O království Zla

2. červen 2016 | 11.25 |

O království Zla

Pavel Havlíček

Klaus Zeus


Bylo jednou jedno království Zla, a v tom vládl mocný a nesnášenlivý král. Byl tak nadutý, že si o sobě dokonce myslel, že je Bůh. Nikoho neměl rád – jenom sám sebe. A také se moc rád poslouchal, a tak často pronášel ke svým poddaným moudré proslovy, které všichni museli s ohromnou úctou poslouchat. Nikdo jej přitom nesměl vyrušovat, a běda tomu, kdo by se opovážil jej přerušit, nebo dokonce projevit k jeho moudrým slovům nějaké výhrady. Když se někdo takový přesto našel, pak byl prohlášen za blázna, a král si mohl nad jeho drzostí hlavu ukroutit. Ale když dotyčný stále nepřestával reptat, dal mu za trest tu jeho drzou hlavu rovnou setnout.

A tak poddaným nezbylo, než rezignovaně naslouchat jeho vědeckým výplodům, na které byl také náležitě hrdý. Hlavním a jediným, co ho zajímalo, byly peníze. A jelikož byl hrozně lakomý a hamižný, stále jen přemýšlel, jak to udělat, aby se všechno bohatství, jímž jeho země oplývala, přesunulo do jeho královské pokladnice.

Až nakonec přišel na zázračný vynález, který mu to umožnil. Byla jím tak zvaná "Neviditelná ruka trhu", jakási čarovná ručka šátralka, která hrabala a hrabala, až nahrabala všechno, co v jeho zemi mělo nějakou cenu. Pak k ní ještě vymyslel strategii, zvanou "kupónová privatizace", při níž všichni poddaní vyměnili veškeré peníze, které měli, za bezcenné papírky, za něž jim nasliboval, že pokud si utáhnou opasky, budou do nějakých deseti, dvaceti let bohatí, a budou si žít jako prasata v žitě.

K šíření této své geniální teorie si zřídil Vědeckou a bankovní radu, složenou ze stejných zlodějů, jako byl on sám. A tak se stalo, že za krátký čas on i jeho věrní, které si k sobě pečlivě vybral, zbohatli tak, že jim v celém království rovného nebylo. A tak se splnilo i to jeho proroctví – jenže jenom jemu a jeho vyvoleným.

Zato ostatním lidem zbyly jen oči pro pláč, a stali se ještě daleko většími chudáky, než byli předtím.

Mezitím královští rádcové pobíhali po celém království, a provolávali svému králi slávu. Mezi sebou si šeptali: "Ty vole, tady se válejí milióny po ulicích, a nám stačí je jen sebrat!".

A co řekli, to také učinili. Daleko dříve, než král věštil, se z nich stali miliardáři, a pak mu už jen chodili děkovat za to, jakou úžasnou strategii zbohatnutí pro ně vymyslel, a jakou skvělou habaďúru sehrál se svými oddanými poddanými, kteří mu, blbečci, tak krásně naletěli.

Ulice však po jejich řádění čisté nezůstaly, protože oni se nikdy nenamáhali po sobě uklízet jakoukoli špínu, která tu po nich zbyla.

Zůstala tu jimi pošlapaná pravda a láska, kterou oni k životu nikdy nepotřebovali – to staré a nepotřebné harampádí, který jim všude jen překáželo, a které kupodivu nikdo nesebral.

A s tím smetím navždy zmizeli i ti bloudi, kteří ji kdysi hlásali a velebili.

Ale od těch dob se v tomhle království už nikdy k lidem nevrátilo štěstí, které předtím měli, i když o něm vlastně nevěděli.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře