Žena s velkým srdcem a muž s velkou opicí
Pavel Havlíček
Žena trpí nevyléčitelnou nemocí, ale chce pomáhat! Zatopeným Zálezlicím dá 3 miliony!
Symbolem letošních povodní se staly Zálezlice na Mělnicku, které velká voda doslova zpustošila. Nešťastným obyvatelům se snaží pomoci stovky lidí. Mezi nimi je i paní z Prahy, kterou sice také těžce zkouší osud, ale srdce má na správném místě. Lidem v Zálezlicích totiž věnuje tři miliony korun.
Tak vysokou částku středočeské obci věnuje jednačtyřicetiletá paní Ivanka. A to přesto, nebo možná právě proto, že i k ní se osud zachoval velmi krutě. Trpí totiž nevyléčitelnou nemocí. Podle starosty Zálezlic ale její peníze pomohou hned několika desítkám rodin.
"Já budu strašně moc ráda, když budu moct panu starostovi a celým Zálezlicím vyjít vstříc nejenom finančně, ale i poté lidské stránce," svěřila se paní Ivanka, která trpí vzácným typem rakoviny, a vyhlídky na zlepšení jsou v nedohlednu.
Nápad darovat peníze dostala při sledování Snídaně s Novou. A rozhodla se prý během vteřiny. Přímo starostovi Jiřímu Čížkovi poslala SMSku s tímto zněním: "Lidově - peníze si člověk do nebíčka nevezme, chci je věnovat vám. A pozdravujte lidi v Zálezlicích."
Paní Ivanka si Zálezlice a Kozárovice vybrala ve chvíli, kdy viděla, jak v obcích pomáhají osobnosti televize Nova. S nabídkou se ozvala nejdřív na diváckou linku, za pět minut už to věděla celá vesnice. A starosta Zálezlic slibuje: veškeré peníze půjdou jen mezi lidi zasažené povodní.
Nabídka pomoci od ženy, která má i přes vlastní obrovské trápení velké srdce, vyrazila lidem ze Zálezlic dech. "Najednou dát takovouhle částku lidem v nouzi, to chce opravdu velký srdce. To neudělá každý," dal se slyšet zálezlický starosta.
"Já už mám za sebou několik operací, kdy mám opravdu rozřezanou celou čelist, nosní přepážku, můj obličej pokrývá spoustu jizev. Asi my všichni, co jsme nějakou tragédií prošli, bychom si měli navzájem umět podat ruku," vysvětluje paní Ivanka své rozhodnutí.
Odměnu za svůj čin matka čtyř dětí nečeká. Obyvatelé v Zálezlicích by jí nejraději poděkovali osobně. Slzy se jim derou do očí. "To je neuvěřitelný, v takovéhle situaci ještě myslí na lidi. Smekám klobouk," říká dojatě jeden z nich.
tn.cz / zdg / s přispěním M. Rychlého a K. Brunclíkové
___________________________
Tento příběh, který jsme včera mohli sledovat na TV Nova, dojal k slzám nejen starostu a obyvatele těžce zkoušených Zálezlic, ale i nás všechny, kdo jej měli možnost vidět.
Paní Ivanka, která viděla ve Snídani s Novou, jak redaktoři a herci z TV Nova přijeli pomoci při odstraňování těžkých následků povodně, se rozhodla k naprosto ojedinělému činu, jemuž jsme ani nechtěli uvěřit.
Ač je sama nevyléčitelně nemocná, rozhodla se darovat na náhradu škod nešťastným obyvatelům Zálezlic obrovskou částku 3 miliony Kč.
Nemohli jsme uvěřit tomu, jaký příběh lidské ušlechtilosti a solidarity se může ještě v dnešní zlé a nešťastné době odehrát, a že u nás stále žije tak vzácný člověk, jenž udělá takto příkladný a nedocenitelně dobrý skutek, jímž prospěje zcela neznámým lidem jen proto, že má dobré srdce, a není jim lhostejný jejich nešťastný osud.
