Gaučoví vlastenci

21. květen 2016 | 17.59 |

Gaučoví vlastenci

Pavel Havlíček
.
.
.
Češi do toho-polštářek
 .
.

Z okna našeho domu vidím na sousední panelák, kde měl jistý sportovní fanoušek v době mistrovství světa v hokeji přes celý balkón vyvěšenou naši státní vlajku.

Poté, co náš národní manšaft prohrál na penalty s Američany a nepostoupil do semifinále, ta obrovská vlajka z onoho balkónu okamžitě zmizela.

A tím zároveň skončil další záchvat vlastenectví, který v naší zemi propukne pouze tehdy, když naši hokejisté, fotbalisté, nebo jiní naši reprezentanti mají možnost docílit nějakého výjimečného úspěchu – stát se mistry Evropy, nebo dokonce mistry světa.

Jsme malá země, a proto každé vítězství či medailové umístění v jakékoli sportovní disciplíně je pro nás velkým úspěchem. Musíme však za ním vidět ohromnou dřinu, kterou musí takový úspěšný sportovec podstoupit, než se k něčemu takovému dopracuje.

Nesmírně obdivuji každého z nich, komu se to podaří. Protože si musel odepřít spoustu věcí, které jsou pro každého z nás naprosto samozřejmé, a nestojí nás ani špetku námahy. Odpočinek a zábavu u takového špičkového sportovce musí nahradit poctivost a vytrvalost v tréninku. Všechny ostatní věci musí nutně stranou, protože jinak by se mu něco podobného nikdy nepodařilo.

Naše hokejové mužstvo bylo letos sestavené většinou z mladých kluků, dokonce i mnoha nováčků, a proto mu nikdo z nás dopředu nevěřil, že by mohlo docílit nějakého velkého úspěchu. A vida, nakonec se mužstvo stmelilo a všechny nás překvapilo svým nadšeným kolektivním výkonem, kdy jeden makal na druhého ve snaze o co nejlepší výsledek. Nakonec jsme svou skupinu vyhráli, a ani jednou jsme neprohráli v základní hrací době.

Přesto se nám nepodařilo postoupit do semifinále. Utkání skončilo remízou a v penaltovém rozstřelu jsme prostě tentokrát neměli štěstí. Ale celkově je nutno říci, že naše mužstvo nezklamalo, a podalo jeden z nejlepších výkonů, jaký jsme kdy na hokejovém MS viděli. A nepotřebovali jsme k tomu žádné velké hvězdy. Byla to prostě jenom dobrá parta, a přitom uhrála daleko více, než se od ní čekalo.

Takže si myslím, že by bylo docela dobré, kdyby je na letišti přivítalo co nejvíce lidí, a řekli nejen jim, ale i trenérům: "Hoši, děkujem!", protože si to zaslouží. Nic takového se samozřejmě nestalo – přišlo tam jen pár nadšenců, a naše konečné 5. místo v turnaji bylo v televizi hodnoceno jako "neúspěch".

U nás je dobrým zvykem vždy spoléhat na někoho, že to za nás udělá, a my pak vyjdeme do ulic a budeme slavit a řvát "Češi, Češi!", nebo "Kdo neskáče, není Čech!", a podobně. To jsme hned všichni ohromní hrdinové. Hlavně, že se potom všichni ožereme a budeme se cítit, jako by to byla naše zásluha, a ne těch, kteří to na tom place vyhráli. A pak všichni zalehneme na gauč, kde tu opici do rána vyležíme.

Ale z balkónu nebo z gauče ještě nikdo žádnou bitvu nevyhrál!

U nás téměř nikdo nemá sebemenší snahu aktivně se přičinit o to, abychom tu nějakého velkého úspěchu docílili. Třeba abychom už konečně vyházeli tu bandu lumpů, kteří nám tu už dlouhá léta vládnou, a zametají s námi jako se špinavou čeládkou.

Když budeme neustále spoléhat na někoho, že to vyhraje za nás, určitě se nám to nikdy nepodaří. Musíme spolu prostě vytvořit tak správnou partu, jaká byla letos na MS v hokeji, a všichni táhnout za jeden provaz.

Zůstaneme-li však podobnými "gaučovými vlastenci", jako ten ze sousedního paneláku, nikdy se nám nepodaří vyhrát žádnou důležitou bitvu, a zůstaneme věčně jen tupým stádem ovcí, jak si to naši papaláši vždycky přáli.

Všechny rozhodující bitvy si musíme vyhrát sami – on to totiž nikdo za nás neudělá!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře