Sto let od protržení přehrady na Bílé Desné
Pavel Havlíček
Dnes je tomu přesně sto let od katastrofy, která se udála v Desné v Jizerských horách.
Bylo jí protržení přehrady na říčce Bílá Desná, která měla zabránit velkým povodním, způsobujícím místním lidem velké škody na majetku, které pak museli dlouho pracně odstraňovat. Povodně se jim zde takřka každoročně vracely s neúprosnou pravidelností.
Výsledkem jejich snahy o jejich zabránění se však bohužel stal pravý opak. Sypaná hráz čerstvě zbudované přehrady, nacházející se těsně před dokončením, se s velkou rychlostí protrhla, a voda, valící se úzkým horským údolím, způsobila v obci Desná obrovskou katastrofu, jakou tu dosud nikdy nezaznamenali. Zahynulo 62 lidí, dalších 5 zemřelo později na následky smrtelných zranění, 33 domů bylo zničeno zcela a 69 domů těžce poškozeno.
Příčinou bylo postupné prosakování vody hrází, které se z počátečního malého proudu rychle změnilo v běsnící živel, proti němuž nebylo obrany. Hrázný ani nestačil otevřít výpusť, a voda se valila dolů plnou rychlostí, přičemž v jediném okamžiku zničila vše, co jí stálo v cestě, a místní obyvatelé neměli absolutně šanci na záchranu. Ještě pár dnů po katastrofě tu lidé nalézali pod troskami domů své mrtvé sousedy, které dobře znali.
Na kvalitu stavby měla vliv úsporná opatření, která byla vynucena nedávným příchodem první světové války. Přestože nebylo možné jednoznačně stanovit, co bylo hlavní příčinou katastrofy, muž, který měl na stavbě stavební dozor a byl šéfem kolaudační komise, Ing. Karel Podhajský, spáchal ihned poté, co se o ní dozvěděl, sebevraždu.
Tenkrát lidé ještě měli pocit odpovědnosti za práci, kterou lidem odváděli. Vím to až příliš dobře, protože můj otec, hlavní inženýr projektu vodního díla Slapy, se nacházel v podobné situaci, když děsivé povodně v červenci roku 1954 zasáhly ještě nedokončenou stavbu přehradní hráze. Tenkrát na skále pod hrází s obrovskými obavami přihlížel, jak se vodní masy s děsivým hukotem valily jejími vrchními přepady, a napjatě sledoval, zda jim odolá. Pevně věřil, že ano, protože si byl jist tím, že projekt počítal s nejvyšší možnou zátěží, a také věděl, že práce dělníci provedli poctivě a materiál nebyl nijak ošizen. Kdyby však přesto došlo ke katastrofě, skončil by můj otec asi stejně, jako ing. Podhajský. Pokud by nezahynul vlastní rukou, komunisté by jej určitě potrestali pěknou řádkou let kriminálu.
Kdyby se totiž tenkrát přehrada zřítila, znamenalo by to obrovskou katastrofu především pro Prahu, kde by obrovský příval vod způsobil nepředstavitelnou pohromu, o lidských obětech ani nemluvě. Naštěstí přehrada Slapy tenkrát obrovskému přívalu vod odolala, a katastrofa, daleko větší, než ta na Bílé Desné, se naštěstí nekonala. Ale bylo to jen díky tomu, že tenkrát se ještě pracovalo poctivě.
To, co platilo kdysi, to bohužel zdaleka neplatí dnes. Stavební firmy šetří, či spíše šidí, jak se dá, aby vydělaly, a jejich hlavním a jediným motivem je docílit co nejvyššího zisku. A toho docilují podvody na projektech i technologiích, čímž se dostávají až za samou hranici hazardu s lidskými životy.
Vidíme to názorně třeba na příkladu mostních konstrukcí, které v poslední době padají jako domečky z karet. Od roku 2007 došlo ke čtyřem případům jejich zřícení a následkem toho přišlo o život 16 lidí.
Byli to v roce 2007 čtyři dělníci při havárii dálničního nadjezdu v Kurimanech na Slovensku, v roce 2008 osm cestujících z vlaku při pádu mostní konstrukce ve Studénce, a v roce 2014 čtyři dělníci po zřícení silničního mostu ve Vilémově.
Jednou z hlavních stavebních firem, figurujících v těchto haváriích, je například firma Bögl a Krýsl. Dopustila se ve svých stavebních pracích tak obrovských projekčních a technologických chyb, že jim při rekonstrukci uvedených neštěstí ani nebylo možno uvěřit. Přesto dodnes, ani po několika letech, nebyli usvědčeni viníci těchto katastrof, natož aby byli potrestáni. O osobním přiznání jejich osobní odpovědnosti, natož projevení nějaké lítosti vůči obětem tohoto jejich neuvěřitelného šlendriánu, ani nemluvě.
Ale nepotrestaných zločinců, jim rovných, je v tomto státě tolik, že by se léta jejich spravedlivých trestů dala jistě počítat na tisíce. Víme dobře, kdo odstartoval tento skandální proces, a odpovědnost za něj by měl nést především on. Však dobře víte, o kom je tu řeč.
Malá příčina má většinou velké následky. Nebudeme-li v tomto státě i nadále trestat ty největší zločince, stihne nás jednoho dne taková katastrofa, že proti ní bude protržená přehrada na Bílé Desné procházkou růžovým sadem.
.