Obušku, z pytle ven!

Obušku, z pytle ven!

Lidé před sněmovnou demonstrovali proti Ondráčkovi v čele komise

Poslanecká sněmovna v úterý napodruhé zvolila komunistu a bývalého "esenbáka" Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu bezpečnostních sborů. Proti byla opozice a - jak se brzy ukázalo - i několik desítek lidí, kteří v rámci po internetu svolané akce "Obušku, z pytle ven" přišli protestovat před budovu sněmovny. Poslanci následně své rozhodnutí odvolali kvůli "zmatečné volbě". Nová - už třetí - volba tak proběhne v lednu. Shodou okolností na výročí Palachova týdne, během něhož právě Ondráček zasahoval s pendrekem v ruce.

Tentokrát si Zdeněk Ondráček, známá předrevoluční mlátička, bouchnout nemohl. Naprosto živelně, během několika desítek minut, se na sociálních sítích dala dohromady přibližně stovka lidí, které rozčílilo, že Ondráčka koalice ANO, SPD a KSČM prosadila do vedení komise pro kontrolu GIBS. Společně pak dav vyrazil před poslaneckou sněmovnu, kde demonstroval právě proti Ondráčkovi i Babišovi.

Demonstrace byla hodně živelná, ale nijak násilná. Byla naprosto nová v tom, že lidem už s bolševiky zřejmě došla trpělivost. Skandovali hesla nejen proti Ondráčkovi, ale také proti Babišovi, vnímají je oprávněně jako jednu partu. Byli jednou partou před revolucí a jsou jednou partou teď. Tentokrát Andrej zřejmě už skutečně přestřelil. Bolševicko-extrémistické spojenectví lidi opravdu štve. Zněla hesla jako "Babiš byl estébák! Babiše do koše! Hanba! Právní stát! Zloději! Vydat Babiše! Nechceme mlátičku! Babišova mlátička! Babiš ven!". Na transparentech pak byla například hesla: "Babišovy mlátičky: Ondráček, Metnar." Zdeněk Ondráček totiž není sám, kdo lidem vadí. Andrej Babiš si navíc vybral Lubomíra Metnara do své menšinové vlády jako ministra vnitra. On ale rovněž působil u Pohotovostního pluku VB, který nevybíravě potlačoval demonstrace v roce 1989.

"Dojemná" byla reakce komunistů. Na závěr jednání poslanecké sněmovny vystoupil komunistický poslanec Leo Luzar a řekl, že to, co předvedli demonstranti před sněmovnou, hraničilo s lynčem, Ondráček si to podle něj nezasloužil, pracoval prý pro republiku. Luzar také řekl, že Ondráček je doma a je smutný z toho, co se děje. To už by nejeden uronil slzu. Oni ti lidé, kteří chtěli svobodu a místo toho je Ondráček a další mlátičky seřezali obušky, byli také možná smutní. Smutní byli také příbuzní letců, kteří bojovali proti nacistům a potom je komunisté pozavírali, mučili a některé povraždili. Smutná byla dcera Milady Horákové, když musela číst poslední dopis, který ji maminka psala pár hodin před tím, než ji komunisté zavraždili. Smutné byly také děti těch tatínků, které jim bolševická lůza pozavírala do lágrů jen za to, že byli podnikatelé nebo zemědělci.

Ondráček a další bolševici mají být proč smutní a mají se stydět za to, že reprezentují a obhajují zloděje a vrahy, kteří znásilnili celý národ. Komunisté zničili mnoho, mnoho životů a jeden z těch, kteří mlátili lidi toužící po svobodě, je teď smutný, že lidé protestují proti jeho funkci, díky které bude mít přehled o všech policistech.

Včerejší nevelká, ale výrazná spontánní demonstrace přinesla novou naději. Ne všichni jsou odevzdaní. Ne všichni jsou smíření. Ne všem vyhovují Ondráčkové, Babišové a Zemanové. Ne všichni chtějí znovu odevzdat zemi komunistům.

A to je moc dobře.