Homo sapiens, nebo Homo mechanicus?

1. duben 2013 | 10.12 |

Homo sapiens, nebo Homo mechanicus?

Pavel Havlíček

Ještě jsou na světě lidé, kteří věří tomu, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Projevil mu tím, že nazval tohoto nejdokonalejšího tvora, jakého kdy stvořil, jménem Homo sapiens, neboli člověk rozumný, velkou důvěru. Bláhově věřil tomu, že tento prototyp je natolik zdařilý, že svým vlastním rozumem prosadí, co je pro něj a pro celý svět to nejsprávnější.

Jenže jak se zdá, Bůh míní a člověk mění. Z jisté skupiny druhu Homo sapiens se časem vyvinul nový nadčlověk, zvaný Homo politicus. Tento člověk, dá-li se tomu vůbec ještě tak říkat, podlehl myšlence, že on sám je ten pravý Bůh, pověřený právem řídit celý svět, a je tudíž oprávněn stvořit nový druh člověka, splňujícího jeho samolibé představy tím, že bude konat jen to, co si jeho pán přeje. A tak stvořil nový druh člověka jménem Homo mechanicus. Tento podřadný druh na úrovni laciného robota je podřízen jeho božské vůli, má jen samé povinnosti a žádná práva. Je povinen poslouchat svého pána na slovo a vykonávat pouze činnosti, prospěšné svému stvořiteli.

Který z těchto dvou Bohů stvořil nás? Jsme ještě natolik soudní, že můžeme jednat na základě vlastního rozumu, nebo se poddáme novému samozvanému Bohu?

Věřím tomu, že ve většině z nás zbylo alespoň tolik soudnosti, abychom se rozhodli správně.

Nový Bůh se domnívá, že jeho nový otrok bude založen na principu automatu, který funguje jen tehdy, vhodí-li se do něj potřebný nepatrný obnos, a investují se nejnutnější náklady pro jeho běžnou údržbu. Musí být stále připraven kdykoli posloužit svému pánu k jeho libůstkám, jednou za čas mu provolat slávu a projevit vděčnost za to, že mu může do roztrhání těla sloužit.

Já osobně jsem stoupencem našeho starého dobrého Boha, a věřím mu, že chtěl původně stvořit člověka, schopného řídit se vlastním rozumem a citem. Člověk má právo žít tak, jak mu velí jeho mozek a srdce. Má právo rozhodovat sám o sobě bez vlivu kohokoliv a čehokoliv. Má právo říci bez obav to, co se mu líbí a nelíbí, co prospívá a co škodí jemu i světu.

Historie nás totiž dostatečně poučila, že kdykoli lidé podlehli samozvanému Bohu, který chtěl ovládnout celý svět, vždy to dopadlo špatně. Mnohokrát už lidé doplatili na to, že se odevzdali dobrovolně do rukou jakéhosi pomatence, a podlehli jeho samolibým a světovládným touhám po získání neomezené moci. Ať už to bylo ve válkách, kdy díky němu vyhasly životy lidí, nebo v míru, kdy kvůli takovému uchvatiteli vyhaslo slunce lidských životů jen proto, že muselo svítit na svět jen jemu samotnému.

Lidé, nevěřte už žádným novodobým Bohům! Věřte jen sami sobě. Věřte vlastnímu srdci a rozumu. Jen zdravý lidský rozum vám poradí, jak se vždy správně rozhodnout. Vaše srdce pak rozhodne o tom, jaký bude váš život. Máte-li dobrý rozum, nemůžete se nikdy splést. Máte-li dobré srdce, nebojte se rozdělit se o ně s lidmi, kteří smýšlejí stejně jako vy. Nehleďte na řeči lidí, podléhajících samozvaným Bohům. Věřte jen ve svého Boha a sami v sebe.

Zlým lidem se jejich zloba vrací zpět tím, že je činí nešťastnými. Ti nikdy nepochopí, že člověk se o své vlastní štěstí musí také sám přičinit. Nemáte-li dobré přátele, nikdy nebudete v životě šťastní. A každý z lidí má mít možnost vybrat si je podle svých nejlepších představ a přání. Lidé by si měli vycházet vstříc a nebát se projevit své sympatie těm, které mají rádi. A nikdo nemá právo jim v tom bránit. Taková by měla být pravá svoboda, svoboda vlastního rozhodnutí o svém životě.

Ke štěstí můžete dojít jen tak, že učiníte šťastným někoho blízkého vašemu srdci.

A nic nenaplní vaše srdce více, než blízkost někoho, kdo vás má rád.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře