Ištván byl vyštván
Zpráva z médií
17. července 2013 Novinky. cz
Nečas: Kauza Nagyová není, máme tu Ištvangate
Bývalý premiér Petr Nečas v úterý překřtil kauzu své bývalé spolupracovnice Jany Nagyové na Ištvangate, podle olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana. V kauze bylo obviněno několik osob z podezření z korupce, mezi nimi i trojice bývalých poslanců ODS, kteří se vzdali mandátu výměnou za posty ve firmách se státní účastí. Nečas chce, aby se do věci vložil nejvyšší státní zástupce.
"Jak dlouho bude (vrchní státní zástupce Ivo Ištvan) provádět právnické experimenty,” položil si Nečas řečnickou otázku.
Žalobce podle něj přivedl zemi na okraj ústavní krize a nyní Nečas očekává, že začne docházet k cílené a řízené dehonestaci prostřednictvím úniků odposlechů a úniků ze spisů.
"Od včerejška tu nemáme kauzu Nagyová, ale máme tu kauzu Ištvangate," uvedl Nečas. Řekl také, že mu kauza připomíná čarodějnické procesy .
Vazba je prý nátlaková
Vazební stíhání obviněných je podle Nečase záměrně prodlužováno, stejně jako jsou prodlužovány výslechy svědků. "Zdržují, natahují a spoléhají na dovolené,” shrnul Nečas, podle něhož se u obviněných nikdy nejednalo o koluzní, ale o nátlakovou vazbu.
Teatrální Nečas naznačil, že Ištvan mohl celý proces zosnovat kvůli tomu, aby "si zachránil židli”, neboť podle návrhu připravovaného zákona o státním zastupitelství by měla být vrchní zastupitelství zrušena. Zmínil i možné spojení mezi státními zástupci a některými soudci. O vazbách se prý vždy rozhodovalo o víkendu, kdy je jasné, který soudce bude o uvalení rozhodovat.
Nečas opakovaně připomněl úterní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozhodl o tom, že tři bývalí poslanci obvinění z korupce jsou díky poslanecké imunitě vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř byli následně propuštěni z vazby.
__________________________
Ištván byl vyštván
Pavel Havlíček
My starší máme ještě v živé paměti časy normalizace po roce 1968.
Tenkrát bylo pro umělce nesmírným potěšením, když mohli do svých představení vkládat nenápadné narážky na totalitní režim a jeho představitele. Diváci, přicházející do divadel, tyto okamžiky milovali, a věřili, že vždy nějaké takové přijdou, a stejně tak herci neopomněli vždycky do svých výstupů nějaký ten špílec přidat, a měli z toho stejně dobrý pocit jako oni, pokud se jim něco takového podařilo. Vstřícnost byla prostě oboustranná, žádná sebemenší legrácka nám neunikla, a také jsme ji dovedli patřičně ocenit.
Jedněmi z těch, kteří nám dávali naději a dělali nám radost, byla dvojice Vodňanský - Skoumal se svými potměšilými písničkami. Jednou z nich byla i píseň "Ištván byl vyštván". Tenkrát jsme se jí samozřejmě smáli, protože jsme netušili, jak paradoxní význam jednou tento název nabude. Že bude sloužit jako ilustrace neuvěřitelného počínání bývalého premiéra Nečase, který se snaží své lži a podvody krýt halasným křikem a vyhrožováním JUDr. Ivo Ištvánovi, olomouckému vrchnímu státnímu zástupci, jenž se poctivě snaží o očistu společnosti od totalitních metod, které tento neuvěřitelně drzý a křivácký člověk používá. Svou vinu se chystá hodit na člověka, spravedlivě prosazujícího zákony této země, které by měly platit pro každého, tedy i pro tuto partičku tzv. "nedotknutelných".
Za komunistů jsme táhli všichni za jeden provaz, a měli jsme jen pár nepřátel - skupinu kolaborantů, přistoupivších na potupné podmínky, stanovené jim okupantskou velmocí.
Sovětští soudruzi si mysleli, že jsme jen jedna z jejich gubernií, s níž si můžou dělat, co chtějí, a počínat si na cizím území jako správná vrchnost - jak káže ctěná libost, a dát tak jasně na vědomí všem našim občanům, že o jejich osudu rozhoduje pouze jediný bůh, a tím je komunistická strana. Tuto deklasující a podřadnou roli, kterou nám její čelní představitelé přisoudili, jsme hráli po celých 41 let života v područí Sovětského svazu, našeho přítele a velkého vzoru. Ponížení jsme si za ta léta tedy už užili víc, než dost.
