S Bekem do útoku!
Pavel Havlíček
Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky
Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.
Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet.
Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.
Prezident České republiky Miloš Zeman
Předseda Senátu Parlamentu České republiky Milan Štěch
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Hamáček
Předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka
Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky
Z tohoto prohlášení, zformulovaného ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem, na nás zavanul dech minulých časů, z nichž jsme se tolik toužili vymanit. Je navýsost zřejmé, že v tomto boji zdaleka nemáme vyhráno.
Když jsem dnes sledoval, jak se snaživý televizní komentátor na ČT 24 dotazoval rektora Masarykovy univerzity v Brně Mikuláše Beka, proč vyvěsil na její budově tibetskou vlajku, měl jsem pocit, že jsme se vrátili zpátky do totalitních 50. let, nebo do období po ruské okupaci po roce 1968. Redaktor se úporně snažil zpochybnit jeho svobodný názor, na nějž má každý člověk právo.
Je dobře, že se mu to nepodařilo, a že v tom nezůstal sám. Přidali se k němu totiž i rektoři dalších vysokých škol. Věřím, že i my všichni je podpoříme a vynasnažíme se, aby i náš hlas byl co nejvíce slyšet. Nikdo z našich státních představitelů nemá právo mluvit za nás, svobodné občany této země!
Máme se snad znovu začít bát otevřeně hovořit o svých názorech? Bude nás opět sledovat a vyslýchat StB, jako tomu bylo tenkrát? Nebude snad pouhá zmínka o lidských právech považována za kontrarevoluční činnost? Budeme opět podepisovat na pracovištích prohlášení o tom, jaký je náš "poměr k socialistickému zřízení"? Budou zase lidé zavíráni a vězněni za to, že si dovolí veřejně prohlásit něco, co není v souladu s tím, co nám říkají naši mocní vládcové?
To jsme opravdu takoví ubožáci, že si znovu necháme někým přikazovat, co si máme myslet a o čem smíme či nesmíme mluvit? Jsme už skutečně takoví srabi, že si necháme po několikáté vnutit něco, co jsme museli už tolikrát absolvovat? Což nám nestačila jedna německá a dvě ruské okupace, a toužíme zase po nějaké další?
Zdá se, že naše historie nám nebyla dost velkou výstrahou, abychom neopakovali stále stejné chyby, vyplývající z toho, že nemáme v sobě dost hrdosti a statečnosti na to, abychom našim současným vládním představitelům dali jasně najevo, že s námi už nikdo nikdy nebude zacházet jako s nesvéprávnými. Nejsme žádná dobytčata, která jsou vedena na porážku jen proto, aby se oni mohli nasytit, zatímco my budeme hladovět.
Tato vláda se stará pouze o "lidská práva" zločinců, kteří totálně vytunelovali náš stát. Nechtějí totiž, aby oni sami, kteří jim to umožnili, společně s nimi skončili v kriminále. Dělají vše pro to, aby nebyli potrestáni ti, kdo mají na svědomí všechna ta svinstva, jejichž následky tu musíme dnes snášet.
Zločinci pochopitelně o lidských právech poctivých občanů nechtějí nic slyšet. Takoví, jako oni, rozhodně nepatří na vedoucí pozice ve státě, a už vůbec nemají právo nám kázat, co je a není správné.
Nechceme, aby se naše vláda chovala poraženecky a poníženě, jako ta Háchova v době protektorátu.
Nechceme, aby opět nějakých "99 pragováků" nebo pár novodobých Bilaků napsalo jisté velmoci, že u nás vypukla kontrarevoluce, a že je žádáme o soudružskou pomoc.
Nechceme takovou vládu, která z nás dělá své otroky, a nutí nás respektovat názory politiků, sloužící jen k tomu, aby si uhájili své výnosné pozice.
Žádná vláda nemá právo rozhodovat o lidských osudech proti vůli vlastních občanů.
Nebude-li chtít naslouchat jejich hlasu, je třeba jí dát jasně najevo, že nikdo tu není věčně.
.
