Poselství Mistra Jana Husa

Poselství Mistra Jana Husa

Pavel Havlíček

.

Vzácného člověka, který věřil v pravdu, kterou v životě stavěl nade vše. Tím, že až do poslední chvíle neustoupil od své nezlomné víry v Boží spravedlnost, předal lidem posvátné poselství, že Boží pravda je to nejcennější, co na světě existuje, a že tedy stojí za to, aby jí člověk obětoval i svůj vlastní život...

Kolik je dnes na světě lidí, kteří by byli ochotni ze stejných důvodů podstoupit tuto oběť nejvyšší? Vzpomeňme alespoň na zoufalý čin Jana Palacha, jenž se nás snažil vyburcovat k činu a probudit nás z pocitu letargie a bezmoci, jemuž jsme propadli po okupaci naší vlasti "spřátelenými vojsky" 21. srpna 1968.

Zdá se, že nám nepostačilo ani více než 600 let od smrti Jana Husa, ani téměř 50 let od upálení Jana Palacha, abychom pochopili hluboký smysl poselství, jež nám chtěli svou obětí předat.

V současné době jsme velmi rozčarováni z bídného mravního a morálního stavu, v němž se naše společnost nachází. Stateční lidé, bojující za pravdu a věřící v Boží zákony, u nás takřka vymřeli. Zato se tu vyrojila spousta lidí, hrajících si na Boha, ale přitom používajících lež jako svou životní filozofii. Lidí, věřících jen "své pravdě", jež nemá s tou Boží nic společného, protože si ji vytvořili jen proto, aby jim přinášela osobní prospěch. A nestydí se dokonce ani cílevědomě používat lží a podvodů jako metody získání moci a pocitu nadvlády nad druhými lidmi. Čím vyšší postavení a majetek takto docílí, tím vyšší je jejich hodnota ve vlastních očích.

Pro nás křesťany však lidé, pohrdající Bohem a porušující jeho zákony klesají až na úroveň nejnižší. Tito neznabozi si vždy v historii vytvořili své vlastní modly, jimž se celý život pokrytecky klaněli. A stavěli jim často i mnohem větší pomníky, než Janu Husovi. Nevadilo jim dokonce, že někteří z nich byli váleční zločinci a vrahové nevinných lidí. Jednomu z nich pomník postaví, aby jej vzápětí zbořili a postavili jiný svému novému idolu, jenž se od toho předchozího vůbec ničím neliší.

Podepsali by klidně i smlouvu s Ďáblem, jen kdyby z toho měli nějaký užitek.

I kdyby se však tvářili jako samotní spasitelé světa, nikdy nedosáhnou té lidské velikosti, jakou má Mistr Jan Hus v očích lidí, věřících v Boha. On vždy hrdě stál na jediné Boží pravdě a vyznával neměnnou platnost Kristova zákona.

Každý se musí postavit pod nejvyšší autoritu – a tou je autorita a pravda Božího slova. Tuto jedinou pravdu Hus vyznával  - slovy, životem i svou smrtí.

Jestliže Jan Hus hovořil a psal o pravdě, pak se tu nejednalo o nějaký smyšlený filosofický pojem.

Pravda není "majetkem" nikoho, ani se jí nikdo nemůže zmocnit.

Pravda podle Husa byla spojena vždy s Boží autoritou, s jeho slovem, s Kristovým zákonem.

Závěrem si připomeňme alespoň dva Husovy slavné výroky, které by nám měly sloužit jako životní memento:

Protož, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné.

Zlořečený ten, kterýž pro skývu chleba opustí pravdu.