V roce 1989 se nám zdálo, že jsme se z tohoto područí konečně vymanili. Bylo to však jen pouhé mámení smyslů, sen, který jsme si nechali zdát, abychom zapomněli na vládu těchto propagátorů a slouhů komunistické ideologie, která neměla jiný cíl, než ovládat, okrádat a zotročovat občany, ničit jejich životy a svobodné myšlení. Za vlády komunistů jsme tu žili v jakési pasivitě a izolaci od okolního světa, ale měli jsme alespoň naději, že přijdou lepší časy, že se jich zbavíme, a nakonec se snad dožijeme demokratických poměrů, jaké vládnou v civilizovaných zemích.
Bohužel, všechno to nakonec dopadlo zcela jinak.
Proti komunistům vystupovala po dlouhý čas jejich nadvlády jen malá skupina těch nejodvážnějších, kteří se nebáli říkat svobodně své názory a také za ně neohroženě bojovat.
Doba, kterou prožíváme nyní, 24 let po tzv. "sametové revoluci", je však paradoxně ještě mnohem tragičtější.
Dnes nám naopak vládne skupina lidí, jejichž nepřáteli je celý národ, tedy aspoň ta jeho část, která touží po skutečné, nefalšované demokracii. Nikoliv tedy po tom, co si zde tahle povedená partička vytvořila, totiž ráj na zemi, ale pouze pro někoho. Oni se totiž považují za vyvolené, což u nich znamená opájet se vlastní mocí, a dávat všem občanům okázale najevo, že jsou pouze ubozí plebejci, kteří nemají do jejich nezasloužených a bezpracných výhod, podvodů a zločinů co mluvit.
Byli do svých funkcí zvoleni jako zástupci lidu, a jsou tudíž povinni prosazovat jeho vůli. Namísto toho se stali všichni občané jejich otroky, povinnými jim sloužit a vykonávat poslušně jejich příkazy, nechat se jimi balamutit, ovládat a ožebračovat.
Jejich společným nepřítelem je pravda a spravedlnost. Kdokoli je uznává a dožaduje se po právu dodržování všech základních pravidel demokratické společnosti, stává se okamžitě nežádoucím, a je určen k likvidaci. Pokud někdo žádá, aby byli po zásluze potrestáni ti, kdo zneužili svého postavení ke svému nezákonnému obohacení, je mu spíláno do zrádců a je pro něho požadován ten nejhorší trest.
A příkladem takového statečného jedince je právě olomoucký vrchní státní zástupce JUDr. Ivo Ištván. Člověk, jenž má naše sympatie, protože se nebojí tnout do živého a snaží se docílit toho, aby se zloději a podvodníci, byť jsou to třeba poslanci nebo členové vlády, dostali tam, kam patří, to jest za mříže. Namísto vděku a uznání se však dočkal hysterických a nenávistných útoků od bývalého předsedy vlády a jeho kompliců.
To je skutečnost, svědčící o katastrofálním morálním stavu společnosti. Namísto, aby se zdejší samovládcové chovali tak, jak přísluší skutečným našim parlamentním zástupcům a čelným představitelům, udělali si ze svých funkcí jen nástroj okrádání všech občanů a pohrdání základními pravidly života společnosti. Požívají ve svých funkcích poslanecké imunity, která je určena k tomu, aby byl takový poslanec nebo ministr chráněn proti útokům na výkon jeho funkce, v níž je povinen vyjadřovat názory a požadavky občanů, které zastupuje. Není možné ji naopak zneužívat k tomu, aby kryla jeho špinavé podvody a krádeže. To je čin naprosto zvrácený, neslýchaný a nezdůvodnitelný.
Nikdy jsme si nemysleli, jakých hrůz se v tomto státě dožijeme. Netušili jsme, že budeme nuceni přihlížet řádění téhle drzé a nenažrané vlčí smečky, jaká se v tomto státě ještě nikdy nevyskytla. Namísto hlídačů demokracie vidíme dravou a krvelačnou bandu šelem, jejíž troufalost a touha po kořisti nezná mezí, a které není nic svaté, ani pravda, ani spravedlnost, ani zákony a ústava České republiky.
Pokud si tohle všechno od ní necháme líbit, nevím, čeho všeho se ještě dočkáme. Žádný živý tvor dobrovolně neodevzdá svůj život do spárů nenasytného dravce, jenž o něj usiluje.
Máme nezadatelné právo si proti němu svůj život uhájit. Nežijeme přece proto, abychom se dobrovolně stali jeho potravou.
Máme své oprávněné požadavky a cíle, za něž bojujeme, a jako svobodní občané bychom si je měli za každou cenu dokázat prosadit.
Expremiér Nečas srší nenávistí k pravdě a spravedlnosti