Pohádka o Gambrlíčkovi

3. srpen 2013 | 11.22 |

Pohádka o Gambrlíčkovi

Zpráva z médií - Novinky.cz

2. srpna 2013 - Bukurešť

V Rumunsku zemřel metrákový pětiletý chlapec, krmili ho žrádlem pro prasata

V pěti letech zemřel ve středu na zástavu srdce v Rumunsku Alexandru Negrici, který vážil zhruba metrák. Dítě chudí rodiče krmili brambory a směsí pro prasata. Podle některých zdrojů trpěl chlapec vzácnou chorobou, která ho nutila, aby neustále jedl. Negrici žijící poblíže města Craiova byl extrémně obézní už ve dvou letech.

Později musel zůstávat na dvoře pod širým nebem, kde ho objevili novináři z deníku Adevárul. Ti o něm napsali zprávu a chlapce, který vážil 120 kg, přijali na soukromou kliniku v Bukurešti, kde zhubl o 30 kilogramů. Po propuštění z nemocnice ale prochladl, dostal horečku, prodělal dva infarkty a zemřel na selhání srdce. Chlapce také vyšetřil dietolog, rodina ale recept, který předepsal, vyhodila.

_________________________

Pohádka o Gambrlíčkovi

Pavel Havlíček

Bylo, nebylo...

V jedné zapadlé chaloupce pod horami žili spolu šťastně a spokojeně dva chudí a pracovití lidé. Muž dřel pilně od slunka do slunka, aby bylo za co žít. Pracoval jako dřevorubec v knížecích lesích, vstával ještě za tmy, pak posnídal kus suchého chleba a hrnek mléka od jejich hubené kravky, vzal sekeru a pilu a vydal se do lesa kácet stromy. Z práce se každý den vracel až za soumraku. Zatím jeho žena podojila kravku, poklidila chalupu, a pak celý den tkala na stavu plátno, aby mohla vždy koncem měsíce odevzdat práci faktorovi.

Tak pilně střádali krejcar ke krejcaru, aby jednou mohli z jejich skromného platu uživit a vychovat dítě, které si tak dlouho přáli mít.

A tak jednoho krásného dne přišel na svět jejich vytoužený synek. Byli oba velmi šťastni, že se jim konečně splnilo jejich dávné přání. Těšili se, jak z něho vychovají slušného a pracovitého člověka, jako byli oni sami. Syna, který je bude mít rád, vyroste z něj silný a ušlechtilý muž a jednou, až budou oni sami příliš staří, se o ně dobře postará.

Synáček, sotva se narodil, papal a bumbal, a rostl jako z vody. Dostal proto od rodičů jméno Bumbrlíček. Jakmile odrostl z kolébky a naučil se první slova, ozývalo se v chalupě stále jenom: "Mámo, táto, já mám hlad! Dejte mi jíst a pít!" A tatínek s maminkou se nestačili ohánět, aby miláčka vždy něčím zasytili, protože on jinak nepřestával křičet.

A rostl a tloustl, a za pár let byl už veliký a kulatý jako bečka. Jednou však při své nenasytnosti ochutnal dobroty, které si jeho otec dopřál jen jednou za rok o posvícení. Netrvalo dlouho a poznal, že pivo je mnohem chutnější, než mléko. Rodiče mu proto museli denně přikutálet velký sud piva. Protože předtím také ochutnal tátovu výslužku, jitrnice a jelita, nechtěl od té doby už nikdy nic jiného. Protože jeho podoba se stále více blížila pivnímu sudu, neřekl mu už nikdo jinak, než Gambrlíček.

Už od školních let denně po vyučování navštěvoval místní hospodu, kde se brzy stal obdivovaným žroutem a pivapitelem. Hostinský byl z něj nadšený, protože on sám mu plnil akumulaci, jakoby jeho hospoda byla plná hladových a žíznivých hostů. Měl tam ale už tolik dluhů, že chudáci rodiče se nestíhali ohánět, aby je za něj zaplatili. Brzy museli prodat kravku, která je živila, a záhy potom přišli i o chalupu a stali se z nich bezdomovci.

Jenomže hostinský byl také nenasyta, a věděl, jak si ještě zvýšit zisk. Proto zakoupil do hospody nový hrací automat. Věděl totiž, že Gambrlíček při své vrozené lenosti snadno podlehne kouzlu mrkavých světélek, a při jeho mdlé inteligenci si bude myslet, že bezpracně zbohatne.

A opravdu. Gambrlíček, jemuž zachutnala hra stejně jako jídlo a pivo, už jen celé dny a noci jen seděl před hracím automatem, před který mu postavili traverzou vyztuženou barovou židli. A hrál a hrál, a žral a žral, a pil a pil. Domů už ani neodcházel, ostatně ani neměl kam. Chalupu přece dávno zabavili exekutoři se vším zbylým majetkem. Rodiče skončili po těžkých útrapách jako notorici v protialkoholní léčebně v Kosmonosích.

Ale Gambrlíček o tom už nevěděl, a ani ho to nezajímalo. Tak se stal z Gambrlíčka také Gamblerlíček. U hospodského měl už statisícový dluh, ale přesto stále hrál dál a dál, a jak tak žral a pil, nikdo si nevšiml, že už tak strašně ztloustl, že už se ani nevešel do dveří.

Za nějaký čas byl už tak rozlehlý, že jeho tělo začalo zaplňovat celou hospodu, až dospělo do tvaru krychle. O jeho gamblerství se ale nikdy nikdo nedověděl. V hospodě, i když byla narvaná k prasknutí, totiž nikdo kromě něj a několika spících štamgastů nebyl. A hostinský byl jím jednak hmotně zainteresován, a jednak v koutě zapresován.

A jak Gamrlíček tloustl a tloustl, postupně vypadlo z okna nejprve veškeré zařízení sálu, pak několik místních opilců, a nakonec šenk i s pípou a hostinským. Opilci, oslněni přívalem denního světla, které léta neviděli, oslepli a poztráceli se v okolních lesích. Hrací automat se zaryl Gambrlíčkovi do břicha a začaly mu v něm zvonit mince.

Místní četníci se domnívali, že je to signál poplašného zařízení, a hospodu proto obklíčili. Na jejich výzvy, aby vyšel ven s rukama nad hlavou, však nereagoval, ostatně to byl od nich dost neuvážený a riskantní požadavek, a tak se z okna ozývalo stále: "Mám hlad! Dejte mi jíst a pít!"

A protože hospodský se bál, aby mu hospodu nezbořil, dával mu dovnitř další a další zásoby, aby se raději příliš nerozčiloval.

Když se zevnitř žádný křik neozýval, hostinský byl rád, že Gambrlíček je spokojen a hospoda stojí. Myslel si, že snad únavou konečně usnul a bude od něj na chvíli pokoj, ale z preventivních důvodů pečlivě pokračoval v tradičním přísunu jídla a pití.

Po několika dnech obléhání vlastní hospody se po dlouhém váhání konečně rozhodl, že se podívá, jak to s jeho majetkem vlastně vypadá.

Ale dovnitř se nedostal, protože dveře byly zevnitř zalehlé. Požádal tedy četníky, aby dveře vyrazili, a podívali se, jak se Gambrlíčkovi daří. Dveře zaskřípaly pod páčidly a s praskotem se vylomily.

Ale po Gambrlíčkovi nebylo ani památky. Jen neuvěřitelná hora shnilého masa a kvanta přežraných a úplně opilých krys se hemžily po podlaze příšerné ruiny, která kdysi bývala hospodou...

              

          

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře