ZA MINUTU DVANÁCT
.
MILENA DOUŠKOVÁ
Tak jsme vystavěli tu naši vlast na hliněných nohách a je jen otázka času, kdy se jí podlomí nohy. Máme jen dvě možnosti. Chyby napravit, nebo zdrhnout, aby nás to nezavalilo. Jenže kam chcete utéct? Ono fakt není kam. Všechno patří mizernému 1% vládců a všude je stejný bordel. Nám tady nepatří ani hřebík do rakve. Rozprodali nás, rozkradli nás a my jen čumíme jak telata před porážkou.
Žijeme v zemi, kde nic není hanba a kde se naprosto vytratila každá kapka studu. Já ani nevím, jestli lidé ještě vědí, co slovo stud znamená, protože všude se setkáváme s pravým opakem. Lidé jsou beze studu a ukazují a říkají věci, kdy se normální člověk červená za ně.
Rozmazlený fracek se nestydí zesměšnit a vztáhnout ruku na svého učitele. Pro mne byl učitel autorita. Dávali jsme jim přezdívky, měli je nebo neměli rádi, ale bít je? To bychom si nikdy nedovolili, a pokud ano, tak by nás rodiče zřezali jak nezralé žito.
Muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, protože jeho mozek spadl do trenek a jde přes mrtvoly. Nebo se chce jen chlubit mladým masem a jeho vlastní stárnoucí žena, ničená porody a starostí o rodiny se mu už tak nějak nehodí.
Ženy vraždí svoje narozené děti a pohazují je do odpadků jako nepotřebnou věc. Když už si je ponechá, klidně je nechá doma a zmizí na 14 dní do víru života. Vrátí se k mrtvým dětem.
Potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit na svých rodičích a vysávat je do morku kostí, zacházet s nimi hůř jak se zvířaty a dokonce je vraždit pro pár korun.
Jaké tedy máme mít politiky, co žijí v této zemi. Jsou bez skrupulí, kradou, lžou, podvádí a ještě mají pocit, že na to mají právo. Z projevů různých politiků dostávám migrénu a u některých upadám do deprese a nejraději bych byla na chvíli, někdy i na pořád, v kómatu.
Nebo se podívejte na zprávy z Novy. Vlastně se starají jen jak šokovat své diváky vraždami, týráním a lidé se na to se zájmem koukají. To je naprostý úpadek morálky a všeho, co činí člověka člověkem. Sedmá velmoc by měla lidi učit čestnosti a ne se stát sama prohnilou a naprosto odpornou, prodejnou institucí.
Žijeme v době, která propaguje dělat všechno naruby. Lidé obdivují připitomělé celebrity všeho druhu a duhových barev. Život se poměřuje podle nich, závidí se jim a já pořád nevím co. Chovají se amorálně a vůbec jim to nepřijde divné, a že by se někteří měli do hloubky duše stydět, je utopie.
Vládnou nám papírky jménem peníze, a kdo jich nemá dost, nad tím se ohrnuje nos.
Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí pocity nespravedlnosti a křivdy, ale nikdo je nechce slyšet a raději ani nevidět. Kdyby mohli, postaví všechny své oponenty ke zdi. Jenže to ani nemusí, protože se na ně koukají jako na zbytečné lidi, co mají jen držet hubu a krok. Teď se jim dokonce doporučuje louskat cvrčky a jiný hmyz, aby se najedli a netrpěli hlady. Čekám den, kdy nás pošlou na pastvu jako skot a v zimě dostaneme močovinu a buničinu ke žvýkání a když budeme hodní, dostane se nám voňavého sena.
Jsme jim dobří jen jednou za čtyři roky. Sliby, fráze a široké úsměvy těch všehoschopných z předvolebních plakátů tak snadno a rychle shoří pod jeho kotlem. A nikdo z nich se za nic nestydí. Všechny jejich zločiny jsou zapomenuty a lidé zase zvolí to nejhorší, co na naší politické scéně je. Pak se rozhádají na sociálních sítích a to se politikům náramně hodí. Lépe se vládne národu, kde se jedna polovina k smrti nenávidí s tou druhou.
Tak jsme vystavěli tu naši vlast na hliněných nohách a je jen otázka času, kdy se jí podlomí nohy. Máme jen dvě možnosti. Chyby napravit, nebo zdrhnout, aby nás to nezavalilo. Jenže kam chcete utéct? Ono fakt není kam. Všechno patří mizernému 1% vládců a všude je stejný bordel. Nám tady nepatří ani hřebík do rakve. Rozprodali nás, rozkradli nás a my jen čumíme jak telata před porážkou.
V té bezmoci se plácají lidé, co vidí to zlo, které se na nás nahrnulo a ještě se nahrne další, až naši zemi zaberou muslimové, migranti všeho druhu a všech kultur, které jsou naprosto neslučitelné s naším přístupem životu, našimi zvyky.
Lidé, je za minutu dvanáct!