Jak zemřel Jan Masaryk
Už opět se objevují "záhadologové", kteří se snaží zastřít smrt pana ministra Jana Masaryka ve filmu rouškou záhady, která záhadou, alespoň podle mne není. Pan Masaryk v pyžamu chystaje se na lůžko byl překvapen cizími osobami, jejichž nedopalky východních cigaret byly v popelníku. Těžko se také domnívat, že by československý ministr zahraničí ve své ložnici v pyžamu přijímal zahraniční návštěvu.
Byl přinucen jít k oknu a vlézt na parapet. Strach měl veliký. Svěrač konečníku na parapetu povolil a zbytky zůstaly na prkně. Tato část parapetu byla později vyříznuta a je uschována, jak ukázala ČTV, v archivu.
Nebohý ministr byl popostrčen dále přes parapet, až sjel na šikmou římsu pod oknem, která je na budově. Došlápl na šikmou římsu, která je na zdi domu odkloněna šikmo dolů. Zatím nespadl. POD OKNEM jeho tělo nalezeno nebylo. Masaryk ustupoval stranou od okna, asi nesmírně vyděšen, po šikmé římse ať už v bačkorách nebo bez nich. Ustupoval a snažil se z té beznaděje zachránit. Samozřejmě, že posléze uklouzl a spadl. Rovnou na kosti patní, které si rozdrtil a při tak tvrdém dopadu se v těle utrhly srdce a játra. Spadl rovnou dolů. Ale ne POD okno svého pokoje. Snažil se stále zoufale zachránit. Těm, co ho vystrčili, to bylo jedno. Zbavili se ho a věděli, že se neudrží a sám spadne jako hruška. Ale hruška, jablko ani švestky nepadají STRANOU. Už Newton zjistil, že jablko padá přitažlivostí přímo dolů. Podobně i pan ministr po chvilce ustupování uklouzl a spadl dolů na dlažbu podle zákona přitažlivosti. Připomenu to znovu, nespadl pod okno, ALE STRANOU! Chtěl se zachránit, zabít se nechtěl. Přesto se tak stalo. Tak se zabil milý velmi oblíbený člověk, kterého měl rád i tehdejší president Gottwald. Osobně nevěřím, že to udělali Češi.
Vzpomínám na Džugašvilliho /Stalina/, který nechal sebrat a popravit v inscenovaných procesech všechny své soudruhy kolegy, se kterými vyrůstal a soudružsky žil. Zinovjeva, Kameněva, Rykova a další, kterým chodil na pohřeb. Oblíbence Petrohraďanů soudruha Kirova také. I rakev pomáhal nést. Pro jeho oblibu u občanů ho nechal zavraždit. A v inscenovaném procesu ničil další "nepřátele vlasti". Většina z nás ví, že cepínem do hlavy byl zavražděn v Mexiku Džugašviliho rival Trocký. A Masaryk? Ten byl za rohem. Ale proč? Můžeme se dočíst. Americký generál George Marshall připravoval po válce plán obnovy rozbité, zchudlé poválečné Evropy. Státy se mohly dobrovolně přihlásit. Československo si to přálo také. Džugašvili si to však nepřál a československou delegaci "pozval" do Kremlu. Přijeli a dostali kázání, že v žádném případě pozvání nesmí přijmout. Doma Jan Masaryk utrousil, že jel do Moskvy jako ministr zahraničí a vrátil se jako Džugašviliho pacholek. Že se mu to doneslo, o tom z české tradice protektorátních i komunistických donášečů není pochyb.
Značku, kam dopadlo ministrovo tělo, může si dnes každý návštěvník na nádvoří ministerstva zahraničí vyfotografovat a zjistí, že NENĺ POD OKNEM, ze kterého byl ministr v pyžamu vystrčen.
Takový je můj názor na smrt tohoto oblíbeného člověka, po té co jsem přečetl útlou knihu "Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty", od zkušeného a dlouholetého staršího kriminalisty Jana Havla, člověka ryzího charakteru, zakladatele Ústavu pro dokumentaci STB. Pod novým vedením tento nesmírně zkušený kriminalista na základě přibírání méně zkušených pracovníků ÚDV musel opustit svůj post. Nezatrpknul. Nezatrpkněme ani my při rádoby opětném zamlžování "záhadné" smrti Jana Masaryka.
.
.