Hana Hegerová slaví pětaosmdesátiny
Hana Hegerová ve čtvrtek 20. října oslaví pětaosmdesátiny. Supraphon k této příležitosti vydal komplet 10 CD Cesta, kde k albovým záznamům z pěti dekád jsou nově přidána i dvě CD v úloze mnohem významnější než jen bonusové.
.
Dokumentem o podobě zahraničních koncertních vystoupení Hegerové je premiérově zpřístupněný záznam koncertu z roku 1994 v Renitenztheater ve Stuttgartu. Zpěvačka je zde zachycena ve výtečné formě, doprovází ji dokonale sehrané duo klavíristy Petra Maláska a kontrabasisty Roberta Balzara.
Desátým diskem je speciální kompilace sestavená především ze singlových nahrávek z let 1960 až 1969. Vedle klasických semaforských písní tu jsou i pozapomenuté či raritní nahrávky. Desetidiskový box Cesta je dárkem všem příznivcům velkého talentu jedné z nejzářivějších hvězd česko-slovenského šansonu.
Jiří Suchý: V té době, kdy jsme s Jiřím Šlitrem přijímali Hanu Hegerovou do Semaforu, jsme šansony nepsali. Byli jsme swingová generace a Jiří Šlitr byl odchovanec dixielandu. Navíc byl v módě Rock and Roll, Elvis Presley, Bill Haley. Ovšem když přišla Hana Hegerová a viděli jsme její talent, tak bylo jasné, že pro ni musíme psát, a vznikly šansony: Blázen a dítě, Barová lavice, Zlá neděle. Pochopili jsme, že máme v souboru velikou profesionálku. A kdybych jí mohl něco popřát k narozeninám, tak aby byla zdravá jako já!
Aneta Langerová: Milá paní Hegerová, pamatuji si, jak jsme společně seděly v Kavárně POTMĚ, a vy jste vyprávěla a zářila i v té hluboké tmě. Přeji Vám k Vašim krásným narozeninám, aby to SVĚTLO, které nosíte v sobě, ve zdraví zářilo ještě dlouhá léta. Máme Vás všichni moc rádi.
Marta Kubišová: Haně Hegerové bych chtěla k narozeninám popřát jenom to nejlepší, aby ji stáří co nejméně zrazovalo...
Jiří Černý: Milá Carmen, po pětapadesáti letech, která jste mi všechna zkrásněla – některá až nevýslovně – svým hlasem, vám přeji, abyste si vděk svých posluchačů včetně jednoho novináře užila nejplněji, jak to je možné.
Petr Malásek: Říká se, že nikdo a nic není nenahraditelný. Život mě však přesvědčil o tom, že jsou lidé a věci, za které adekvátní náhrada neexistuje. Především je to naše "Paní” (tak jí celý život říkáme...), která nezaměnitelným uměním a celou svou osobností velké dámy tento status nenahraditelnosti více než naplňuje. A když popřemýšlím, co bych jí chtěl popřát k jejímu krásnému výročí, asi by to bylo hlavně zdraví. To je totiž ta druhá nenahraditelná věc. A nenahraditelné věci musí držet pospolu! Takže moje milá Paní: ...ať Vám zdraví slouží a těším se na těch spoustu krásných chvil, které spolu ještě strávíme. Koncertů jsme si užili dost (je pravda, že na ně nikdy nezapomenu!) a teď je ten správný čas trochu si užít života tak, jak jste nás to celý život učila. Boty mám vyčištěné, kalhoty v pořádku, nezbývá než jako "Potměšilý host" zazvonit u Vašich dveří a pořádně vše oslavit!!! Tak - VŠECHNO NEJLEPŠĺ!!!
.