Novinky.cz - 7. června 2016
Ach, ta láska moskevská...
Pavel Havlíček
.
Zprávy, které v poslední době přicházejí z Ruska, jsou velmi varující. Svědčí o tom, že poměry se zde kvapem vrací do dob Brežněva, kdy Magučij Sovětskij Sojuz vládl světu, a snažil se všem lidem nahánět hrůzu svou velmocenskou militantní politikou.
Michail Gorbačov, jeho nástupce, je dnes považován málem za válečného zločince, protože dopustil, aby se od tohoto statutu Rusko vzdálilo, a přiblížilo se alespoň částečně světovým demokraciím.
Je vidět, že tento stav současnému ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi absolutně nevyhovuje, a proto se snaží o obnovu starých časů a návrat bolševické moci - ke stavu, jaký vládl v roce 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy vtrhla do naší republiky, aby zde zlikvidovala jakési "kontrarevoluční spiknutí".
Ačkoliv Putin sám srpnovou invazi kdysi odsoudil, a omluvil se za ni, nyní, jak se zdá, svůj názor naprosto mění.
Teď se dokonce objevil jakýsi Jurij Sinělščikov, který se jako voják této okupace osobně zúčastnil, a přesto dále veřejně hlásá onu dávnou spikleneckou teorii o tom, že vojska NATO tehdy ohrožovala naši svobodu, a že tudíž spojenecká invaze byla zcela legální!
Vloni odvysílala ruská státní televize dokumentární film Varšavská smlouva – odtajněné stránky, kde se interpretace událostí roku 1968 nesla zcela v sovětském duchu.
Film tehdy vyvolal v Česku pobouření, proti falšování historie vystoupil i český prezident Miloš Zeman.
Byla to však jen pouhá prázdná slova, nikoli skutky, jak je u něj ostatně denním zvykem. Namísto toho měl už tehdy okamžitě poslat Putinovi ostrou nótu, v níž protestuje proti této skandální interpretaci a překrucování světových dějin.
A co učiní tento náš hrdina dnes, kdy se tato situace znovu opakuje, a jakýsi "sovětskij geroj", dnes dokonce se svými spolubojovníky navržený za odměnu na udělení statutu "válečného veterána", opět pronáší tyto neuvěřitelné lži?
Pochopitelně nic, protože oni jsou přece s tovaryšem Putinem velcí kamarádi, které spojuje nejenom láska ke komunismu, ale také Zemanova obliba ruské vodky.
Připomíná mi to onu anekdotu o vlaku, který uvízl kdesi v sibiřské tajze, a po několika hodinách se jeden cestující odvážil zeptat:
"Što slučílos?"
Na to se mu dostalo odpovědi: "Izměňájem parovóz!".
Když se pak se opět několik hodin nedělo nic, cestující se zeptal mašinísta znovu:
"Pačemů my něchodím?"
A mašiníst odpoví:
"Izměňájem parovóz. Za vódku!".
Někdo by měl tomu opilci mašinístovi říct, že už jsme o nějakých 50 let dál, a že už nejsme členy Varšavské smlouvy, nýbrž NATO. Nemůže tudíž jen tak mír nix dír nix izměníť parovóz za vodku, ani jej bez vědomí a proti vůli cestujících přepřahat z jednoho konce vlaku na druhý. Vozit pasažéry, kam se mašinístovi zlíbí, je totiž možné opravdu jen v Rusku.
A taky by měl vědět, že v ruštině znamená "izměna" nejen "změna", ale také "zrada".
My na rozdíl od mašinísta Zemana rozhodně nehodláme vyměnit za vodku naši lásku k vlasti, ke svobodě a demokracii.
Nechceme za prezidenta chameleona, který svá stanoviska mění jako košile, který nehájí nejvyšší zájmy naší země, ale klidně je nahradí trapným podlézáním a vyjednáváním s představitelem jednoho z nejhorších světových totalitních režimů.
Bolšíje druzjá - mašiníst Zeman i rukovodítěl pójezda Putin