Komunista Ondráček o listopadu

Komunista Ondráček o listopadu:

Prahu jsme měli oplotit a nechat vychcípat

.

Jaroslav Ondráček | FOTO: ČT

Vysoký předlistopadový komunista Jaroslav Ondráček se v dokumentu z cyklu Příběhy 20. století vyjádřil k revoluci v listopadu 1989. "Pořád slyšíme, že za nás bylo všechno špatně. Nezlobte se, ale jak říká moje žena, Prahu jsme měli oplotit pětimetrovým plotem a nechat to tam vychcípat," řekl bývalý horník a funkcionář KSČ. Současně je také otcem Zdeňka Ondráčka, poslance za KSČM, který byl v listopadu 1989 příslušníkem pohotovostních jednotek a s obuškem v ruce v centru Prahy mlátil lidi.

Výpověď Jaroslava Ondráčka uvádí dokument ČT a společnosti Post Bellum Straníci, ve kterém autoři přinášejí názory několika komunistů. (režie V. Portel).

www.ceskatelevize.cz/porady/11454740577-pribehy-20-stoleti/216562261760008-stranici/

Jaroslav Ondráček v dokumentu tvrdě hájí období komunistické totality v Československu. Například v souvislosti s vraždou Milady Horákové říká, že se vše vždycky nepovede a že jí Gottwald nemusel zabíjet, že stačilo doživotní vězení. "Ale ona se přiznala, prosím vás!" říká v dokumentu Jaroslav Ondráček.

Kromě chvály období před listopadem 1989 také kritizuje současný vývoj. Lidé podle něj nemohou cestovat, protože vydělávají málo peněz. Dále však přiznává, že k důchodu si donedávna přivydělával deset tisíc měsíčně jako placený funkcionář KSČM, a dodává, že od roku 1989 byl pětadvacetkrát na dovolené v Egyptě. Ročně si prý takto přivydělal na tři dovolené.

Jak se bývalí členové KSČ dívají s odstupem na své politické angažmá? Nakolik si uvědomují, že když se dnes mluví o "komunistickém režimu", mluví se také o nich?

Komunistická strana Československa měla v době normalizace ústavně garantovanou "vedoucí úlohu", tedy absolutní moc v zemi. Členství v KSČ bylo v době normalizace problematické v mnoha ohledech. Řadoví straníci představovali z definice jakousi elitu režimu: "rudá legitimace" jim otevírala cestu ke kariéře nebo aspoň k zajištěnému klidnému životu, za to posvěcovali na všemožných schůzích postup stranického vedení, omezování občanských práv, kolaboraci s okupační mocností. Stručně řečeno, převzali za režim spoluzodpovědnost, stali se jeho součástí. Někdejší horník a stranický funkcionář Jaroslav Ondráček zůstal dodnes přesvědčeným komunistou a tvrdí, že se před rokem 1989 nikomu nic špatného nedělo. Bývalý politruk Josef Nitra byl v KSČ z kariérismu, v armádě to prý jinak nešlo. Bohumil Řeřicha, který pracoval na státním statku, se za své členství ve straně soustavně kaje a říká: "Přiznání viny mne osvobodilo, ale ta vina je trvalá, s tím žiju a budu žít do konce života."