Smutný osud země české

2. duben 2013 | 09.13 |

Smutný osud země české

Pavel Havlíček

Bývala to kdysi dávno, když do ní přišel praotec Čech, krásná země. Zvěře a ptactva plná, medem a strdím oplývající.

Dnes naše země připomíná bojiště, kde proběhla krutá bitva o naši budoucnost, a v níž prohrála vojska českého krále, bojujícího za čest a slávu tohoto slavného státu. Je to země, popleněná a vykradená hordami krvelačných a loupeživých žoldáků, nad níž se táhnou černá mračna, věštící její smutnou budoucnost.

Dnes kolem sebe vidíme jen zaplevelená pole, která kdysi naši předkové pracně a v potu tváře vzdělávali, a ona se jim pak odměnila za jejich píli bohatou sklizní. Ale teď je tato kdysi úrodná půda neobdělávaná, zanedbaná, zarostlá pýrem a bodláčím.

Je to smutný pohled na tu naši rodnou zemi, věčně sužovanou nepřízní osudu.

Ano, takto dnes dopadl tento kdysi slavný stát, sloužící v historii jako zářný příklad, že je možné, aby někde vládl panovník, mocný a silný, a navíc vzdělaný, světem uznávaný a lidmi milovaný. Ale to bylo v dávném středověku. Dnes už je to pouhý odlesk bývalé slávy, a památka tohoto dávného českého státu byla od té doby už jen pošlapávána a hanobena. Ztratili jsme veškerý respekt, který jsme ve světě měli, a nástupci slavného panovníka v nás po staletí jen utloukali víru v to, že se naše sláva ještě někdy obnoví. Dostali jsme se do područí cizích vládců, z něhož jsme se už nikdy nevymanili. Porážkou českých stavů na Bílé Hoře se náš osud na staletí zpečetil. Veškeré pokusy o obnovení naši samostatnosti skončily vždy neúspěchem. Měli jsme smůlu v tom, že naše zeměpisná poloha ve středu Evropy, která mohla být pro nás velikou výhodou, byla v historii vždy příliš velkým lákadlem pro uchvatitele, kteří se chtěli zmocnit vlády nad tímto prostorem. A tak jsme se dostali nejprve do područí Habsburků, po mnichovské zradě našich spojenců jsme byli vydáni na pospas Němcům, a na základě poválečných dohod o rozdělení Evropy jsme se nakonec stali kořistí našich slavných "osvoboditelů" z východu. Tragédie za tragédií, které stály miliony lidských životů, a z nichž jsme se už nikdy nevzpamatovali.

A nakonec jsme se stali obětí těch největších nepřátel, nepřátel z vlastních řad. Nejtěžší ztráty utrpěl náš český charakter. Z těch kdysi hrdých, statečných Čechů, odhodlaných položit život za čest a slávu našeho národa, se stalo pod nadvládou zrádců vlastního národa bázlivé stádo, schopné pouze vykonávat příkazy těch, kteří jsou zrovna u moci. Těch, kdož jsou pro vlastní prospěch ochotni udělat cokoliv. Pokud se ale jedná o zájem bližního, nebo náš společný, už téměř nikdo neudělá nic. Zato je-li možné někomu blízkému ublížit, vždy se najde dost podlých lidí, ochotných ke všemu.

Z pokřivených charakterů některých lidí se někdy dělá člověku zle, když vidí, jak daleko je až možno zajít. Pomlouvat druhého, přiživovat se na něm, okrádat jej, někdy dokonce i vraždit, to dnes mnozí lidé dělají zcela bez výčitek, zvláště, mají-li z toho osobní prospěch. Závist, sobectví a nenávist mezi lidmi dosahují dříve nevídaných rozměrů.

Dnešní samovládci se řídí svým historií osvědčeným pravidlem: "Rozděl a panuj!". Proto si nejprve mezi sebou rozdělí svá teritoria vlivu ve státě a posléze všechny ukradené peníze ze státní pokladny. Ale jejich hlavním úkolem, který jim slouží k udržení moci, je rozdělit a rozeštvat občany mezi sebou. Chudé proti bohatým, mladé proti starým, nevzdělané proti vzdělaným. Nevynechají jedinou možnost zasít semínko sváru mezi jednotlivé skupiny obyvatel. Slouží to jedinému cíli: rozbít jejich jednotu, aby jim nemohli být nebezpeční tím, že by se začali sdružovat se záměrem svrhnout tuto moc, podobající se těm nejkrutějším společenským systémům v historii lidstva. Od nich by se mohl římský krutovládce Nero mnohému přiučit.

A my, občané této země, máme tomuto jejich řádění nečinně přihlížet? Nikoliv, v žádném případě. Pokud si tito samolibí uchvatitelé moci myslí, že mají vyhráno, jsou na omylu. Oni totiž už nadobro propadli jejímu sladkému opojení. Jsou zpiti vlastním úspěchem, a domnívají se, že je nic nemůže ohrozit. Ale v této zemi je ještě dost lidí, kteří jim jednou dají tvrdě na srozuměnou, že se v tom krutě zmýlili. A pak, až nastane čas zúčtování, poctiví lidé, poučení svými vlastními chybami, jim už tentokrát nic nedarují!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře