Parlamentní listy - 24. 2. 2016
Radovan Krejčíř - spadla klec. Proč nemám radost?
František Zwyrtek
Znal jsem osobně jeho otce Lamberta. Nevím, co by řekl na to, že Radovan dostal 35 let. Tedy de facto doživotí. A máme z toho mít radost my? NE.
A to přesto, že se nabízí odpověď, že ano. Měli bychom jásat, cítit zadostiučinění. Že toho gaunera, a že Krejčíř gauner byl, konečně dostali. Ale jaksi to drhne. Proč? Protože těch 35 let dostal v Jihoafrické republice. Ne v naší České. Je přitom zcela jasné, že tam nedělal nic jiného, než předtím léta tady. A procházelo mu to. Nashromáždil neuvěřitelný majetek, a chtěl stále víc. Protože byl přesvědčen, že za peníze si koupí všechno. A taky že ano. Kupoval si holky, drahá auta, koupil si žraloka, platil za kde koho kde co, a s jídlem rostla chuť. Vím, že se to jeho otci nelíbilo. Přál mu peníze, ale nechtěl syna gaunera. Stalo se.
Radovan postupně pochopil, že si může kupovat nejen luxus, ale i lidi. Politiky. Policii. Politici mu umožňovali dělat kšefty za hranou zákona, a když už to volalo do nebe, a Policie Radovana zatkla, koupil si i tuto Policii, a ta ho nechala utéct.
Možná je tady mezi řádky ta dobrá zpráva, že se obával, že justici si nekoupí. Jinak by zůstal a od soudu odešel nevinen pro nedostatek důkazů. Snad. Protože to by byla ta opravdu jediná dobrá zpráva v tom celém příběhu, jehož fillmová verze nebude daleko od pravdy.
Že v České republice trvalo tak dlouho, než člověka, jakým byl Radovan Krejčíř, zatkli.
Že do té doby se mu vtíral do přízně kde kdo, protože měl velké peníze. Protože si evidentně platil politiky.
A koneckonců proto, že si dokázal koupit útěk, i když byl obklopen desítkami policistů. Bez toho, že by Policie nechtěla, by prostě Krejčíř neutekl.
Nabízí se pochopitelně otázka, zda si to přála tato Policie, nebo politikové, kteří jí velí. Tipuji spíše to druhé. Takže Radovan utekl, zakotvil na jihu Afriky, a rozjel své obvyklé podnikání. A náhle musel být v šoku. To, co mu procházelo v České republice, se v zemích třetího světa, jak se na Afriku stále ještě díváme, nenosí. Netoleruje. Zkrátka gauner tam prostě je gauner, a Policie po něm jde.
Pro Krejčíře, který byl zvyklý na prodejné "děvky" (ať ty opravdové nebo ty v politice), to muselo být něco neuvěřitelného. Že by zákony platily i pro mě? Musel být zmatený. Zaskočený.
A nakonec - skončil zatknutý, a žádný útěk nevyšel.
Jeho peníze přestaly fungovat tam, kde zafungovaly zákony. Tedy ztratily hodnotu tváří v tvář právu.
Co z toho plyne?
Nežijeme v zemi, kde fungují zákony a právo.
Naopak žijeme v zemi, kde si za peníze můžeš koupit vše - i politiky a politiku.
I to, že pro někoho zákony neplatí. I to, že když už je to moc, může utéct. Radovan Krejčíř by dnes možná raději volil českou justici. Možná by začal u soudu i mluvit. A to by taky mohl nastat druhý 17. listopad. Tedy jediní, kteří se mohou radovat z toho, že dostal 35 let, tedy de facto doživotí, jsou lidé z jeho temné minulosti tady.
My musíme cítit hořkost. Nechtěli jsme primárně Radovana Krejčíře za mřížemi tam kdesi v Africe. Chtěli jsme jej u českého soudu, aby vyšlo najevo, o co šlo v jeho nejlepší éře. Koho platil, a kdo mu sloužil. A kde skončil ten žralok, který plaval v jeho vile.
Radovan Krejčíř zavřený na jihu Afriky není zadostiučinění. Je to výhra pro zdejší politickou scénu jeho doby.
Závěrem - už asi vím, co by na to řekl jeho otec Lambert Krejčíř. Nic. Jen by ten infarkt, na který údajně zemřel, dostal dnes.