Pravdě a lásce je třeba pomoci
Stovky lidí si na Václavském náměstí připomněly Václava Havla
.
Několik set lidí se ve středu večer sešlo v dolní části Václavského náměstí, aby si při multimediálním shromáždění připomenuli nedožité 80. narozeniny Václava Havla. Hudební vystoupení orámovaly záznamy glos a úryvky z projevů prvního polistopadového prezidenta, na kterého zavzpomínali i jeho spolupracovníci z disentu. Shromáždění, které bylo prostřednictvím internetu přenášeno do řady českých a moravských měst, uspořádal spolek VH80. Smyslem bylo oslovit ty, kdo chtějí, aby se Havlovy principy a hodnoty neztratily ze života české společnosti ani z mezinárodního směřování země.
Praha – Osmaosmdesátiletá Hana má na sobě elegantní zelený kabát, jehož klopu zdobí odznak s portrétem Václava Havla. Ve své věkové kategorii patří v obecenstvu středečního vzpomínkového koncertu na Václavském náměstí v Praze k menšině. Dorazili spíše mladí lidé a generace čtyřicátníků a padesátníků, kteří sametovou revoluci prožívali jako studenti.
Na Václavském náměstí byla ale před sedmadvaceti lety i paní Hana. Z listopadových a prosincových demonstrací prý nevynechala jediný den. "Václav Havel pro mě byl jeden z mála našich prezidentů, kterých jsem si mohla vážit. Oceňuji ho právě kvůli tomu ,sametu', důrazu na nenásilné řešení problémů."
Na koncert k nedožitým osmdesátinám Václava Havla přišli v hojném počtu i lidé, kteří pořádně nezažili ani jeho prezidentskou éru. Dvaadvacetiletý Jan a dvacetiletá Veronika přesto Havlovy postoje znají.
"V české společnosti po Havlově smrti podobná osobnost chybí. Někdo, kdo by se postavil současnému trendu odsuzování jinakosti. Kdo by hájil pravdu jako něco, co má smysl", myslí si student Jan. Pro čerstvou maturantku Veroniku po jeho levici je pak Václav Havel symbolem doby, do které se ona už narodila – doby svobody slova a názorů.
Pro třicetiletou Veroniku je pak Václav Havel opakem stávající politické a společenské nálady. "Zastával hodnoty a morálku, kterou dnes ve společnosti postrádám."
Lezavé počasí a občasný déšť neodradily od cesty na vzpomínkový koncert stovky lidí. Kromě hudebních vystoupení slyšeli z reproduktorů několikrát i Havlův hlas. Nechyběly repliky, ve kterých si bývalý prezident dělá legraci sám ze sebe a ze svého polistopadového statusu ikony: "Obracejí se na mě s tím, že Havel přinesl svobodu, a jestli by nemohl přinést i lyžařům sníh. Mám pro lyžaře špatnou zprávu – sněhu neporučíme!"
Tříhodinovou oslavu uzavřela píseň Milí spoluobčané v podání Davida Kollera, kterou pro shromáždění napsali Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. Známé Havlovo heslo parafrázuje ve smyslu, že pravda a láska bez pomoci lidí samy nad lží a nenávistí nezvítězí. Tvůrci v ní použili i záznam prezidentových slov a oslovení, jímž začínal své projevy.
Shromáždění, kterým se prolínala hudební vystoupení, odstartoval fiktivní Havlův proslov, sestříhaný ze záznamů jeho glos a projevů. Na Havla poté zavzpomínali ze záznamu jeho spolupracovníci i další osobnosti. Připomínali mimo jiné jeho hodnotovou neústupnost, schopnost dát slovům přesný význam nebo idealismus v protikladu k cynismu současných politiků.
Přímo na pódium přišel biskup Václav Malý, který připomněl Havlovu schopnost sjednocovat, jeho důraz na odpovědnou svobodu, toleranci a solidaritu. Podle něj by lidé v havlovském smyslu měli "odolávat veškeré demagogii, veškerému provincionalismu, veškerému nacionalismu a veškerému izolacionismu". Přítomní jeho slova odměnili dlouhým potleskem.
Shromáždění, které bylo prostřednictvím internetu přenášeno do řady českých a moravských měst, uspořádal spolek VH80. Smyslem bylo oslovit ty, kdo chtějí, aby se Havlovy principy a hodnoty neztratily ze života české společnosti ani z mezinárodního směřování země.
autoři: Veronika Neprašová, ČTK
.
In memoriam V. H.
Pavel Havlíček
Když odejde člověk nám všem milý,
jak kdyby uvadl ten nejkrásnější květ....
Když odejde to, pro co jsme žili,
jak kdyby pro nás skončil celý svět...
I nebe pro něj slzy roní neustále –
vždyť zemřel ten, koho jsme vroucně milovali!
Když odešel Václav, my ztratili jsme krále...
A všichni připadáme si jak jeho pozůstalí...