Vydává  "České srdce", Český obrozenecký klub

věra Řezníčková: Pavel Havlíček:
Vážený pane, bohužel jsem až dnes zaregistrovala na internetu Váš vzkaz na můj dopis , který byl adresován ministryni spravedlnosti paní prof.JUDr.Heleně Válkové. Mám za to, že nemáte žádné právo posuzovat mou osobu a hodnotit mne, kdo jsem a co jsem dokázala, neboť mne vůbec neznáte. O tom , kdo jsem a co umím dokáží \"mluvit\" vždy a pouze jenom skutky, které jsou za mnou vidět. Pane Havlíčku, typy lidí jako jste právě Vy mne ani jinak hodnotit nemohou. Totiž právě ta zášť a nenávist s jakou jste mne popsal, mluví o Vašem charakteru a naturelu vůbec. Na tom však již nic nezměníte, tak jste se již narodil a nikdo Vám to nevezme. . Mám za to, že lidé, kteří mne skutečně znají, ví, kdo jsem a jaké mám zásady . Ale právě neschopní a zlí lidé, kteří nedokážou sebekriticky zhodnotit svůj vlastní profil, jsou hodně nešťastní a každého, kdo má jakýkoliv lepší názor než oni, nebojící se veřejně promluvit,tito lidé okamžitě upalují, dehonestují a provokatérně tím zatracují. Co se mého naturelu týče,uznávám pouze člověka schopného a fair, člověk neschopný a unfair, nemá v mém okruhu co dělat a ani pro něj nemám místo....tak doufám,pane Havlíčku,že se nikdy nepotkáme.....Toť vše, co Vám na Váš komentář mohu slušně sdělit.

pavel havlíček: Vážená paní Řezníčková,

doufám, že Vás už přešel vztek nad mým komentářem, který jste si vylila ve Vaší reakci.
Dovolte, abych Vás ujistil, že mým záměrem nebylo Vás dehonestovat nebo pomlouvat, protože to nebylo rozhodně tím, o co mi šlo.
Tím bylo pouze to, abychom v našem snažení o očistu společnosti nacházeli společnou řeč, a abychom se nechali vést lidmi, kteří mají naši nejvyšší úctu a důvěru.
Stejně, jako já neznám Vás, neznáte ani Vy mne, a proto jeden druhého nemůžeme odpovědně hodnotit a činit ukvapené závěry. Co ale lze říci hned, je, že nikdy nelze dosáhnout úspěchu, pokud se lidé stejného smýšlení nejsou schopni domluvit na společném postupu, který by opravdu někam vedl. Zatím však namísto spolupráce vedeme jen neustálé hádky a rozbroje.
Budete se asi divit, ale i já jsem byl velkým příznivcem Holešovské výzvy a navštěvoval všechny její mítinky až do té doby, než i ve Vašem hnutí došlo k velkým rozporům a bývalá jednota přišla vniveč. Pokud nenajdeme společnou řeč, nedosáhneme ani konečného vítězství, o něž nám všem jde.
S Vaším bývalým speakerem Ponertem a panem Princem jsme se dokonce nedávno potkali na demonstraci před MS v Praze, kterou organizovalo občanské sdružení K 213, jehož předseda Ing. Jiří Fiala je mým přítelem. Je to člověk, který už dlouhá léta vede nesmiřitelný boj s komunistickou justicí. Navázal jsem s ním kontakt v době, kdy byl ve vězení, kde držel 42 dní hladovku na protest proti svému neoprávněnému věznění, přičemž naše justice nerespektovala v jeho případě ani rozsudek ESLP ve Štrasburku.
Pokud nedáme potřebný prostor lidem, jako je on, nebude mít nikdy náš hlas takovou sílu, aby dokázal pohnout s tím současným marasmem, který nás všechny tolik trápí.

Zdraví Vás Pavel Havlíček