Pan král si moc dovoluje

26. květen 2013 | 15.11 |

Pan král si moc dovoluje

Pavel Havlíček

Bylo jednou jedno malé, chudé královstvíčko, v němž vládnul král Sebemil I.

Namísto aby se staral o blaho země, psal pořád nějaké knížky o své genialitě, a prohlašoval se za nejlepšího odborníka na všechno, nejen na ekonomiku, ale dokonce i na klimatologii. Zůstalo mu to asi z předešlých dob, kdy se za vlády komunistů v Prognostickém ústavě učil poroučet větru a dešti.

Když nastoupil na trůn po králi Pravdomilu I., nasliboval všem lidem, že nejdéle do dvaceti let budeme patřit mezi ekonomicky nejvyspělejší státy na světě. Jenom si prý musíme načas utáhnout opasky, a vybavit se trpělivostí, a pak se dočkáme toho kýženého blahobytu.

Lidé byli naivní a důvěřiví, a tak mu to uvěřili.

Jenže si nikdo z nich nevšiml, že když říkal "budeme se mít dobře", neřekl přímo, že my všichni.

Na toto trapné nedorozumění lidé pak tvrdě doplatili.

Neuvědomili si, že král Sebemil I. přitom měl na mysli jen svou vlastní rodinu a početný okruh svých příbuzných a známých. A těch bylo zatraceně mnoho, a všechny bylo nutno dostatečně důstojně ekonomicky zabezpečit pro budoucnost.

Byli to různí dědečkové a babičky, otcové a matičky, strýci a tetičky, bratranci a sestřenice, synovci a neteře, ale hlavně kmotři a kmotřičky.

Protože byl dobrým otcem, vymyslel tzv. rychlou privatizační metodu, čímž jim všem dal možnost vybrat si cokoli ze státního majetku, i zlato ze státní pokladny.

Kýženého účelu tím bylo dosaženo, reforma zdárně proběhla, zejména kmotři byli velmi čilí a přičinliví. Veškerý majetek, jimž království oplývalo, samozřejmě rychle zmizel v jejich vlastních kapsách, kdežto ostatní obyvatelé tím pádem přišli na mizinu.

Lidem se to samozřejmě vůbec nelíbilo, a tak žádali potrestání loupežníků, kteří se tímto podvodem zmocnili státního majetku, který přece měl patřit jim všem. A tak několik z těchto zlodějů nakonec omylem skončilo dokonce i před soudem.

Panu králi se ale zase vůbec nelíbilo, že si vůbec někdo troufl takto falešně obviňovat jeho příbuzentvo, a proto těsně před skončením své vlády vyhlásil tzv. dílčí amnestii, a v její druhé části, zvané abolice, je zbavil všech obvinění, čímž se znovu stali řádnými a váženými občany.

Několik zoufalců se sice pokusilo obvinit krále z velezrady, ale jejich obvinění bylo rázně smeteno se stolu s tím, že pan král přeci už skončil svou vládu, a tudíž není možné Jeho Veličenstvo z nějaké nekalosti tak troufale a drze obviňovat a tak kazit světovou proslulost, kterou si získal, například svou slavnou krádeží pera v Chile.

Po něm pak na trůn nastoupil nový král Násoska I. Ten nebyl tak chamtivý, jako jeho předchůdce, a prohlásil proto, že hodlá zlodějny, k nimž došlo za minulé vlády, řádně prošetřit, a nelegálně nabytý majetek zlodějům sebrat.

To se ovšem se zlou potázal. Bohužel zdědil po Sebemilovi I. nejen jeho trůn, ale také jeho proradné rádce, kteří ovládali tuto zemi už dlouhá léta, a to nebyli žádní poctivci, naopak protřelí zloději, znalí všech švindlů a lumpáren, dokonce některé z nich si přímo vymysleli. Například tunelářství, které se stalo světovým pojmem.

Ale nejhorší z nich byl královský výběrčí daní, to byl pěkný ptáček. Místo, aby se staral, aby královská pokladna byla plná, tak z ní kradl, až se prášilo.

A tito rádcové usoudili, že pan král si moc dovoluje.

Daně, které od lidí vybírali, si nechali skoro všechny pro sebe, jak byli zvyklí. Na pana krále zbylo vždycky opravdu málo, a tak mu raději nedali nic.

Ty provokatéry, kteří drze protestovali a malovali jim na jejich pomazané hlavy tykadla, zavírali do královské šatlavy, a král jim tam pak musel pašovat pilník, aby se dostali na svobodu.

Pan král brzy zjistil, že pokud nechá od těchto lumpů nadále radit, budou všichni lidé žít v bídě, a státní pokladna bude věčně prázdná.

Budeme proto s velkou nadějí doufat, že jednoho dne sebere odvahu, všechny neprávem vězněné propustí, své rádce uvrhne do vězení a začne konečně v tomto chudém královstvíčku spravedlivě vládnout.

Musí si však pospíšit, protože jinak ho ti lotři do té šatlavy zavřou sami, a my všichni zahyneme hlady.

                

                                            Král Násoska I. se svými proradnými rádci

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře