Nebeský klíčník odešel

.

Známý slovenský herec Marián Labuda, který hrál i v řadě českých filmů, v pátek zemřel v jedné z bratislavských nemocnic. Bylo mu 73 let.

Režisér filmu Anděl Páně Jiří Strach, když se tuto smutnou zprávu dozvěděl, o něm řekl:

"My jsme mu tam nechali klíč od očistce, který dostane od Ivana Trojana. Tak já věřím, že teď Marián si tím klíčem odemkne nejen očistec, ale i všechny brány nebeské, protože je to nebeský univerzál. A on přesně patřil k těm velkým hercům, od kterých se chcete učit tu profesi a řemeslo, kteří vám do života něco předávají."

Kdybych mohl mluvit s Pánem Bohem, zeptal bych se ho, proč lidi, jako byl on, povolává na věčnost, když mají ten vzácný dar, že umějí rozdávat lidem radost a krásu..

Marián Labuda byl jeden z nich. Dělal svou práci nejen s láskou k lidem, ale i ke své vlasti, kterou bylo jak Slovensko, tak i Česko, kde převážnou část života umělecky působil.

V jednom z posledních rozhovorů podle ČTK řekl: "Přiznávám bez mučení, že jsem si nedokázal představit, že bychom se mohli rozdělit. Ale teď je to docela dobré, protože se nemáme na koho vymlouvat. Ani na Čechy, na Prahu, ani na Moskvu a na Rusy, ale odhalili jsme se teď v plné kráse."

Miloval lidi, a jim také poctivě odváděl svou práci herce, Bohem nadaného schopností okouzlovat jejich srdce svou upřímnou lidskostí, tím zázračným kořením života. Byl přesvědčen, že každý z nás by se měl snažit dávat ostatním to nejlepší, čeho je schopen. A byl jeden z mála vyvolených, který to opravdu uměl. Přesto odešel příliš brzy, protože by určitě vytvořil ještě mnoho tak nezapomenutelných rolí, jakou byl pan Pávek z Vesničky mé střediskové a stovky dalších...

V poslední době mám trpký pocit, že tady s námi žije spousta těch, kteří už dávno měli propadnout peklu, protože nedokážou nic jiného, než páchat hříchy a otravovat nám život.

Kdežto lidé, jako on, našim srdcím nejbližší, nám postupně odcházejí tam, odkud není návratu...

Těším se, že až jednou zaklepu na Nebeskou bránu, přijde mi otevřít pan Marián s jeho milým úsměvem, jenž za života dokázal vyléčit mnoho smutných pozemských duší.

A pak si s mnoha dalšími přáteli, které jsem tady na Zemi miloval, dáme pivo ze sedmého schodu, a budeme si konečně moci povídat o tom, jak by na tom světě bylo hezky, kdyby nám tam život nekazili různí lumpové, otrapové a budižkničemové...