Být estébák už je pomalu VIP statut...
Krajské listy - 19.10.2017
Čeští voliči jsou těsně před volbami dnes a denně konfrontováni s tím, jak deprimující je stav na naší politické scéně. I když jsou médii vyzýváni, aby šli každopádně volit, ti, kteří se zodpovědně chtějí rozhodnout, komu mají dát hlas, nakonec nejspíše dospějí k závěru, že u nás neexistuje subjekt, který by mohli volit s pocitem, že vybírají ten nejlepší. Většina z nich tak bude nejspíše volit mezi menším či větším zlem. Existují však i tací, co prý budou volit srdcem.
K tomu se na svém blogu například přiznala známá ekonomka Markéta Šichtařová. V jeho úvodu vyjádřila své přesvědčení, že letošní volby budou něčím mimořádné, že se láme chleba. Podle ní i ti, kteří v minulých letech zůstávali v klidu, začínají vést řeči o politice. "Během posledních čtyř let se toho totiž mnoho změnilo," konstatuje a vypočítává, co.
Méně svobody, více bonzáctví
Tak především jsme se stali méně svobodní a mnozí to ani nepostřehli. Jako příklad uvádí povinné školky pro děti, ale také označení živnostníků za parazity, více byrokracie a kontrol, apod. "Bonzáctví se šíří jako mor. Být estébákem už není cejchem, být estébákem už je pomalu VIP statutem, pohoršuje se právem. A nelíbí se jí ani, že se multikulturní doktrína stala novým náboženstvím. Tato atraktivní matka pěti dětí (!) také kritizuje, že militantní feminismus a rozvracení tradičních rodin již není považováno za anomálii, ale spíše za novou ideologii.
Ach, kdyby...
V druhé části svého blogu se věnuje problematice voleb. Myslí si, že volby jsou ovlivněny dvojím způsobem, protože značná část lidí je stádní, jde za davem a bezmyšlenkovitě volí toho, koho favorizují průzkumy. Další část zase nechce nechat svůj hlas propadnout, takže nevolí ty strany, které v průzkumech nemají šanci. Výsledkem je, že je po volbách málokdo spokojen. "Ach, jak bychom si všichni pohověli, kdyby výsledky voleb věrněji odrážely skutečné cítění lidu," posteskla si autorka a přiznala se, že ona sama při volbách nebude taktizovat a bude volit srdcem. K tomu, aby to zkusili, vyzvala i své četné čtenáře.
Voliči pod tlakem?
A mnozí ji dávají za pravdu, i když jsou si vědomi toho, že jejich hlas možná propadne. Někteří lidé litují, že u nás existuje pětiprocentní hranice, nutná ke vstupu do sněmovny. "Proč by strana nemohla mít v parlamentu jen jediného poslance?" ptá se například Vít. Také on je přesvědčen, že je hodně voličů pod tlakem předvolebních průzkumů. Zato další jsou toho názoru, že kdyby volili srdcem, tak nemají koho, protože jim nikdo k srdci nepřirostl. Také Pavel dává najevo své velké zklamání a svěřuje se, že má podobný pocit, jako koncem osmdesátých let, tedy před "revolucí".
Na prvních místech estébák a bolševici
Petr je poté, co si přečetl poslední předvolební průzkum agentury Median, totálně znechucen: "Na prvních třech místech estébák, softbolševik a bolševik. Chce se mi zvracet." Jana zděšeně spočítala, že mohou dát dohromady až čtyřicet procent hlasů a Ondrej na to reaguje: "Ty průzkumy už nejsou ani vtipné." Jakub zase ostatní utěšuje, že jiné předvolební odhady se liší až o deset procent. A připomíná rovněž, jak se často liší u nás i ve světě.
Lžete, kradete, nevěříme vám
Marie se přiznává, že ona chtěla jít volit, ale opravdu nemá koho. "Stal se ze mne takový politický sirotek. V minulosti jsem volila s nadšením a v dobré víře, ale vždy jsem se zklamala. Dívám se na všechny televizní debaty a zoufale hledám své favority, ale ty mi přináší ještě více rozčarování, než předtím. Ve sněmovně se jen hádají, kdo toho více rozkradl a vytuneloval, kdo je větší fízl a kriminálník. K volbám ale půjdu a na všechny kandidátky napíšu vzkaz: Lžete, kradete, nevěřím vám."