Ceskawcela | Česko - dlouhodobě nemocná společnost

Česko – dlouhodobě nemocná společnost

.

Miloš Zeman a Tomio Okamura | FOTO: Repro ČT

Až jednou vystřízliví česká většinová společnost ze svého japonsko-slovensko-komunistického opojení, pak nastane fáze léčby dlouhodobě nemocných (nic proti Japonsku a Slovensku). Česko se tak stane velkou léčebnou dlouhodobě nemocných, kteří budou muset snášet důsledky devastace po účincích virů nesnášenlivosti, arogance a mocenské zvůle.

Asi dvě třetiny občanů ČR chodí k parlamentním a prezidentským volbám. Motivace mívají různé. Nezřídka je tím impulsem konkrétní volby někoho tzv. potrestat a zvolit někoho z protestu proti někomu. Dokonce je to tak, že těch protestních hlasů je v poslední době většina. Voliči se tak většinově neidentifikují s někým, ale spíše se negativně vymezují vůči někomu. Hledají v nabídce kandidující subjekty, které vidí svět také touto optikou a vzniká patologická symbióza protestního voliče s protestním kandidátem. Výsledkem je pak neurotická kverulantská společnost, která se klidně nechá vést hřmotnými hulváty a desperáty. Hlavně, že máme své nepřátele.

Významný český historik Josef Pekař k tomu napsal v roce 1925 v Národních listech toto – "Smysl českých dějin je, že Čechové, kdykoli se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili obojí vzápětí nedostatkem rozumné umírněnosti – a to jak v oboru života politického, tak duchovního."

Jasnozřivý skeptik Josef Pekař se prognosticky trefil i do dnešní současnosti, aniž by tehdy tušil, že jeho vlast čeká 50 let totality a následné třicetileté klopotné hledání vlastní identity. Josef Pekař zemřel v roce 1937. Podle něj jsou české dějiny dějinami věčných začátků, neboť každá změna s sebou nese další změnu, a ta vůbec nemusí být změnou k lepšímu. Češi byli a jsou největšími nepřáteli Čechů. Nepotřebujeme vnějšího nepřítele, vystačíme si sami, jen občas to okoření nějaký export z ciziny, tu z Tokia a tu zase pro změnu z Bratislavy či Maroka. Trestající český volič si ve své vášni neuvědomuje, že vlastně trestá sám sebe, on se cítí v trestajícím davu silný a neohrožený, asi jako fotbalový fanoušek v kotli tvrdého jádra. Trestající dav je také zvláštní fenomén českých dějin, a není to nic lichotivého. Proč se zatěžovat myšlením a individuální odpovědností, když to vůdce všechno za nás vyřeší.

A zdaleka není možné stavět tento stav do nějakých uměle stvořených zdí mezi Prahou a venkovem, mezi kavárnou a hospodou, mezi vzdělanými a nevzdělanými, mezi mladými a staršími atd. Tam i onde jsou lidé odvážní i bojácní, pokorní i nepokorní, trpěliví i nedočkaví, slušní i nemravní, odpovědní i neodpovědní. A tudíž by bylo nanejvýš vhodné se vyvarovat paušalizacím a kategorickým soudům a zvyšovat tak nevědomky počty v trestajících davech.

Základní volbou ve svobodné společnosti je samotná svoboda volby. Zdá se, že se tento elementární demokratický princip v těch padesáti letech dvou totalit z Česka vytratil. Neznámo kam. Společně s mnoha vyhnanými a zlikvidovanými elitami. Proto může i dnes mít úspěch někdo, kdo říká, že se o všechno postará a udělá z naší země jednu firmu. Nemusíte se drásat tou starostí co, koho, proč a jak zvolit. Zvolíte jednou a pak už volit nebudete muset a možná nebudete pak již ani moci. I ty dvě zmiňované totality začínaly líbivě a svůdně a končilo to likvidací každého jiného názoru. Dlouhodobě nemocná společnost může snadno podlehnout mocenské aroganci, účelovým manipulacím všeho druhu a smíří se s kultem konzumu a bude jen pasivním spolutvůrcem tolerované mravní relativizace, žití nahradí přežívání.

Ne každá nemoc se dá snadno léčit. Platí to i tomto případě. Lék je jediný – nenechat se semlít a nechtít jen bezmyšlenkovitě plout v tzv. vítězných vlnách s ostatními praktiky života, jak říkával davům přizpůsobivých nezapomenutelný Jan Zábrana. Přemýšlejme s předstihem o době postbabišovské a postzemanovské, aby se pak nenaplnila ta prorocká slova Josefa Pekaře o těch změnách. Naší případnou pasivitu a absenci plnohodnotné akceptovatelné nabídky může využít opět nějaký zkušený belzebub. Ono totiž vždy může být lépe, ale může být dokonce i hůře. Začněme s definicí varianty lépe, hledejme spojence a spoluhráče, kteří ustojí i případný řev trestajícího davu a dokáží změnit myšlení části včerejších trestajících voličů. Hledejme ty správné medikamenty na nemocnou společnost. Bude jich potřeba.