100 let VŘSR: Byl to gigantický zločin

Výročí 100 let VŘSR:

Byl to gigantický zločin, který stále ovlivňuje současnost

.

Rudá revoluce prý nebyla černobílá. Prý musíme studovat její příčiny a určitě přinesla i něco dobrého. Mnoho levicově orientovaných lidí má u příležitosti stého výročí ruské říjnové revoluce nutkání omlouvat její vznik, průběh i její důsledky. Vrcholem všeho je pak téze, že to Vladimír Iljič Lenin myslel dobře.

Tomu je třeba se rázně vzepřít. Lenin nemyslel dobře vůbec nic, kromě svých zájmů a zájmů vlastní sekty. Údajný humanismus jeho bolševické ideologie zcela bledne před jeho plánovitou likvidací nejen odpůrců, nýbrž i celých skupin ruského obyvatelstva. Šlo mu o uchvácení moci, byl vyznavačem násilí a teroru a nezastavil se vůbec před ničím.

Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR), jak si ji nábožně komunisté pojmenovali, byla přitom jedním z největších politických zločinů v celých lidských dějinách.

Bolševický převrat byl zejména zvláštní tím, že vůbec neodpovídal rozložení politických sil v tehdejším Rusku. Skutečnost, že na sebe relativně malá, ale nesmírně agresivní a fanatická sekta dokázala strhnout moc, je vysvětlitelná pouze mírou tehdejšího rozvratu, slabostí Prozatímní vlády a také finanční podporou ze strany nepřátelského Německa, které nechalo do Ruska poslat Lenina v zaplombovaném vagóně jako časovanou bombu, která skutečně vybuchla a přinesla již na jaře roku 1918 Němcům krátkodobý zisk ve zhroucení jednoho ze soupeřů ve Světové válce.

Říjnovou revolucí začala éra lží a matení veřejnosti prostřednictvím monopolní propagandy. Bolševici nemohli převzít moc pod svojí vlastní značkou a neměli přitom ani minimum právní legitimity. Nejenže neměli významný hlas v legálních strukturách tehdejšího režimu, ale byli dokonce v menšině i v paralelní mocenské struktuře levicových sovětů. Ve volbách, které se konaly ještě krátce po jejich převzetí moci, získali pouhých 175 poslaneckých mandátů ze 707 křesel, přičemž většinu měli umírněnější socialisté.

Lenin provedl vlastně tři puče rychle za sebou. Nejprve ovládl petrohradský sovět, který pak kryl skutečnost, že moc přebírá pouze jedna, ovšem ta nejradikálnější část socialistického hnutí. Pak nechal dobýt veřejné úřady a zatknout legální vládu. Nakonec cynicky zrušil výsledek svobodných voleb a zamezil vojenskou silou fungování parlamentu. V politickém smyslu přitom ve všech třech případech potlačil nikoli zástupce buržoazie či zbytků carského režimu, jak tvrdil, nýbrž především umírněné socialisty. Nejednalo se o nic jiného než o zločinné spiknutí proti legální státní moci a mocenskou zvůli proti vyjádřené vůli většiny obyvatelstva.

Tento zločinecký režim by Lenin neudržel, kdyby nespustil rozsáhlý teror a naprosté běsnění. Není náhodou, že slavné Solženicynovo Souostroví Gulag začíná výčtem jednotlivých vln zavírání a vraždění, které postupně likvidovalo celé rozsáhlé skupiny obyvatelstva, od bývalých šlechticů, představitelů církve, podnikatelů, statkářů, úředníků, akademiků až po tisíce přívrženců odlišných politických proudů včetně socialistických příbuzných. A v době Stalina pak vedlo až k likvidaci domnělých oponentů uvnitř vlastní komunistické strany.

Stalin byl totiž horší zrůda jen optikou vnitřní diskuse v komunistickém hnutí, protože vraždil vlastní soudruhy. Z hlediska společnosti jako celku byl ovšem Lenin rovněž naprosto brutální zrůdou, jen těch vražd po technické stránce nezvládl tolik a jeho vnitřní motivací nebyla tak patologická paranoia, jak tomu bylo u Stalina. Vraždil ovšem stejně chladnokrevně.

VŘSR přinesla Rusku občanskou válku a rozsáhlý hladomor, jakožto logický důsledek likvidace vlastnických vztahů na venkově. Fanatickému řádění pak podléhaly zejména skvosty pravoslavné církevní architektury.

Následný komunistický režim byl sérií pronásledování, čistek, teroru a bratrovražedného boje. Od brutálního vyvraždění carské rodiny, při němž fanatičtí bolševici zabíjeli na zřejmý rozkaz Lenina i děti, až po vraždění nevinných lidí podle absurdních Stalinových kvót, jež stanovovaly množství plánovaných poprav pro každé město i kraj.

Katastrofální důsledky VŘSR se navíc týkají rozsáhlé části světa a nastolením zločineckého režimu postihly krutě i Československo. Vymývání mozků v totalitní společnosti vede až tak daleko, že si postkomunistické země ještě dneska téměř neumí vládnout bez autoritářských a populistických sil, které pořád dokola opakují lidem celé série komunistických lží. Už téměř 18 let je přitom skutečným vítězem této postsovětské doby Vladimír Putin, kterému se podařilo navázat jak na tradice carského Ruska, tak i na tradice sovětské ideologie prošpikované bolševismem.

VŘSR byl gigantický politický zločin tím, že zničil vládu práva a zlikvidoval svobodné myšlení. A Sovětskému svazu se podařilo využít porážky zrůdného primitivního nacismu k tomu, aby instaloval zákeřnější a přitom zcela srovnatelně zrůdný komunismus všude tam, kam dorazily jeho tanky. A když se tam pak po letech veřejnost začala vyvazovat z otroctví, tak tam poslal tanky znovu. Paradoxem důkladného vymývání mozků je pak to, že části veřejnosti se po těch ruských tancích dodnes stýská. Něco tak absurdního kupříkladu nacismus nedokázal. Tohle umí jen bolševismus.

Datum 7. listopadu 1917 je nesmírně tragickým okamžikem lidské historie. Jakékoli omlouvání tohoto zločinu předchozími tragédiemi, válečným utrpením, chudobou či zločiny carismu a neschopností demokratických sil, je jenom přitakáním naprostému a odpornému zlu. Bohužel je toto téma velmi aktuální právě v této době, kdy tolik nepoučitelných lidí pochybuje o základních hodnotách svobodné společnosti.