V zemi, kde zjitra znamená zvečera

3. červenec 2013 | 21.57 |

V zemi, kde zjitra znamená zvečera

Pavel Havlíček

Když Julda Fičák kdysi psal s oprátkou na krku knihu podobného názvu, v níž velebil zemi, nad níž slunce nezapadá, věřili mu jen ti největší optimisté. Kdo opravdu v Rusku byl, a viděl tu hrůzu na vlastní oči, nikdy by takovouhle fantasmagorii nestvořil.  Ví totiž, že všechno je tam jen nakašírované jako Potěmkinova vesnice, a že za parádními kulisami žijí špinaví a podvyživení mužici, kteří dřou stejně jako za cara.

Fičákův optimismus a rudě zbarvené vidění ale velice brzy vyprchaly i ze skalních idealistů, kteří mu ty jeho hloupé plky věřili a bláhově si mysleli, že komunismus je režim, který nám zajistí šťastný život ve spojenectví se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Ostatně my dnes už víme, že Julda Fičák byl stejně nakašírovaná figura, nastražená na nás komunisty jako pytlácká past, do níž jsme se chytli jako důvěřiví blbci.

Mnozí tomu nevěřili od prvních okamžiků, protože znali ruskou dobyvačnou povahu. Není přece možné důvěřovat někomu takovému, jako generalissimus Stalin, který se od svého německého protějšku ničím nelišil. Ani osvobození naší země našimi spojenci nás nemohlo zmást natolik, abychom si mohli myslet, že jim jde jen o naše dobro. Neboť velmoci vždy mají zájem ovládnout svět, a od těch neustoupí kvůli nějaké malé evropské zemičce. Ty bystřejší z nás definitivně vyléčily už v padesátých letech procesy s "vlastizrádci" generálem Pikou, Miladou Horákovou a dalšími oběťmi komunistické totality.

Když jsme před 24 lety stáli na náměstích a naivně se radovali se z toho, že konečně padla vláda komunistů a nastanou nám spravedlivější časy, netušili jsme ani zdaleka, co všechno ještě budeme muset prožít, abychom se přesvědčili o zločinnosti tohoto systému.

Frustrace je pro to slabé slovo. Spíše se dá mluvit o katastrofě, rovnající se tisícileté povodni, která nám na dlouhou dobu smetla všechno, co jsme tu po dlouhá léta budovali, a navíc na dlouhá léta i naději na to, že se tyto škody podaří odstranit.

Měla nás už varovat ona komedie, kdy 17. listopadu 1989 na Národní třídě roli údajně zabitého studenta Martina Šmída alias Milana Růžičku hrál agent StB Ludvík Zifčák, dnes úspěšný a bohatý hoteliér. Kdepak asi vzal na tohle podnikání penízky?

Dalo se přece předpokládat, že tihle prohnaní lumpové se svých pozic jen tak lehce nevzdají.

Julda Fičák psal o zemi, kde zítra znamená včera. Dá se to snad pochopit v tak přiblblé zemi, jako je Rusko, kde se Velká říjnová socialistická revoluce odehrála v listopadu. Ale tam byla tehdy většina lidí negramotných, takže se nechali snadno napálit.

Náš stát se sice nachází ve středu Evropy, ale chytrostí rozhodně mužiky nepředčíme. Proto nám z něj převlečení komunisté udělali zemi, kde zjitra znamená zvečera.

Prostě žádné jitro se nekonalo, a večer se zhaslo, a pak už to jelo jako v hasičské tombole. Všechno, co v ní bylo, se rozkradlo, a teď jim dokazujte, kdo a kolik si těch miliónů urval!

Teď konečně - po dlouhých letech - dosáhli komunisté toho, oč jim po celý život šlo - ukrást všechno, co se dá, a do smrti žít na náš úkor, bez práce a v blahobytu.

Známe je přece, a víme, čeho všeho jsou schopni. Jejich zločiny, podvody a zlodějny nás měly varovat, ale naletěli jsme jim jako malí kluci. Z politiky udělali bramboračku, a ani najíst nám z ní nedali. Pravice a levice jsou u nás dnes jen prázdné pojmy, sloužící pouze jako symbol dvou mafiánských gangů, peroucích se o plná koryta.

O tom, jak nás drze balamutí a okrádají, a jak se drží svých míst jako přisátá klíšťata, se nyní můžeme každodenně přesvědčovat.

Ale jak dlouho nám ještě budou pít krev, to záleží jen na nás.

              

                                              Julda Fičák

                                        Ludva Zifčák

              

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře