Tři přáníčka mazlíčka Stáníčka

18. červen 2013 | 10.32 |

Tři přáníčka mazlíčka Stáníčka

Jak Gross zbohatl

září 2005 Gross odchází z vlády. Nedokázal vysvětlit, odkud vzal 1,2 milionu korun na byt.

říjen 2005 Expremiér nastupuje do advokátní kanceláře. Podle svého nadřízeného Eduarda Bruny má průměrný koncipientský plat.

jaro 2006 Gross prodává pozemky za Prahou. Vydělal 2,6 milionu.

jaro 2007 Gross kupuje od Roberta Sýkory část akcií společnosti Moravia Energo za 6,5 milionu korun. Ty dává údajně do zástavy společnosti Key Investments, která mu půjčí zbylých 13,5 milionu na další akcie.

říjen 2007 Gross prodal akcie podnikateli Pavlu Krúpovi za 100 milionů. Vydělal 80 milionů korun.

Tak vida, jakého měl náš Stáníček skvělého učitele! Vždyť on dělá dokonce obhájce té Nečasově konkubíně Nagyové!

A nejenom jí, předtím dokonce samému Andraniku Soghojanovi, známému spíše jako "vor v zakoně", který byl našimi soudy podvodně propuštěn na svobodu!

Nemocný Soghojan je v Arménii

Po vynesení prvního osvobozujícího verdiktu soud Soghojana propustil z vazby. Podle dřívějších informací médií odcestoval zřejmě do Arménie. "V současné době je v zahraničí. Jestli je přímo v Arménii, nevím. Je v zahraničí a komunikuje," sdělil už dříve novinářům jeho advokát Eduard Bruna. Připomněl, že muž není stále zdravotně v pořádku. "Nesmíme zapomenout, že on jedno oko nemá a na to druhé oko trpí častými záněty," podotkl.

A jaký je to skvělý pohádkář, hotový Andersen!

Třeba tahle, ta se mu povedla:

"Klientka je toho názoru, že všechno umí vysvětlit. Její osobní pohnutky (co se týká sledování manželky premiéra Radky Nečasové, pozn. redakce) spočívaly v tom, že ona měla starost o to, aby bylo všechno v pořádku. Stojí si na stanovisku, že to byla seriózní věc, že to byla jenom její dobrá vůle a žádný zlý úmysl," uvedl obhájce Bruna.

Nebo tahle:

"Chtěla to udělat jako dobrou službu v tom smyslu, že se kolem paní Nečasové objevovali nějací podivní lidé a mluvilo se o tom.

Ona (Nečasová) se prý začala paktovat se sektou jehovistů a začala shánět peníze na dary pro nějaké lidi. A protože se to paní Nagyové nějak nelíbilo a myslela si, že udělá dobře, když to odsleduje, tak požádala o nějaké sledování," předestřel Právu Bruna údajné pohnutky Nagyové. Naivně se podle něj jako žena domnívala, že využitím Vojenského zpravodajství místo nějaké soukromé bezpečnostní agentury zůstane věc naprosto utajena. "Myslela si, že si díky tomu zjistí, kteří lidé se kolem ní (Nečasové) točí, a pak udělá obrovsky záslužný čin, že půjde za šéfem a řekne, že všechno zjistila," poznamenal Bruna.

Je vidět, že Staníček Gross měl jako právní koncipient v JUDr. Eduardu Brunovi jako svém učiteli skutečného mistra, ovšem podvodů. A není divu, když vystudoval na plzeňské právnické fakultě.

Ještě štěstí, že se nevyučil u toho astronoma Giordana Bruna. To by nám rozprodal celou sluneční soustavu.

No a dnes žák předčí učitele, aspoň co do zisku. A pan učitel se holt dnes musí hodně ohánět, aby taky tolik vydělal. Na suchu určitě nezůstane, peněz má Nagyová dost.

Zato my máme jen jedny nervy, a z pohádek jsme už vyrostli.

Ale jednu z nich vám přesto povím.

Tři přáníčka mazlíčka Stáníčka

Pavel Havlíček

Byl to šťastný den, když se chudým rodičům v pražské proletářské čtvrti konečně narodil toužebně očekávaný syn.

Přáli si děťátko už dlouho, a proto byli tak šťastní, když přišlo konečně na svět. Dali svému miláčkovi jméno Stáníček. Byl rozmazlovaný už od dětských peřinek. Šťastní rodiče by mu snesli modré z nebe. Co si Stáníček umínil, to dostal. Bystrého ducha sice příliš nepobral, ale to mu nikterak nevadilo. Narodil se totiž v zemi, kde takováto drobnost o jeho životě nerozhodovala. Byl prostě dítětem štěstěny.

Když trochu odrostl z kolébky, koupili mu rodiče elektrický vláček. Stáníček si zamiloval malé mašinky a vagónky, líbilo se mu, jak může hýbat páčkami a ovládat tím jejich jízdu. Brzy se rozhodl, že se jednou stane mašinfírou. A tak, když sice s potížemi, ale s pomocí boží vychodil obecnou školu, dali ho rodiče do učení, kde se mu jeho sen splnil. Musel se ale smiřovat s tím, že si občas na mašině umazal ručičky od uhlí a od oleje. Byl totiž zvyklý na přísnou hygienu, neboť doma musel být pořád čisťounký a vymydlený jako ze škatulky. Rodiče ale věděli, že poctivou prací se u nás člověk neuživí, a tak svému mazlíčkovi zařídili teplé místečko stranického aparátníka. Moc se mu od mašinek nechtělo, ale nakonec rodiče poslechl. Stáníček byl totiž vychovaný vzorně. Každého vždy slušně pozdravil, za všechno pěkně poděkoval. Jednou jel večer domů autobusem, a jako vzorný hošík uvolnil místo starému dědečkovi. Když pak vystupoval, stařeček mu pěkně poděkoval a pravil:

"Ty jsi ale hodný hoch, Stáníčku. Já už tě dávno dobře znám. Jsem kouzelný dědeček Vik. Za to, že jsi mě pustil sednout, splním ti tři přání. Tady máš kouzelnou trumpetku, a až si budeš něco přát, zatrub na ni, a já ti tvé přání splním."

Stáníček mu poděkoval a rozloučil se s ním. Doma pak dlouho přemýšlel o svém prvním přání. Po dlouhých úvahách zatroubil na trumpetku, která se mu líbila, protože se podobala těm, jaké mají výpravčí ve stanicích.

Dědeček se v okamžení objevil.

"Tak copak si budeš přát, Stáníčku? Už ses dobře rozmyslel?"

"Ano, dědečku. Víš, líbí se mi, jak mohu doma pěkně ovládat páčkami své malé vláčky. Ale chtěl bych řídit také něco většího, třeba vládu. Mohl bys zařídit, abych se stal premiérem?"

"Ale jistě, Stáníčku. Ale jdeš na to nějak zhurta. Napřed budeš muset nějaký čas ministrovat. Až poznají, jaký jsi talentovaný, staneš se pak premiérem. Stejně ve vládě dosluhuje takový starý pitomec, a právě tam hledají nějakého mladšího."

A jak řekl, tak se také stalo. Stáníček byl hned zjitra ministrem vnitra. Ráno ho probudil komorník, a po skvělé snídani jej řidič zavezl do kanceláře. Tam příjemně strávil celý den, všichni se mu uctivě klaněli a nadbíhali mu. Ti staří pendrekáři rychle poznali, že ten mladý jelimánek jim nevidí na prsty, a nechali ho tam nějaký čas panáčkovat. Nikdo z jeho úřadu po něm nechtěl žádnou špinavou práci, tu dělali za něj oni sami. Když pak došpidloval jeho předchůdce, starý Šedý Vlk, zvolili jej konečně premiérem. Všichni ho jen chválili, jak je mladý a krásný. To se mu samozřejmě líbilo, a také si to užíval. Nevěděl ovšem, že všechno je jen zástěrka pro to, aby si mohli všichni v klidu krást své miliony. Všichni měli už dávno honosné vily, nejdražší auta, jachty, jenom Stáníček pořád nic. A tak se rozhodl podruhé zatroubit na kouzelnou trumpetku.

