Základem všeho je "dobrá parta"

19. červen 2016 | 23.18 |

Základem všeho je "dobrá parta"

Pavel Havlíček

.
Pavel Vrba 1
.
.

Nějakým zvláštním řízením osudu jsem se před lety při návštěvě mé ženy v lázních Velichovkách seznámil s jistou paní Vrbovou, u níž mne velmi překvapil její u žen tolik neobvyklý zájem o fotbal. Když jsem po vyjádření mého obdivu k této její vlastnosti zjistil, že je to maminka našeho slavného fotbalového trenéra Pavla Vrby, nechtěl jsem tomu zprvu ani uvěřit.

To bylo ovšem ještě v dobách, kdy Pavel trénoval Viktorku Plzeň, jakýsi výjimečný zjev v našem fotbalu, který se od všech ostatních manšaftů lišil jednou podstatnou věcí. Na rozdíl od některých jiných ligových mužstev to totiž nebyl soubor nafoukaných jednotlivců, přesvědčených o svých nadprůměrných schopnostech. Byla to naprosto výjimečná a obdivuhodná parta kolem Pavla Horvátha, který svou úžasnou osobností vdechl tomuto týmu nadšení pro společnou věc a víru v to, že základem všeho je "dobrá parta", jak už to ostatně říkal i Lanďák v Havlově "Audienci".

A měl pravdu. Protože ani soubor těch největších světových individualit nikdy nepodá lepší výkon, než obyčejná parta poctivých sportovců, nadšených pro společnou věc, a odhodlaných táhnout za jeden provaz. 

Musí to být prostě kluci, ochotní obětovat všechno, i sebe sama, ve prospěch celku.

To byl základ onoho úspěšného tažení, kterým proslula plzeňská Viktorka pod vedením Pavla Vrby. On totiž do té party dokonale zapadl, a jelikož ho kluci brali a uznávali jako svého šéfa, podařilo se jim pak společně dosáhnout úspěchů, jako kdysi dávno před nimi už jen slavné "Klapzubově jedenáctce".

Úžasný duch, který zavládl ve Viktorce Plzeň, mne naprosto uchvátil, a proto jsem od těch dob po každém zápase posílal Pavlovi i jeho mamince své veršíky, a dosud tak činím, i když už k mé velké lítosti v tomto klubu nepůsobí. Stal se totiž trenérem národního týmu České republiky.

Jenže národní mužstvo není Viktorka Plzeň. Už to není ta obyčejná parta správných a skromných kluků, jako tahle. Jsou tam, pravda, ještě mnozí poctiví a pracovití kluci. Ale jsou tam i někteří, kteří si myslí, že jejich umění je srovnatelné s uměním těch nejslavnějších světových hvězd. Napomádování a nafoukaní frajeři. A k nim bohužel patří i plzeňák Limberský, jemuž sláva příliš stoupla do hlavy. A proto to nikdy nemůže být tak dobrá parta, jaká bývala a dosud je v Plzni.

Říkal jsem tenkrát Pavlovi, že by měl zůstat u svého osudového manšaftu, a nenechat se přesvědčit mafiánem Peltou k trénování národního mužstva, přestože chápu, že to byla nabídka velmi lákavá.

Bohužel to dopadlo jinak.

Když dnes vidím, jaké starosti má se svým manšaftem na mistrovství Evropy ve Francii, je mi ho v některých chvílích velmi líto. Stejně jako jeho milé maminky, která se trápí spolu s ním...

Člověk je totiž šťastný jenom tehdy, má-li kolem sebe lidi, kterým může věřit, které má rád, a na něž se může ve všem spolehnout.

Vyměnit takovéhle štěstí za pomíjející slávu, či jakékoli hmotné bohatství je čin naprosto neuvážený, jehož člověk bude jednou hořce litovat.

.

.

youtu.be/EnefoLZ9nsg

A jako zvláštní přídavek ještě jeden komentář na stejné téma...

martinhanus.blog.idnes.cz/blog.aspx

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře