Pálení čarodějnic
Blíží se svátek zvaný" pálení čarodějnic" a dá se říct, že je to trochu návrat k našim kořenům. Přestože se dnes mnozí odvolávají na naši křesťanskou tradici, tato oslava dokazuje, že původní víra ovládající naše území byla jiná.
Staří Keltové neznali kalendář, ani nepoužívali k označení názvy dní. Rok dělili na dvě základní období - období života, kdy příroda ožívala a přinášela úrodu a období temna, kdy mizela zvířata, neplodily stromy ani nekvetly louky, země nerodila a stala chladnou a studenou. A pálení čarodějnic? Přechod mezi zmíněnými obdobími znamenal pro Kelty velkou událost. Na jaře vítali nový život svátkem Beltine ("zářící oheň"), a podzim přicházel se slavností Samhain.
A právě slavnost Beltine je nejspíš předchůdce současného pálení čarodějnic. Označení Beltine není náhodné - noc před příchodem letní poloviny roku byla zasvěcena pohanskému keltskému bohu slunce, ohně a světla Belenovi (také Belenus, Belenos nebo Bel), na jehož počest starokeltští kněží "druidové", zapalovali velké ohně. Ze stejné doby je také pověra, že právě v tuto noc se čarodějnice slétají na jeden ze svých srazů (sabatů). Proto se této noci říká také "noc čarodějnic". Čarodějnice se natíraly kouzelnými mastmi a s jejich pomocí pak mohly na košťatech létat. To připomíná jednu z nejtragičtějších kapitol historie církve, která vždy potírala vše, co se jí nehodilo.
Hon na čarodějnice se odehrával především v 15. - 18. století, kdy nevinné dívky a ženy byly odsouzeny k smrti upálením na hranici, či ke krutému mučení, protože údajně provozovaly čarodějnické praktiky. Mučené ženy se mnohdy raději přiznaly ke skutkům, které neudělaly a byly odsouzeny k trestu smrti, než aby snášely nelidské týrání.
Když pohanské zvyky nahradily čarodějnické rituály, změnily se také lidové zvyky. Lidé například kropili své domy a zvířata svěcenou vodou, aby je ochránili před zlými mocnostmi. Proti moci čarodějnic zapalovali na kopcích a vyvýšených místech ohně. Později vznikl rituál, kdy mládenci házeli hořící košťata směrem k nebi, aby tak případnou kolem letící čarodějnici srazili k zemi. Odtud vznikl název "pálení čarodějnic".
Kromě ohňů je jedním ze zvyků, také stavění "májky" na první květnový den. A ještě malý dodatek a upřesnění: Valpurga (narozená okolo roku 710) byla anglická jeptiška z řádu benediktýnek, která se zasloužila o šíření křesťanských myšlenek. Z pověření svého strýce arcibiskupa Bonifáce působila v mohučské diecézi jako misionářka. Po smrti (pravděpodobně 1. května 870) byla svatořečena a církev tento den využila k překrytí pohanského svátku Beltine.
Svatá Walburga je dodnes jednou z nejoblíbenějších světic v německy mluvících zemích. Bavorsko si ji dokonce vybralo za svou patronku. Valpurga bylo navíc staré germánské pojmenování Matky Země. Ve staročeštině bylo slovo valpurga synonymem pro čarodějnici.
Zdroj: Použito úryvků z knihy Evy Tinkové "České svátky a tradice"
