Tiscali.cz - 6. 12. 2017
Někteří funkcionáři nové sněmovny vypadají jako vytažení z komunistického skanzenu nebo bohnické psychiatrie. Najdete mezi nimi udavače, šiřitele dezinformací i stoupence zadrátovaných hranic a starých pořádků.
.
Stanislav Grospič (uprostřed) na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny,zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia
Myšlenka, že v parlamentu má zasedat elita národa, Čechy už dávno opustila. Volí sněmovnu, která je jejich zrcadlem a ve které se mohou vidět.
Samotní poslanci pak volí své představitele a šéfy. Že by tedy aspoň zástupci lidu vybírali ze svých řad elitu?
Vojtěch Filip byl znovu zvolen místopředsedou sněmovny. Překážkou nebylo ani to, že předseda komunistů z Čech a Moravy má za sebou minulost ideologického spolupracovníka Státní bezpečnosti (StB).
Do Komunistické strany Československa (KSČ) vstoupil Filip v roce 1983. V osmdesátých letech pilně pracoval pro komunistickou policii pod krycím jménem Falber. Snažil se, seč mohl, donášel. Prostě udavač.
Ze svazků vyplývá, že jako ideologický spolupracovník byl finančně odměňován. Hájil se tím, že netušil, s kým spolupracuje.
Jako šéf komunistů na sebe upozornil třeba kondolencí severokorejským komunistům ke smrti vůdce Kim Čong-ila (otec nynějšího vůdce Kim Čong-una). Vtělil do ní své ideové vyznání: "...Komunistická strana Čech a Moravy pevně věří, že Korejská strana práce překoná zármutek a nadále povede hrdinný boj korejského lidu za obranu socialismu ve Vaší krásné zemi."
Neměli by snad čeští komunisté uvažovat o penzi v dynastii Kimů, v zemi reálného socialismu a stalinismu? Filip si každopádně nic lepšího nezaslouží.
Totéž se dá říct o dalším komunistovi ze staré školy Stanislavu Grospi/...kterého poslanci pověřili řízením mandátového a imunitního výboru.
Do KSČ vstoupil Grospič dva roky před listopadem 1989. Ve sněmovně je od roku 2002. Málokdy vystupuje. Nezapomenutelně se však blýskl během rozpravy k návrhu zákona o třetím (protikomunistickém) odboji. "Nebyl třetí odboj... šlo o rozvracení státu placené západními centrálami," mudroval od řečnického stolku a vzpomínal na levnější rohlíky a na to, jak se "žilo líp".
Po jeho extempore kdosi v zasedacím sále přečetl čísla z pamětní desky obětem komunismu v Praze na Újezdě: "Oběti komunismu, roky 1948 až 1989: 205 486 lidí odsouzeno, 248 popraveno, 4500 jich zemřelo ve věznicích, 327 zahynulo na hranicích, 170 938 emigrovalo."
Grospič se na to jen pousmál. Jak by ne. Kdyby ve Spolkovém sněmu seděli zástupci NSDAP, také by nesouhlasili s oceněním protinacistického odboje.
Teď Grospič řídí výbor, jehož úkolem je mimo jiné posuzovat prohřešky poslanců. Měl by tedy vynášet morální soudy. Kdo ví, jestli si na zasedání výboru kromě jednacího řádu nepřinese také Morální kodex budovatele komunismu.
Na stráži proti iluminátům
Na bezpečnostní politiku vlády bude z pozice předsedy bezpečnostního výboru sněmovny dohlížet Radek Koten z fanklubu Tomia Okamury. Pokud bychom vycházeli z jeho facebookové stránky, měl by dbát především na to, aby vláda nepodceňovala nebezpečí, jakými pro Česko jsou Němci, ilumináti a chemtrail.
Koten je přeborník ve sdílení falešných zpráv a dezinformací. Je aktivním členem dubiózních facebookových skupin "Chceme pryč z NATO a EU - Rusko je náš opravdový přítel", anebo "Z.á.c.h.r.a.n.a. s.v.ě.t.a. před N.ě.m.c.i. .a. .i.l.u.m.i.n.á.t.y".
Za jeho vedení by bezpečnostní výbor mohl zasedat v areálu psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Zapadl by tam.
Na svou facebookovou stránku loni Koten umístil fotografii pohraničníků na hlídce s vlčákem s textem: "Takhle jsem si užíval u PS (pohraniční stráže), Mikulov 1985-1986." A pozor, to není ironie! Pohraničník Koten to s vámi myslí vážně!
