ŠVÉDOVÉ UŽ ÚDAJNĚ ZAČALI PÁLIT KNIHY:
PIPI (NE)MULTIKULTURNÍ PUNČOCHA
PIET FENRIR PODANÝ
.
Pravý prostor – 22.7.2017
Švédové už údajně začali pálit knihy. Z ideologických důvodů. To už zavání novodobým severským nacismem a temným středověkem současně. Ve švédském tisku (viz odkazy) se tento měsíc objevily informace, že veřejné knihovny ve městě Botkyrka odstraňují ze svých regálů a dokonce pálí knihy Astrid Lindgrenové (1907-2002). Upozornil na to novinář Janne Josefsson. Lindgrenovou proslavila hlavně řada dětských knížek, jejichž hlavní postavou je Pipi Dlouhá punčocha (Pippi Långstrump). Příběhy o děvčátku s rudými copy, které spisovatelka vymyslela před 70 lety, byly přeloženy do 66 jazyků. Poté je proslavila i televizní a rozhlasová zpracování.
Obec Botkyrka, která je v tomto inkvizitorském přístupu nejen ke knihám ve Švédsku jen jedním z příkladů, se poté v písemném prohlášení ohradila proti Josefssonovým tvrzením. Nešlo prý o pálení knih, ale o jejich obvyklou recyklaci, a sice v rámci výměny starých výtisků knih za nové.
Jestli ale knihy od Lindgrenové skončily v nějaké drtičce, řezačce nebo peci, není v tomto případě až tak zásadní. Byť "pálení knih" je historicky vnímáno velmi specificky a je spojováno s diktaturou. V případě Lingrenové a její hrdinky Pippi (celým knižním jménem Pippilotta Viktualia Rullgardina Krusmynta Efraimsdotter Långstrump) jde o další kapitolu v už mnohalelém boji se spisovatelkou, která je z dnešního pohledu částí populace vnímána jako nepohodlná, politicky a jinak nekorektní. Podle vyjádření obce Botkyrka šlo o recyklaci těch výtisků knih Lindgrenové, kde jsou údajně rasistické a zastaralé výrazy, které se mohou dotknou citů čtenářů.
Už klasickým otloukánkem švédských inkvizotorů se stal tatínek Pippi, jímž je podle copaté nezbedy "negerský král" z Jižních moří. Ještě před deseti lety to ani ve Švédsku téměř nikomu nevadilo, ale pak se začaly časy měnit. Jako první začala dobrodružství Pippi Dlouhé punčochy cenzurovat švédská státní televize. Z "negerského krále" udělala jen "krále", vystřihla slova jako "cikán" a další – a dokonce odstranila některé scény. Třeba když si Pippi pomocí prstů sešikmí oči, aby vypadala jako Číňan. Podle politicky korektních moralizátorů by to mohlo urazit Číňany.
V odstraňování "nekorektních" a "rasistických" výrazů z díla Lingrenové se začali činit i jinde, třeba v Německu, a to už roku 2009, kdy v nakladatelství Oetinger Verlag vyšla poprvé ideologicky vykostěná Pippi. Z "negerského krále" se stal "král Jižních moří" a negerský panovník už nehovořil "negerským jazykem" ale řečí "tuka-tuka".
Je dobré připomenout, že před 70 lety, když knihy o Pippi začaly vycházet, nebylo ve Švédsku slovo "negr" (jako ostatně i v jiných jazycích) chápáno nijak negativně, bylo to úplně běžné označení pro lidi temné pleti. A ani Astrid Lingrenová nebyla žádná rasistka. Naopak, bylo to světu otevřená dáma. Její dílo je prodchnuto láskou k bližnímu, tolerancí, férovostí, přátelstvím a otevřeností. V očích spisovatelky si byli všichni lidé rovni, ať už chudí či bohatí, ať bílí nebo barevní.
Je třeba říct dost, prohlásil už zmíněný švédský novinář Janne Josefsson. Podle něj nelze jen tak pálit knihy z ideologických důvodů a jen proto, že v průběhu času začaly vypadat nevhodně. Tak se tehdy hovořilo, myslelo a psalo. Jsou to svědectví tehdejší doby a jako taková by měla zůstat zachována.
"Tam, kde se pálí knihy, se na konci pálí i lidé," prohlásil slavný německý literát Heinrich Heine (1797-1856).