Dnes vzpomínáme 55 let od úmrtí Vlasty Buriana, tohoto nezapomenutelného krále komiků, který po celý svůj život rozdával lidem radost a smích, ale jeho život skončil téměř tragicky.
Měl na tom lví podíl po 2. světové válce nastupující komunistický režim, ale také bezcharakterní a závistiví udavači, kteří se o jeho smutný konec osobně přičinili.
Nikdo by se neměl nikdy snížit na úroveň, aby takto uboze ničil největší osobnosti našich dějin, mezi něž nepochybně Vlasta Burian patřil.
Je paradoxní, že naši velikáni se v historii často stávají oběťmi lidské malosti.
Soudní proces proti němu byl jedním z nejhorších příkladů, jak lze zlikvidovat člověka, jenž neudělal nic, než že svým talentem bavil diváky, které miloval, a oni milovali jeho.
A milují ho dodnes, protože jim svou geniální komikou přináší tolik potřebný únik od každodenních starostí a problémů, které jim způsobují ti, kdo nám na rozdíl od něj život nezpříjemňují, ale naopak jenom otravují.
Herec a impresário Vlasta Burian, který zemřel 31. ledna 1962 ve věku 70 let, je právem označován za krále českých komiků. Na jeho filmy chodily mezi světovými válkami i za protektorátu miliony diváků a pravidelně vyprodané bylo i Burianovo vlastní divadlo v Praze. Po osvobození se ale musel Vlasta Burian potýkat s obviněním z údajné kolaborace s Němci, která mu nakonec vynesla tříměsíční vězení, citelnou pokutu a také ústup ze slávy.
Burian se narodil 9. dubna 1891 jako syn chudého krejčího v Liberci, odkud se v jeho deseti letech celá rodina přestěhovala do Prahy. Vyučil se sice obchodním příručím, více ho to ale táhlo na jeviště. Ještě před první světovou válkou se stal miláčkem publika v pražských kabaretech a už tehdy mu režisér Emil Artur Longen přisoudil přívlastek král komiků. Mistr improvizace se brzy uplatnil i před filmovou kamerou, díky níž se jeho hereckým uměním mohou bavit diváci i dnes.
Od roku 1923, kdy měl premiéru Burianův první, ještě němý a dnes ztracený film Tu ten kámen, hrál tento mistr improvizace ve více než 30 snímcích. A z většiny z nich se právem stala klasika, jeho Anton Špelec, Hadimrška, Lelíček, Ducháček, Kryštof Rozruch (U pokladny stál) nebo černý pasažér (Přednosta stanice) spolehlivě baví diváky i po více než 70 letech. Konec Burianova života však příliš radostný nebyl, po odsouzení herec jen těžko hledal uplatnění.
Vyčítán mu byl rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimorem, v němž z donucení parodoval ministra zahraničí exilové vlády Jana Masaryka. Někdejší nadaný sportovec, který miloval tenis a v mládí byl brankářem fotbalové Sparty, se musel v 50. letech – až na výjimky jako bylo účinkování ve filmové pohádce Byl jednou jeden král – spokojit jen s podřadnými estrádami a večírky v závodních klubech. To se mu stalo osudným, zemřel totiž na následky nachlazení z jedné zájezdové štace.
.