O Karlovi IV.
Karel IV. (1316 – 1378), král český a císař Svaté říše římské, patří k výjimečným zjevům českých i evropských dějin. Jeho výrazná osobnost v sobě spojuje řadu zdánlivých protikladů.
Karel IV. byl vysoce vzdělaný, vroucně věřící, ale i drsně pragmatický. Tento ambiciózní vladař, prozíravý politik a urbanistický vizionář byl i oddaným křesťanem. Byl však také skutečným Evropanem, jemuž byla vlastní kultura německá, francouzská i italská; své evropské vzdělání, rozhled a zkušenosti dokázal brilantně využít k povznesení všech teritorií, jimž vládl – a zejména pak zemí Koruny české.
Prahu si Karel IV. zamiloval a vytvořil z ní skvostnou evropskou metropoli, která vynikala (a stále vyniká) svou krásou, dodnes překvapivě moderním urbanistickým pojetím i svými uměleckými a duchovními statky.
Císař Karel IV. byl nejen vládcem, který kladl důraz na rozvoj svého královského sídla i zemí Koruny české, ale i skutečným Evropanem – a to jak rodem, tak, dalo by se říci, činem. Často pobýval v nejdůležitějších říšských městech, jako byl Norimberk, Řezno, Augsburg, Ulm, Bonn, Trevír či Cáchy.
Součástí jeho výchovy byl téměř sedmiletý pobyt ve Francii, praktickou část vzdělání nabyl v Lucemburském hrabství, mocenským praktikám se učil v italských městských signoriích, v severní Itálii získal také neocenitelné vojenské zkušenosti.
Prahu si však vybral a považoval ji za své mocenské centrum. Po celý život udržoval rozsáhlé diplomatické, ale především osobní vazby s panovníky vládnoucích evropských rodů. Pomáhala mu k tomu i promyšlená sňatková politika, týkající se všech jeho potomků a ostatně i Karla samotného. Dynastii Lucemburků a Prahu posunul do čela Evropy.
Když se 14. května roku 1316 v Praze narodil, nepatřilo České království ke středobodům tehdejšího světa. Mocensky nejsilnějším mužem Evropy byl dočasně francouzský král Filip IV. Sličný a život Evropy byl ovlivněn také přesunutím papežského sídla z Říma do Avignonu. To Karel považoval za nevhodné a určil si jako jeden ze svých úkolů vrátit sídlo papeže tam, kam historicky patří, tedy zpět do Říma. Sám ostatně přijal ve věčném městě korunu císařů Svaté říše římské v dubnu roku 1355.
Na svých cestách potvrzoval, že umění diplomacie a politického vyjednávání je jeho velkou předností. Zasahoval prakticky neustále do konfliktních situací, vždy s přehledem a vizí kodifikace práva. Francie, kde vládl rod Valois, byla oslabena dlouhodobými spory a válečným konfliktem s Anglií; Španělsko, dosud nejednotné, se ještě potýkalo s reconquistou i dynastickými problémy.
V říši byli největšími konkurenty Habsburkové, ale císař dokázal jejich vliv úspěšně omezit. Po vymření Anjouovců připravil půdu pro vládu svého syna Zikmunda v Uhrách, upevnil pozici Slezska a snažil se řešit vztahy s Piastovským Polskem. Tím však jeho zájem o Evropu zdaleka nebyl vyčerpán.
Evropan Karel IV. měl vždy na mysli také hospodářskou prosperitu, vzdělanost a kulturní rozvoj. Karel IV. položil dobré základy společnému rozvoji Evropy a zůstává inspirativní osobností i dnes.
Karel IV. (700)
Narodil se 14. května 1316 v Praze.
Syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského.
Původně byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném.
Jedenáctý český král, který vládl jako Karel I. od srpna 1346 do listopadu 1378.
První český král, který byl od roku 1355 také císařem Svaté říše římské.
Od července 1346 římsko-německý král, od roku 1355 italský (lombardský) král, od roku1365 burgundský (arelatský) král, v letech 1333 až 1349 moravský markrabě a v letech 1346 až 1353 lucemburský hrabě.
Patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku.
Moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby známý jako Koruna česká.
Jako císař byl autorem nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona Zlaté buly, který platil až do zániku Svaté říše římské v roce 1806.
Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou kamenného Karlova mostu přes Vltavu v Praze a hradu Karlštejn.
Dosáhl také významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem.
Ze čtyř manželství měl jedenáct dětí, mezi něž patřil například Václav IV. či Zikmund Lucemburský.
Zemřel 29. listopadu 1378.
Svatá říše římská za Karla IV.
Země Koruny české za Karla IV.
+++
Češi si dnes nedovedou vážit velkých historických osobností. Dokonce ani Karlu IV., nesporně jedné z největších postav světových dějin, není u nás věnována pozornost, jakou by si zasloužil.
14. května vzpomeneme 700 let od jeho narození.
O Williamu Shakespearovi říkal Jan Werich v jedné předscéně her V+W, že to byly dva zámky, plné spisovatelů.
Totéž bychom jako o politikovi mohli říci i o Karlu IV., který jako císař Svaté říše římské a král český dokázal skvěle a moudře vládnout obrovskému území, zahrnujícímu většinu Evropy. A nutno podotknout, že vždy dobře věděl, odkud mu hrozí největší nebezpečí. A také dovedl ochránit celé území, kde vládlo křesťanství, nejen před nepřáteli, ale i před nežádoucími vlivy jiných náboženství.
Srovnáme-li jeho strategickou genialitu se zakrnělými mozečky jeho současných následovníků – jak evropských, tak i našich, je jeho význam ještě mnohonásobně znatelnější.
Kdyby dnes musel bezmocně přihlížet tomu, jak jeho křesťanská Evropa trpí pod nájezdy přívrženců islámu, jak různí korupčníci a zloději, které on sám nemilosrdně trestal, rozkrádají bohatství země, a jak postupně umírá celé jeho politické, lidské i kulturní dědictví, které zde po celý svůj život pracně budoval, jistě by jej z toho ranila mrtvice.
Čest a sláva památce největšího evropského panovníka všech dob!
+++
Prezident Miloš Zeman hodlá na Pražském hradě uspořádat velkolepou oslavu 700 let, jež uplynou od narození českého krále Karla IV. Na 14. květen proto do Prahy pozval zástupce všech evropských panovnických rodů.
Drtivou většinu pozvaných významných šlechtických a panovnických rodů z evropských zemí však nechává pozvání prezidenta Zemana chladnými.
A já se jim ani nedivím – po skandálním průběhu návštěvy čínského prezidenta, i při jeho soustavném trapném panáčkování před tím ruským.
Z pozvaných 10 evropských monarchů nakonec přijedou pouze tři: lucemburský velkovévoda Jindřich, monacký kníže Albert a lichtenštejnský vládnoucí kníže Alois.
Doufejme, že až spatří toho našeho, že je z toho netrefí šlak, a že opět nedojde k nějaké velké světové ostudě, jakých už tento náš slavný "velkovévoda" spáchal několik.
Pavel Havlíček
Velkovévoda České země Miloš I., král český