Arbes pictus 3

Arbes pictus 3

Od jistých lidí slýcháme, že prý žijeme v době, která se nazývá "postpravdivá", nebo "postfaktická".

Takováto slova lze označit jako odporné novotvary, v tomto případě nesporně zhoubné.

Pravdu nelze nikdy prohlásit za mrtvou. Ona totiž bude žít věčně – dlouho poté, co zvrhlí ideologové lži budou hnít v hrobě.

"Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti!"

Pravda musí navěky zůstat pravdou a lež lží – a kdo popírá pravdu a nahrazuje ji lží, musí za to nést odpovědnost.

Člověk, který se tímto způsobem dostane k moci a používá lež k ovládnutí širokých mas lidí, je buď zločinec, nebo blázen. Proto by měl být neprodleně zavřen do vězení nebo na psychiatrii, protože nám hrozí, že bychom se mohli brzy dočkat nedozírných následků jeho činů.

Už se totiž v historii jednou stalo, že podobný psychopat rozpoutal světovou válku, v níž zahynuly milióny lidí. A my rozhodně nechceme, aby k podobné tragédii došlo, protože by nepochybně byla tou poslední.

Když tak občas sleduji projevy některých našich i světových čelných politiků, mívám podobný dojem, jako Jakub Arbes ve svém romanetu "Poslední dnové lidstva".

Lež zdá se být s člověkem tak nerozlučitelna jako srdce a vůbec kterýkoli orgán, jehož jest k životu nevyhnutelně potřebí. Člověk lže instinktivně, bezděky i zúmyslně a nejčastěji ze zvyku a pohodlí. Nastřádav si spoustu lží opakuje je bezmyšlenkovitě po celý svůj život. Lže od okamžiku, když se probouzí, až po okamžik, kdy usíná, a prolhanost pronásleduje jej i ve snu předvádějíc mu obrazy rovněž tak vylhané a jako by byly prolhané i lživé dojmy, jichž se byl v životě do přesycení nalokal. Krátce lež zdá se být člověku tak nutná jako vzduch. Lžeme všickni a každý z jiného popudu a k jinému účelu – tudíž zcela individuálně. A nesčetná spousta lží ani nás neuráží, ba není nám ani nápadna. Vyslechneme je jako nejpředpojatější pravdy lhostejně, bez interesu, jako by pravda pranic nebo pramálo vážila; jako by ani nezasluhovala být od zjevných tradicionálních lží aspoň odlišována.

Jsem už dávno přesvědčen, že není ve světě nic tak nesnadné, svízelné a trnité, jako cesta za nepředpojatou pravdou, a to proto, poněvadž tradicionální lži v nových generacích neustále se obrozují, poněvadž většině lidí není nic tak protivno jako život vpravdě rozumný, poněvadž člověk našich dob přes všechnu svou vypínavost, že jest bytostí nejdokonalejší, jest degenerován a duševní ústrojí jeho, tedy vlastní výheň vědomí, citů, myšlenek a skutků jeho je zpravidla tak abnormální, že vpravdě duševně zdravých lidí jest tak pořídku, že mají skoro pravdu satirikové, kteří tvrdí, že jest svět vlastně tak cosi jako víceméně zajímavý nebo nudný a nejčastěji směšný blázinec.

.