Nechali jsme je politicky žít, tak co se divíme

Nechali jsme je politicky žít, tak co se divíme

Marek Stoniš

Část mých sociálních bublin na sítích se bouří. Prezident komunista, potenciální premiér komunista a estébák, pravděpodobný místopředseda sněmovny komunista (bývalý i současný) a estébák, šéf Senátu komunista. To jsme to za těch osmadvacet let dopracovali... Kdo za to může? Ti komunisti, že nemají svědomí a nelezou dodnes kanály a místo toho se derou do funkcí? Ti komunisti, co je volili? Byl ten listopad 1989 náš, nebo vlastně jejich?

Rád při té příležitosti vzpomínám na historku, kterou svého času dával k dobrému Honza Patočka, někdejší šéfredaktor Českého deníku a syn filozofa Jana Patočky. Honza v roce 1990 pracoval ve Špalíčku, pražském sídle Občanského fóra.

Když téhož roku v létě vyzval prezident Václav Havel ve svém slavném projevu k dvaadvacátému výročí okupace k občanské odvaze a boji proti neviditelným bolševickým mafiím, které ovládají naše továrny, zemědělská družstva (ano, to byl ten projev, v němž Havel použil termín "temné slušovické žilky") a hledají cesty, jak ulít nelegálně nabytý majetek. "Na mnoha našich náměstích jsme se v listopadu 1989 nescházeli proto, aby různé totalitní mafie dál a nerušeně devastovaly naši republiku," burcoval lid Václav Havel.

A lid nelenil: Pochopil Havlovu výzvu a proti bolševickým mafiím vskutku povstal. Mimo jiné tím, že volal do Špalíčku, centra revoluce, a hlásil, kde všude a jak se s komunisty potýkají. Honza Patočka jednou vzal telefon a ze sluchátka se mu ozval člověk z jakési velké továrny někde na severu Čech. "Jsou tady samí komunisti," hlásil. "Co máme dělat?" Honza Patočka odpověděl: "Nevím. My je tady máme taky."

Tento příběh je mou nejčastější odpovědí na nářky proti komunistům, kterých se ovšem tu a tam sám dopouštím. Nový režim s nimi prostě uzavřel velkou koalici, ostatně sám první předseda svobodné, polistopadové vlády Marián Čalfa, velký Havlův přítel a spojenec, byl přece elitní předlistopadový nomenklaturní kádr. Nechali jsme je žít politicky a ekonomicky mimo jiné proto, že v samotné revoluci proti komunismu komunisté nehráli žádnou vedlejší roli. Tak co se divíme – ostatně sám zázračný příběh dnešního aspiranta na předsedu vlády je v tomto ohledu nadmíru symbolický.

Nikdo to neudělá, ale byl by to asi nejlepší průzkum veřejného mínění: Co tak založit politickou stranu nebo hnutí založené na boji proti průniku (ex)komunistů do našeho veřejného života? V programu by měla pár jasných bodů, například by (ex)komunistům zakázala pracovat ve státní správě, učit na jakémkoliv typu škol, sdružovat se ve stranách komunistického typu a kandidovat ve volbách, pobírat sociální dávky a dotace atd.

I když to pěkný pohled na všechny ty Falmery, Bureše, Zemany, Štěchy fakt nikdy nebude.