Proč dnes není Svátek svatého Václava?
.
Dnes je 28. září, Den české státnosti, který je úzce spjat s českým patronem, Svatým Václavem. Proč tento den vlastně slavíme? Abychom pochopili význam tohoto dne, musíme se obrátit zpět do minulosti. A to až do 10. století.
Svatý Václav se narodil v roce 907. Jeho život je opřen řadou legend, které často vytvořila po jeho životě církev, čili je těžké zjistit, co všechno doopravdy udělal. Můžeme se jen pohybovat v rámci domněnek a toho, jak je co pravděpodobné.
Těsně před životem Václava se v českých zemích začalo objevovat křesťanství, jeho dědeček Bořivoj I. se nechal se svou manželkou Ludmilou pokřtít a nechal postavit první křesťanský kostel. Ludmila, která se později stane první českou svatou, vychovávala své vnuky Václava a jeho bratra Boleslava.
Po smrti Václavova otce Vratislava v roce 921 Václav ještě není považován za dospělého, takže na nějakou dobu (nejpozději ale do roku 925) za něj vládne jeho matka Drahomíra. Mezi Ludmilou a Drahomírou vládne spor o vliv na Václava - nejspíše šlo o vztah k Sasku.
České země totiž měly politiku probavorskou a protisaskou. Moc se začala ale přesouvat k Sasům, s čímž nechtěl Václav souhlasit, chtěl se dále orientovat na Bavorsko a jeho babička ho v tomto podporovala.
Václavova matka Drahomíra se však chtěla přiklonit spíš k Sasům. Spor mezi Drahomírou a Ludmilou vyústil v to, že Drahomíra nechala Ludmilu zavraždit. Podle legendy ji vrazi uškrtili její vlastní šálou.
České země vypadaly tak, že bylo rozděleno do několika samostatných knížectví. Václav s nimi po nástupu k moci bojoval, ale nikdy dané území neobsadil - spokojil se jen se slibem závislosti. To se však nelíbilo Boleslavovi.
Saský král Jindřich Ptáčník a bavorský vévoda Arnulf zvaný Zlý se v roce 929 podnikli vojenskou výpravu do Čech. Václav se jim smírně vzdal a podepsal mírovou dohodu - to znamenalo odvádět roční poplatky za mír. Tento akt byl historicky prvním činem, o kterém rozhodl panovník za celé Čechy. Výsledkem bylo, že se Čechy více přiklonily k Sasku.
Václav měl velice pozitivní vztah ke křesťanství, jenž je legendami velice zidealizovaný. Jeho obraz je přehnaně asketický, sám prý pěstoval révu, byl horlivý pro čest a slávu Boží, pečoval o nemocné a chudé atd. Pro rozvoj křesťanství totiž vykonal mnohé činy - zakládal kostely, podporoval duchovní, povolal do země kněží z cizích zemí a po převezení ostatků svatého Víta (což mu bylo umožněno právě Jindřichem) postavil chrám sv. Víta. Svatý Vít byl sicilský světec žijící kolem roku 300, podle legendy křesťan, na což přišel římský císař Diocletianus, když Vítovi bylo 7 nebo 12. Nechal ho vařit i s příbuznými v kotli s olejem, pak je předhodil lvům, což podle legendy přežili, a tak je nechal stít.
Svatý Václav byl zavražděn 28. září v pondělí, přičemž rok není zcela známý. Toto datum připadá na pondělí však pouze v letech 929 a 935 (před tím rok 918, což je určitě ještě moc brzy a po tom rok 940, ale již od roku 936 bojoval Boleslav s nástupcem Jindřicha Ptáčníka, Otou I., protože odmítl po převzetí moci odvádět poplatek, který odváděl Václav).
Svatý Václav je pro nás dnes symbolem české státnosti a národního uvědomění. Jako symbol již sloužil od 10. století, kdy se o něm psaly různé legendy, např. "Crescente fide christiana" ("Když vzrůstala víra křesťanská") nebo "Legenda tak řečeného Kristiána". Na začátku 11. století byl svatořečen. Svatý Václav je vnímán jako osoba, která položila základ naší křesťanské kultury, kterou dnes můžeme vidět v mnoha podobách stále kolem nás.
No a proč tedy dnes slavíme Den české státnosti a ne Svátek svatého Václava?
Opět se musíme podívat do minulosti, teď ale jen do roku 2000. Před rokem 2000 Den české státnosti jako svátek neexistoval, jeho návrh byl podán až v té době. Proti němu vystoupil tehdejší předseda vlády Miloš Zeman s tím, že Svatý Václav byl postavou, která je symbolem servility a kolaborace (nejspíš právě kvůli Jindřichu Ptáčníkovi a poté kvůli zneuctění památky nacisty během Protektorátu).Vyjádřil k tomuto problém o takto:
"Proto se vás pokusím přesvědčit, že tento návrh, pokud by byl přijat, by nebyl oslavou české státnosti, ale oslavou servility a kolaborace. Jak víte, vždy jsem se vyjadřoval razantně, aby si to lidi zapamatovali a nevidím důvod, proč bych svoji razanci opouštěl... Ale vedle těchto myšlenek, pro které si svatého Václava vážím, je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem. Myslím si, že není náhodou, kolegyně a kolegové, jestliže svatováclavská tradice byla tradicí druhé republiky, jestliže svatováclavská tradice byla tradicí protektorátu, jestliže v této zemi byla udělována svatováclavská orlice Emanuelem Moravcem. A pokud to náhodou nevíte, tak poslední velkofilm, který se koncem druhé světové války z příkazu německých okupantů natáčel na Barrandově - naštěstí nebyl dokončen - byl velkofilm, který se jmenoval Svatý Václav.
+++
Nesouhlasíme s názorem prezidenta Zemana.
Knížeti Václavovi je někdy vyčítáno, že přistoupil na povinnost platit ročně bavorskému králi Arnulfovi daň v podobě 120 volů a 300 hřiven stříbra.
Tento takzvaný tribut byla věc v tehdejší Evropě zcela běžná. Václav jej nepravidelně odváděl do Bavorska Arnulfovi. Arnulf v roce 929 tento poplatek přepustil Sasku - králi Jindřichovi, který tento tribut platil Maďarům a byl to tribut, který jeho království zatěžoval těžce. Z kronik je zřejmé, že při jednání o tributu vystupoval Václav jako rovný partner a ne jako barbarský králíček. Tribut se týkal všech českých knížat, ne jenom Václava. Tribut neznamenal podřízenost, bylo to výkupné za mír paktem o neútočení. Václava bral Jindřich jako důležitého partnera a uznávaného reprezentanta celých Čech a proto mu daroval rameno sv. Víta.Tributem se Václav se přihlásil k civilizovanému západnímu světu a expanzi Saska obrátil za Labe proti barbarům.
Dnes bychom velmi rádi odváděli těch 120 volů ročně v lidské podobě Německu. Máme jich tu dost, a nám by se ulevilo, a Německu přitížilo.
Pavel Havlíček, šéfredaktor ČW