Dalším obětavými lidmi byli například mladý hasič Bauer z Ústí n. L. se svou přítelkyní, který, ač má sám zaplavený domek, pomáhá zcela samozřejmě a obětavě po celý den svým stejně postiženým sousedům s likvidací škod a úklidem zaplavených prostor.
_________________________
Shodou okolností ve stejný den, kdy jsme mohli sledovat tyto dojemné příběhy prostých lidí, jsme však zároveň byli svědky naprosto zavrženíhodného chování člověka, jehož povinností, vyplývající z jeho funkce, by mělo být snažit se těmto lidem všemožně pomáhat.
Slyšeli jsme záznam rozhovoru namol opilého ministra financí Kalouska, který se marně snažil odpovědět na otázku redaktora TV Nova, týkající se právě povodní.
Namísto odpovědného člověka jsme však sledovali naprosto zdevastovaného a blábolícího opilce, který je jedním z těch, kdo mají na svědomí, že náš stát se už dlouho nachází v hluboké ekonomické recesi, která je způsobena především jeho naprosto skandální fiskální politikou. Není to poprvé, co jeho čin by měl být jednoznačným důvodem pro jeho odstoupení.
Není také jediným politikem, jehož působení na naši ekonomickou situaci je stejně zhoubné, jako choroba, kterou trpí paní Ivanka.
Celá naše vláda je jen souborem neuvěřitelných exemplářů, připomínajících fantaskní panoptikum předpotopních příšer. Nejenže vynikají svou obludnou ignorancí a neschopností jakéhokoli kloudného činu, ale nemají ani schopnost ovládat sami sebe, a přesto si troufají si vládnout celému našemu státu!
Toto že je ta vláda rozpočtové odpovědnosti, jak se původně nazývala?
Namísto, aby se snažili pracovat v náš prospěch, škodí nám, kde jen mohou. Kradou a podvádějí, a namísto nezbytných ekonomických opatření, která by nám zaručila hospodářský růst, skýtají možnost nekontrolovaných finančních úniků, poskytují volný prostor šmelině a korupci.
A tito zloději nám budou kázat o tom, jak a kde máme šetřit?
Následky katastrofy, jaká nyní naši zemi postihla, pak musí za ně řešit samotní občané, kteří, přestože se mnohdy nacházejí ve stejně těžké životní situaci, se snaží z posledních sil pomáhat druhým a zachránit, co se dá, aby vůbec mohli nějak dál žít.
Zatímco neschopní a zároveň všehoschopní darebáci sedí na svých vysokých a nehorázně dobře placených postech, a ani je nenapadne, aby se sami přičinili o zmírnění škod, které sami způsobili, natož aby na ně přispěli sebemenší částkou ze svého nehorázného platu.
Protože v této republice má vždy před životní úrovní občanů přednost blahobyt úzké skupiny zbohatlíků, jimž je třeba ve všem vyjít vstříc - i za cenu toho, že přitom ekonomicky zruinují všechny poctivé, schopné a pracovité lidi.
Neboť naše novodobé panstvo má tyto hlavní zásady:
Je třeba, aby všechny oligopoly, které nám patří a nekompromisně stanovují vysoké ceny veškerých produktů a energií na trhu, dobře prosperovaly.
Je třeba, abychom si mohli nerušeně užívat svých nakradených peněz, drahých aut, golfových hřišť, přepychových rezidencí, exotické dovolené v Toskánsku, Karibiku, či jinde - přece nebudeme stěhovat své milionářské jachty na Lipně či na Slapech kvúli nějakým blbým povodním.
Je třeba vypustit tu velkou vodu na tu verbež v podhradí, a oni pak nebudou mít sílu ani čas, aby si ty lumpárny s námi chtěli vyřídit.
Je třeba, aby nás, líné a zdegenerované panstvo, živili ubozí, bezmocní a zbídačelí otroci, kteří nemají žádná práva, pouze povinnost držet hubu a krok.