"Co si přeješ, Stáníčku? Něco snad není v pořádku?"

"Ale, ani se neptej, dědečku. Už jsem ve funkci premiéra skoro rok, pracuji pilně pro svou vlast i rodnou stranu, mám čisté ruce a myslím to upřímně, a pořád si připadám jako chudý blbec. A ti zlí novináři si ze mě udělali fackovacího panáka. Představ si, že si dovolili pídit se po tom, kolik prý vydělávám, a vadí jim, že má žena má veřejný dům! Nemohl bys jim nějak zatnout tipec?"

"Nestarej se, Stáníčku. Půjčím ti svých pár těžce vydělaných milionů, aby sis mohl koupit aspoň malý desetipokojový byt, a nepřipadal si jako nahý v trní. A kdyby se ptali, kde jsi na to vzal, jen jim řekni, že ty peníze ti půjčil strýček Vik. A poradím ti navíc, kde přijít k výnosným akciím, abys mi to měl čím splatit a mohl jim v budoucnu zalepit ty jejich drzé huby."

A Stáníček si tedy vzal k srdci jeho radu a do náprsní tašky pár milionů na skromné bydlení. Brzy se k němu dostavil také burzovní makléř s výhodnou nabídkou. Nakoupil dle dědečkovy rady ty nejlepší akcie, a tím položil základ svému budoucímu blahobytu. Zakrátko je totiž desetkrát dráž prodal, a za získané desítky milionů si mohl zakoupit svůj druhý, už poněkud větší apartmán v Miami na Floridě.

Jenže nic netrvá věčně, a období jeho vlády skončilo. Stáníček si už zvykl na bezpracný způsob života, a hlavně začal pociťovat nedostatek své důležitosti i peněz. Když vrátil dědečkovi jeho milióny i podíl na zisku, zjistil, že jeho konto nějak ztenčilo. Ale potom si vzpomněl, že má ještě třetí přání. Zatroubil proto potřetí na svou trumpetku.

"Co si přeješ, Stáníčku, nejsi snad s něčím spokojen? Máš přece ještě poslední přání!"

"Ale, dědečku, zvykl jsem si nějak na to premiérské křeslo, a teď mi to chybí. Nemohl bys mi zařídit nějaké pohodlné zaměstnání, na které není potřeba ani moc chytrosti, ani těžké práce, ale kde bych přitom vydělal úplně nejvíc peněz?"

"Ale to je přece maličkost, hošíčku. Jen se nic neptej a vrať se domů. Budeš tam možná trochu překvapen, ale buď trpělivý, a všechno se ti splní. Hodně štěstí, a až budeš jednou pořádat nějaký honosný raut, vzpomeň si na svého kouzelného dědečka!"

A Stáníček, když se vrátil domů, našel na svém stole přihlášku na večerní studium na právnické fakultě. Nu, co se holt dalo dělat. Přihlásil se tam tedy, zburcoval posledních pár svých zakrnělých mozkových buněk, a s vypětím všech sil s velkými potížemi vystudoval. U posledního rigoróza sice propadl, ale pak se nad ním na fakultě slitovali, aby neměl jako bývalý premiér ostudu, a mohl konečně nastoupit jako právní koncipient u doktora Bruny.

Během času však využil svých bývalých konexí a hlavně moci svých peněz, a stal se z něj vyhlášený a obávaný advokát nejtěžších zločinců a kriminálníků. Jelikož jeho klienti měli neskutečné množství nakradených miliónů, a mnozí z nich byli kolegové z období jeho vlády, neměl od té doby žádnou nouzi o případy ani o peníze, a stal se časem jednou z největších a nejbohatších celebrit v zemi.

                            

Mazlíček Stáníček                                         Andersen Giordano Bruna

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře