Češi - věční čekatelé na zázrak

2. říjen 2016 | 23.42 |

Češi - věční čekatelé na zázrak

Pavel Havlíček

.
Václav Havel 2
 .

Nedávno jsem v knize Tomáše Šebka "Mise Afghánistán" četl tuto výstižnou charakteristiku české povahy:

"Jak lze charakterizovat Čechy?

Švejkování je zprofanovaný. Ale napadnul mě výraz "čekatelé".

My totiž podle mě pořád na něco čekáme. Hlavně na to, až to za nás někdo udělá. Na konečně pořádnýho národního hrdinu, na změnu politický reprezentace, co udělaj ty ostatní, až nás někdo osvobodí... Hesly to jenom podtrhujeme. Nějak bylo, nějak bude... Ráno moudřejší večera... Zahulíme, uvidíme... Pivo a hokej je výjimka, která potvrzuje pravidlo..."

V roce 1989 nastoupil do funkce prezidenta Václav Havel, jehož nedožitých osmdesátin v těchto dnech vzpomínáme. Vnesl do politiky lidský rozměr, a my jsme věřili, že se za jeho prezidentování poměry zázračně a radikálně změní. Cítili jsme tenkrát naději a žili jsme ve velkém nadšení a víře, že se konečně dočkáme lepších časů. Nikdy v životě jsem nezažil tak krásný pocit lidské sounáležitosti, jako v těchto letech. Národ, který byl dlouhá desetiletí na kolenou, se dokázal vzácně sjednotit, a hlavním motivem byla šance zbavit se komunistů, kteří byli prokletím této země. Zájem o společnou věc nás spojoval a lidé se chovali k sobě tak vstřícně a ohleduplně, jako nikdy předtím.

Z našich ideálů jsme však byli časem radikálně vyléčeni. Opojeni vidinou svobody a demokracie jsme byli zaslepení a nevnímali jsme, co nám hrozí, necháme-li nepřítele přežít a nezbavíme jej definitivně veškeré moci ve státě.

Příliš jsme věřili našim novým hrdinům v čele s  milovaným prezidentem, kterého jsme považovali málem za spasitele. Jeho situace však nebyla jednoduchá a provázely ji některé podezřelé okolnosti. Namísto rázného skoncování s komunisty s nimi Havel začal vyjednávat, a dokonce jmenoval Mariána Čalfu premiérem. Existuje domněnka, že jim výměnou za post prezidenta slíbil beztrestnost, nebo že na jeho volbě byli předem dohodnuti. Měli o něm přece všechny potřebné informace a věděli, že jako humanista a filozof více než v politiku síly věřil v možnost jednání a mírových dohod. Byl prostě přesvědčen o tom, že když bude férově jednat on, dočká se téhož i od protivníka. To však bylo od něj velmi bláhové, a pak už nešlo tuto chybu napravit. Měl tušit, že komunisté se nikdy neomluví za svou minulost, a své pozice dobrovolně nikdy neopustí.

Další problém spočíval v tom, že neměl kolem sebe žádné schopné odborníky do vlády, kteří by dokázali zvládnout složité přechodné období. Když potřeboval ministra financí, doporučil mu Valtr Komárek Václava Klause, a tím byla katastrofa dovršena. Jeho vinou totiž došlo místo důkladně připravené ekonomické transformace k totálnímu rozkradení státního majetku a vzniku současné postkomunistické finanční oligarchie, jejíž představitelé ekonomicky ovládli celý náš stát, a my jsme se namísto svobodných občanů stali jejich bezmocnými otroky.

Chyby, jichž se Václav Havel dopustil, však nic neubírají na tom, že to byl člověk, který zásadně změnil náš život. Byla to jedna z posledních velkých postav našich dějin, kterých si můžeme vážit pro jeho lidskost a humanitní životní filozofii, blízkou Masarykovi. Proslavil naši zem v celém světě a docílil všude velkého uznání. Od jeho odchodu už se k němu nikdo z našich politiků nemůže ani vzdáleně rovnat.

To, že nenašel pochopení tam, kde to bylo nejvíce potřeba, tedy ve vlastní zemi, je spíše dokladem toho, jak tragický je její morální stav. U nás totiž někteří lidé nedokážou respektovat ani tak velké osobnosti, jako byl on – naopak mu záviděli jeho věhlas a snažili se využít jeho slabin. A on bohužel ve své nekonečné důvěřivosti neodhadl rafinovanost a záludnost svého protivníka, a tím mu dal možnost uniknout ze smrtící pasti.

Ten měl svoji taktiku dokonale zvládnutou, a postupně zaujal své bývalé pozice, které navíc nyní vyztužil i obrovským kapitálem. Byl na podobnou situaci dobře připraven – vždyť na to měl nejen svou proslulou StB, ale také známé profesionály z Prognostického ústavu! Političtí amatéři si ve srovnání s nimi počínali jako malé děti, které každému slepě důvěřují, a netuší, co všechno se jim může stát!

Opět jsme se spolehli na to, že to za nás někdo udělá! Příliš jsme důvěřovali těm, kdo stáli v našem čele a měli velkou možnost vrátit moc zpět do našich rukou. Je obrovská škoda, že naše historická šance skončila těžkou deziluzí, způsobenou tím, že pod maskou revoluce proběhl u nás vlastně jenom boj o ekonomické ovládnutí státu. K moci se tak dostala parta podvodníků a zlodějů, nestarajících se o blaho občanů, ale pouze o své vlastní.

Praví hrdinové doby a nositelé myšlenek revoluce se stali, jak už to v historii bývá, její obětí. Dnes už na ně někteří dokonce zapomněli. Já však přesto vzpomínám na tuto dobu jako na jednu z nejkrásnějších, jakou jsem zažil. Pospolitost národa byla úžasná, a my dnes musíme jen litovat toho, jakou historickou šanci jsme vlastní vinou propásli! Na naše chyby jsme tvrdě doplatili, a příště je už rozhodně nesmíme opakovat!

Lidem, kteří nám dnes vládnou, se sice podařilo vyléčit nás z idealismu, ale odkryly se alespoň pravé charaktery lidí. Poznali jsme, jak mnoho je u nás lidí, kteří dokážou pro peníze udělat cokoliv, a jak málo těch, kdo chtějí poctivě pracovat pro dobro naší země, ve prospěch nás všech.

A my jim musíme dát šanci, a spolu s nimi bojovat za to, abychom se co nejdříve dočkali splnění našich ideálů, o něž jsme byli v historii už tolikrát připraveni.

Nespoléhejme na to, že to za nás někdo udělá. Nebuďme jen věčnými čekateli na zázrak.

Co si nezařídíme sami, to nikdy mít nebudeme. Proto musíme nemilosrdně vyhnat z vedoucích pozic ve státě všechny ty, kdo svého postavení zneužili k vlastnímu obohacení.

Dejme rázně na vědomí všem těm, kdo podvádějí, okrádají a zrazují náš národ, že ještě dokážeme statečně bojovat za lepší budoucnost nás i našich potomků!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře