Tragické výročí 21.srpna 1968

Tragické výročí 21. srpna 1968

Dnešní ráno nás přivítalo jakoby symbolicky zamračenou oblohou, z níž padaly kapky deště, jež nám připomínaly smutnou událost, která se odehrála před 48 lety.  

A u budovy Českého rozhlasu, kde se tehdy odehrávaly rozhodující boje, se opět jako každoročně sešli současní papaláši, aby zde položili věnce za neznámé hrdiny, kteří obětovali své životy za svobodu naší vlasti. Jenže jim už život stejně nikdo nevrátí.

A na internetu se objevila tato tradiční zpráva o trapné maškarádě, o níž tak výstižně zpíval Karel Kryl:

Pro nás tehdy jakoby skončil život, veškeré naše naděje, které nám dával slibný vývoj v předchozích letech, rázem vzaly za své. A ještě dodnes máme toto datum vryto v paměti jako událost, připomínající nacistickou okupaci v roce 1939.

Hledal jsem usilovně, leč marně, nějaký článek, který by se shodoval s mými pocity, až jsem konečně našel tyto řádky na blogu Karla Ábelovského, s nimiž se mohu naprosto ztotožnit:

Dodnes nevíme, co z toho všeho byla pravda, a jak se věci tenkrát skutečně udály.

Nemohu soudit lidi, kteří se v té době, v rámci možností, které dle jejich názoru byly asi přijatelné, možné a reálné, chovali tak jak se chovali, tedy že mluvili o obrodě nějakých myšlenek, které asi nepřesahovaly jejich tehdejší chápání a také možnosti. Jednoznačně lze odsoudit některé kroky, ale kdo z nás, v takové situaci by se zachoval alespoň tak, jako třeba ten Dubček či Svoboda? S tím Svobodou, co nám visel na zdi ve třídě, protože byl v té době prezidentem. Není toho ale mnoho, co o tom všem vím, tak nechám na hlavě. A nemluvím ani o komunistických hovadech, jako byl Bilak a spol., ani nemluvím o udavačích a práskačích, o sviních, kteří z toho všeho, jako už tolikrát v dějinách, zase jen vypočítavě a pragmaticky profitovali. Tihle evidentní primitivové a jim podobní lidé, se chovají tuším vždy stále stejně, bez ohledu na dobu, na režim a na následky, a to dokonce i dnes.

Ani po tom, v dobách tzv. normalizace, se toho mnoho nezměnilo. Jen lidé otupěli, rezignovali, dokonce se mnozí lehce adaptovali na nové podmínky, kdy jiní ucítili svou šanci. A já musím říct, že ani dnes to opět není o mnoho lepší, zase mnozí cítí příležitost, zase chtějí zneužít situace a vytřískat z ní, co jen se dá. Nic moc se nezměnilo, především ne lidé. Snad jen kulisy, prostředí.

Lze však nalézt jisté podobnosti, ne že ne.

Dokonce hrozby a nepřítel je prý stále stejný, je to jednoznačně západní, dekadentní, degenerovaná a nespravedlivá, skrz naskrz prohnilá společnost. Pojďme si tedy všichni společně v předvečer těchto událostí připomenout tu dobu; pojďme tedy všichni společně položit věnce na hroby neznámých vojínů, těch bezejmenných hrdinů, pojďme zaujmout a vyjádřit náš postoj, který odradí všechny ty "válečné štváče" a ty, co chtějí rozvrátit nejen slovanskou jednotu, ale i boj za spořádanou společnost, za spravedlivý a bezpečný svět a za světový mír! Nebo to snad nevidíte, to oč tu jde?