Politici škodí víc, než cigarety
Jelikož se nám opět zhurta blíží termín krajských a senátních voleb, je nejvyšší čas se zamyslet nad různými nebezpečími, která nám v současné době hrozí.
Je jich velice mnoho. Někde ve světě řádí tajfuny, někde zemětřesení, jinde zase velké povodně, momentálně též extrémní sucha, političtí extrémisté a teroristé.
Také nás hubí různé životu nebezpečné choroby, a část nemocí si způsobujeme vědomě sami, například tím, že si ničíme své zdraví kouřením.
Ale nejvíce obětí má na svědomí jedna smrtelná infekční nemoc, nebezpečně se šířící z míst, kde se soustřeďují politici. Nemoc lidí, vyznačující se extrémní touhou po moci a majetku. Koho tato choroba stihne, ten se jejích příznaků do smrti nezbaví. Takto postiženým je naprosto jedno, jakým způsobem svého cíle dosáhnou, a použijí k tomu všech možných i nemožných metod. V bezhlavé snaze dostat se ke korytu za každou cenu neznají bratra, a během této honby za kariérou a bohatstvím nehledí vpravo ani vlevo, ač přitom pravičáctví či levičáctví mistrně předstírají. Jsou to ale jen pouhé mimikry šelem, ženoucích se dožhava rozpálenou pouští, hledajíce spásnou oázu, v níž by ukojily svou chorobnou žízeň po moci. Nevadí jim, že ta pustina kolem nich kdysi dávno bývala zemí, zvěře a ptactva plnou, medem a strdím oplývající. Nevadí jim, že cestou potkávají vyčerpané poutníky, snažící se z posledních sil zachránit si holý život. Přeběhnou rychle kolem nich, zašlapávajíce přitom bezohledně jejich vyprahlá ústa do písku.
A navíc mají tito predátoři ještě tu drzost postavit všude kolem velké billboardy, slibující jim blahobyt a skvělou budoucnost, což v této zemí činí už desítky let, aniž by zde byly patrny nějaké známky vývoje k lepšímu. Naopak, všechno, co mohli, tu dávno zničili, obyvatele zbídačili a celou zemi rozkradli a zplundrovali. A teď si tu hrají na pány, kteří bezpracně a za nekřesťanské peníze zasedají v různých sněmovnách a vládních křeslech, kde vymýšlejí nesmyslné zákony, mající jediný cíl – udělat z občanů bezmocné otroky, nemající žádná práva, zato však jedinou povinnost – bez zbytečných řečí jim doživotně sloužit.
A nyní se tito pouštní nájezdníci jako obvykle pokoušejí předstírat, že právě a jenom oni jsou těmi povolanými k tomu, aby tato země znovu vzkvétala. To by ovšem museli nejdříve potrestat ty, kdo katastrofu této kdysi bohaté země způsobili. Ale to jaksi nejde, protože by museli zavřít sami sebe. Museli by také vrátit všechno to, co si za dlouhá léta v politice nakradli a zbytek svého života strávit v kriminále, kam velká většina z nich už dávno patří. A tam se nikomu z nich samozřejmě nechce.
Jestliže si v této zemi budeme volit do našeho čela stále tytéž lumpy, a ještě je tu budeme za naše peníze živit, zahyneme už brzy hladem a žízní, zatímco oni se budou do konce života rozvalovat ve svých haciendách, postavených z potu a krve otroků, kteří kdysi dávno byli svobodnými občany.
(Zdroj: Pravý prostor)