Věro, děkujeme!

Věro, děkujeme!

Dnes dopoledne proběhlo v Národním divadle poslední rozloučení s Věrou Čáslavskou.

Její nejbližší se s ní tiše rozloučili už tento čtvrtek v úzkém kruhu rodinném, a poté byla bez obřadu zpopelněna, jak si to ona sama ve své skromnosti a víře v Boha přála.

A bylo to tak dobře. Protože, pokud by se uskutečnil její velkolepý pohřeb, dokonce i se státními poctami, přišli by tam nejen její nejbližší a všichni její přátelé, čestní a poctiví lidé, kteří si jí nesmírně vážili, ale bohužel také ti, s nimiž by si Věra jakživa ruku nepodala. A jelikož to byla žena čestného smýšlení a pevných zásad, nechtěla ani tohle dopustit.

Zůstala i po své smrti statečnou a zásadovou ženou, pro níž byla reprezentace země, v níž se zrodila, tou nejčestnější a prvořadou povinností. Vždy se chovala tak, aby mohla být na sebe a svou vlast hrdá, a dokázala to mírou nejvyšší. Nesmírně toužila i po tom, aby mohla být pyšná i na její vrcholné představitele. To, že zdaleka ne všichni tyto její představy splňovali, nebylo její vinou.

V této zemi totiž nežijí jen samí slušní, poctiví a pracovití lidé, plně oddaní své vlasti a pracující pro ni ze všech svých sil.

Je tu také spousta těch, kdo mají v životě zcela jiné cíle, a hodnoty, které Věra vyznávala, jsou jím zcela cizí. Takoví neznají nic jiného, než vlastní prospěch, a tomu také podřizují úplně všechno.

A pokud se takovíto lidé dostanou dokonce na čelné pozice ve státě, což se bohužel stalo, je osud této nešťastné země zpečetěn. Politici přece mají být na svých místech proto, aby se dařilo co nejlépe všem jejím občanům, a nikoliv jim samotným!

Jsou povinni řádně vykonávat práci, pro kterou byli do svých funkcí zvoleni. Jestliže tak nečiní, je naším plným právem a povinností se postarat o to, aby v nich nadále nesetrvávali.  A pokud to s nimi nejde po dobrém, bude to muset jít po zlém! Jinak se totiž tato země lepší budoucnosti nikdy nedočká a vrátíme se zpět do časů totality.  A o to určitě nikdo z nás nestojí!

Jen jeden jediný člověk měl na dnešním rozloučení s naší nezapomenutelnou Věrou Čáslavskou odvahu říci to, co v jejím případě řečeno být muselo.

Byla to jedna z těch vzácných žen, které tu s námi dosud žijí. Žena, jejíž životní zásady dobře známe, a proto patří rovněž k těm nejstatečnějším.  Žena, která o nich natočila několik překrásných dokumentů – scénáristka a režisérka Olga Sommerová.

Tady jsou její slova, která by se měla tesat do kamene, aby pro nás byla důrazným mementem do dalších let:

.

Krásná, odvážná a bojovná Věra Čáslavská byla jednou z nejstatečnějších žen 20. století. Byla to skutečně národní hrdinka, která se nikdy nepokořila. V době, kdy je naše svoboda a demokracie ukrajována kus za kusem, je pro nás Věra inspirací při dilematech, jestli máme přijmout výhody a zaplatit za to svou ctí, anebo jestli máme říct ďáblovi ne.

To je pro mě odkaz Věry Čáslavské, která nás inspiruje k obhajobě svobody, kterou si musíme při vzpomínce na ni, na Václava Havla a stovky českých hrdinů uhájit!