Nesnesitelná malost bytí
Pavel Havlíček
.
.
V dnešní době, kdy duševní bohatství bylo zcela vytlačeno materiálním, je těžké najít myšlenku, která by lidi spojovala. Snažit se dnes o podobné debaty, jaké mezi sebou vedli vzdělaní lidé kdysi za dob národního obrození, či v období vzniku naší první republiky, je zcela marné. Nadšení pro společnou věc už po četných historických zklamáních z lidí dávno vyprchalo, a téměř nikdo dnes nemyslí na věci, které jsou prospěšné nám všem. Humanističtí filozofové byli komunisty zlikvidováni a nahrazeni marxisty-leninisty. Tehdy platilo, že kdo nechce mít oplétačky s režimem, musí držet hubu a krok a nevybočovat z řady. Dnes máme u nás sice úředně demokracii, ale kdo si myslí, že může veřejně vyslovit svůj názor, ten brzy pozná, zač je toho loket. Mnoho statečných bojovníků za spravedlnost i v dnešní době poznalo na vlastní kůži, že bolševicko-estébácká hierarchie stále přežívá, a boj s ní připomíná vyčerpávající zápas rytíře se sedmihlavou saní.
Lidé se stále bojí vyslovit svůj názor, aby z toho neměli osobní problémy, které v dnešních tvrdých ekonomických podmínkách mohou velmi rychle přerůst v boj o holou existenci. Proto malý český člověk raději mlčí a potají nadává na poměry stejně, jako dříve. O druhého se zajímá pouze v tom případě, jestliže jej může využít pro svůj osobní prospěch. Osud ostatních je mu lhostejný a stará se jen sám o sebe. Žije si ve své bublině a nežli druhým lidem do očí raději zírá do elektronických krabiček. Přemýšlí, jak se dostat nějakým způsobem k penězům, ale o tom, zda je jeho počínání morální, mravné či etické, nepřemýšlí. Z těch nejotrlejších z nich se pak stávají politici, kteří se sice tváří jako bojovníci za práva občanů, ale časem zjistíme, že jejich jediným cílem je setrvat co nejdéle ve funkci.
"Pecunia non olet!" ("Peníze nesmrdí!") - pronesl římský císař Vespasián už v prvním století našeho letopočtu, když předložil do senátu návrh na zdanění záchodků. A tohoto hesla se vytrvale drží i naši současní političtí představitelé, kteří využívají toho, že jejich činnost nikdo nekontroluje a nečiní je odpovědnými za škody, které způsobí. Díky tomu mohou inkasovat neuvěřitelné peníze a zlaté padáky za prázdné mlácení hubou. A zároveň nám tito naši "vyvolenci" dávají jasně na srozuměnou, že byť nabyli svůj majetek nezákonným, či dokonce zločinným způsobem, jsou za to naprosto nepostižitelní! Kdokoli z poctivých občanů se opováží poukázat na nekalost jejich metod, je za to sám pronásledován a případně i trestně stíhán. Nejstatečnější bojovníci proti tomuto šlendriánu jsou pronásledováni, a pokud přesto vytrvají, jsou zavíráni, dokud nepřijdou k rozumu, či o něj. A pokud ani poté nepřestanou, mohou si být jisti, že jednoho dne beze stopy zmizí z povrchu zemského, aby nepřekáželi mafiánským rejdům.
Otcem zakladatelem výše popsané moderní metody bezpracného zbohatnutí je náš slovutný a světově proslulý profesor Václav Klaus, autor známého aforismu: "O peníze jde až v první řadě". On sám i jeho učenliví žáci jsou však jasným dokladem toho, že peníze kazí charakter. Páně profesorových učedníků, z nichž někteří využívají poslanecké imunity a jiní zahraničního exilu, máme dnes už tolik, až nám z jejich kouzelnických triků, při nichž do nenávratna mizí miliardy v jejich kapsách, přechází zrak.
Ale co by nás mělo zejména přejít, je naše trpělivost, s níž těmto jejich produkcím nečinně přihlížíme!
Český národ se už nezmůže ani na masové protesty proti neustávajícím útokům těchto dravých šelem. Je naprosto zdecimovaný vládou bolševiků a jejich nástupci si s nimi nijak nezadají, protože jsou to jejich potomci. Je to jedna z nejškodlivějších lidských odrůd, jaké se kdy v historii vyskytovaly. Sami od sebe nikdy nevymřou jako dinosauři, protože se dokážou adaptovat na jakékoli přírodní podmínky.
Nám se bohužel dosud nepodařilo je vyhubit. Zato oni zahubili v člověku všechny dobré vlastnosti, které jej kdysi dělaly rozumným a ušlechtilým tvorem. Z některých z nich se dokonce stali miliardáři, ale rozhodně ne šlechetní – ti se, jak známo, vyskytují pouze ve špatných románech. S jejich nástupem zmizely ty nejcennější hodnoty, jaké dokázal člověk vytvořit a pro něž stojí za to na tomto světě žít. Zmizela úcta k naší slavné historii a snaha dostat naši zem na úroveň, jakou by nám ostatní státy záviděly. Takovou ovšem už dávno mohla mít, kdyby tito barbaři nevymazali z historie ty, kdo se zde o takový zázrak kdysi pokoušeli.
Zničili veškerou úctu k velkým postavám tohoto národa, a zavinili onu nesnesitelnou malost bytí, jakou dnes prožíváme. A také stvořili onen dnešní typ člověka, plného sobectví, závisti, zloby, hamižnosti a nenávisti k druhým.
Není příliš pravděpodobné, že z těchto typických malých českých čecháčků kdy vzejde nějaký velikán, jenž by nám vrátil ideály, pro něž kdysi žili naši slavní předkové.