Jen vám to není schopen patřičně vysvětlit. Poslanci za SPD s výjimkou šéfa Okamury a jeho pobočníka Radima Fialy drží bobříka mlčení. Vyhýbají se řečnickému pultíku i nastrčeným mikrofonům jako čert kříži.
Důvod je zřejmý. Formuloval ho okamurovec Míla Rozner – oni se prostě "nechtějí do ničeho zabrušovat, aby se z toho nemuseli vybrušovat".
Jednou však Okamura a Fiala vzali Kotena na tiskovku. Koten, kulantně řečeno, potvrdil své omezené vyjadřovací schopnosti. V samotném závěru se zaskvěl téměř filozofickou myšlenkou: "Jsme pro každou demokracii."
Pitomio s ostnatým drátem
Když šéf SPD a nyní také místopředseda sněmovny Tomio Okamura na zmíněném brífinku poznal, že se Koten nemůže "vybrousit", utnul další dotazy novinářů s poznámkou: "Netlačte nás do hloupých odpovědí."
Pokud by se soutěžilo o nejpitomější výrok ve sněmovně, měl by tento rok Tomio "Pitomio" Okamura zaděláno na čestné umístění, ne-li na první příčku.
Jinak je Okamura především šampión alternativních pravd. Podívejte se na jeho záznam na webu demagog.cz. Každý druhý výrok je nepravdivý nebo zavádějící. Nedávno třeba vytruboval, že Evropský parlament podpořil sankce proti Česku. Žádné hlasování o sankcích však v parlamentu nebylo.
Okamurovy recepty jsou jednoduché – pryč z protektorátu Evropské unie, pryč z NATO, zakázat islám, zestátnit (a zcenzurovat) Českou televizi a Český rozhlas, na hranice dráty – a bude zase fajn.
Je to vlastně politický hamburger v rychlém občerstvení. Volič má pocit sytosti, zanedlouho se mu však může udělat nevolno. Pokud ovšem místo žaludku nemá kompostér.
Okamurovým cílem je demontáž systému. V tom se s ortodoxními komunisty shoduje. A nepochybně na tom s nimi bude pracovat.
Obušku, z pytle ven!
Partnerem mu bude i Zdeněk Ondráček, ve sněmovně známý pod přezdívkou "Mlátička". Frontový bojovník par excellence. Koncem osmdesátek bojoval za komunismus i za socialistické zřízení s obuškem v ruce. Oháněl se s ním v lednu 1989 proti "antisocialistickým živlům" jako člen pohotovostního pl/... a poutavě o tom vyprávěl, přesněji lhal (důkaz zde).
Teď tohoto lídra královéhradecké kandidátky KSČM vděční voliči znovu vyslali do sněmovny. A za zásluhy o socialistický pořádek ho komunisté nominovali do kontrolní komise pro Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS).
Naštěstí zafungoval otevřený dopis, v němž prezidentský kandidát Michal Horáček vyzval Andreje Babiše, aby využil svého vlivu a volbě Ondráčka zabránil. Generálnímu řediteli ANO došlo, že by mu neprospělo, kdyby jako exkomunista výzvu ignoroval. A tak apeloval na současné komunisty, aby nominovali jiného soudruha/jinou soudružku.
Komunisté samosebou odmítli. Na Ondráčkovi trvají. Jenže pro ANO se stala Mlátička z Václaváku horkým bramborem. A pod tlakem je i SPD. Komunistům vstřícný Okamura opatrně z podpory couvá. Není divu, blíží se Palachův týden, kdy se tehdy mladý esenbák vyznamenal. (V rozhovoru pro časopis Mladý svět z prosince 1989 vypověděl o svém hrdinském počinu – demonstrující dívku, která na něj plivla, bouchl obuškem.)
Mezi činovníky sněmovny tak nejspíš bude o jednoho demagoga a lháře míň. Proč ale mezi nimi musí být udavač Filip, hanobitel obětí komunismu Grospič a bojovníci proti iluminátům a islámu Koten a Okamura?
Pravda, podobné existence jsou k vidění v parlamentech všech evropských zemí. Nebývá však zvykem, že jsou vyzdvihovány do vedoucích funkcí. V tom jde Česko starému kontinentu (špatným) příkladem.