Tatranské pastorále Miloše Zemana

Tatranské pastorále Miloše Zemana

aneb povinná idylka dvou odlišných prezidentů

.

• Slovensko je pro Zemanovy zahraniční cesty poslední bezproblémovou relevantní destinací.
• Kvůli sílícím rozdílům mezi českou a slovenskou politikou ale může být Zeman rád, že místem schůzky jsou Tatry, a ne Bratislava.
• U Štrbského plesa se český prezident vyhne kytičce Kuciakovi i náladám veřejnosti.

.

Ty fotky působí jako selanka. Vpředu česko-slovenský prezidentský pár Miloš Zeman a Andrej Kiska, na pozadí fotogenické scenérie Štrbského plesa a Vysokých Tater. Prostě symbol přátelství, nově i v dramatických kulisách.

Že jsou česko-slovenské vztahy bezproblémové, takže vedle marginálií typu Český dům v Bratislavě si politici vystačí se sladkým vzpomínáním na časy federace, jsme si možná zvykli až příliš. Zeman na to hřeší a své slunečné návštěvy u východních sousedů doma rád prodává.

Není divu. Už jen při cestách na Slovensko se může spolehnout, že vlídné přijetí hostiteli nebude doma zkoumáno jako snaha omotat si českého prezidenta kolem prstu, jako tomu je v případě Ruska nebo Číny. A jen na Slovensku Zemanovi nehrozí, že při odlišných postojích tamních politiků přestane být zván nebo bude muset čelit kritice, jako se to děje v zemích na západ od Prahy. 

Ze Slovenska si Hrad udělal fetiš. Zvykem, že po zvolení se prezident jako s prvním zahraničním politikem schází s hlavou Slovenska, absurdně argumentoval i Zemanův mluvčí Ovčáček, když před časem marně zkusil zaklepat na hradní dveře třetí nejvýše postavený politik USA Paul Ryan.

Jenže i česko-slovenská idylka už má trhliny. Oba prezidenti, ale i další politici, mají čím dál odlišnější priority. Například Kiska neváhal kvůli nedávné vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové dotlačit k pádu vládu Roberta Fica. Zato Zeman si troufl leda tak mluvit v Rusku o potřebě likvidovat novináře.

Stejně tak Kiskovo Slovensko dalo jasně najevo úmysl být součástí tvrdého jádra Evropské unie a lituje nevyhoštění Rusů po aféře Skripal. Zeman se ohledně rozhodnutí o vydání zadrženého hackera Nikulina přimlouval – dokonce znovu i v Tatrách – za Rusko proti Spojeným státům. 

Vlastně má Zeman štěstí, že se už loni na podzim dohodl s Kiskou na schůzce právě v Tatrách, a ne v obligátní Bratislavě. Dnes by to vypadalo jako úmysl. Ve slovenské metropoli by se teď po Zemanovi možná chtěla kytička ke Kuciakovu památníku. A třeba by schytal i část hněvu stále rozlícené slovenské veřejnosti. Nic z toho mu ve vysokohorském terénu u Štrbského plesa nehrozí. 

Mimochodem, tatranský scénář zafungoval ve hře na česko-slovenskou idylku už před téměř osmdesáti lety. I tehdejší prezident Emil Hácha se v prosinci 1938 sešel se slovenskou politickou reprezentací v odlehlém prostředí Tatranské Lomnice. Při výšlapu po vysokohorské magistrále se nedaly klást věnce, nebily do očí politické rozdíly ani nehrozily projevy nesouhlasu.

Doba i politická situace je dnes samozřejmě jiná. Jenže i tehdy rozesmáté fotky z Tater uklidňovaly českou veřejnost, jak jdou politici obou národů dál stejnou cestou.