Žijme pro naše ideály

10. prosinec 2015 | 08.40 |

Žijme pro naše ideály

Pavel Havlíček


V dnešní době – a to je bohužel smutné – slova postupem času ztrácejí svůj pravý význam, jenž původně měla. Je to tím, že i v našem životě dochází ke ztrátě hodnot, které kdysi bývaly prvořadé. A proto my dnes nedokážeme prožívat věci s takovou intenzitou, jako to uměli naši předkové. To, že je dnes všechno jednoduše dostupné, způsobuje, že si například přestáváme vážit dobrých lidských vlastností, které kdysi člověka šlechtily a odlišovaly lidi jimi obdařené od těch, kdo jimi neoplývali.

Výrazem, který utrpěl tímto vývojem jedny z největších škod, je slovo "ideál".

Slovo, jež by mělo v sobě zahrnovat představu o něčem, co by nám mělo být nade všechno, pro co bychom měli dokázat obětovat to nejlepší, co v sobě máme, abychom se mu byť i jen přiblížili. Alespoň některému z těch, které měl Bůh, když stvořil tento svět.

Ale my jsme jen lidé, a nedokážeme zcela splnit to, co nám dal do vínku. Nikdo z nás neoplývá takovými vlastnostmi, které by mu umožnily se takovým božským ideálem stát.

Někteří z nás jsou těmto představám na hony vzdáleni, a je jasné, že na ně ve svém životě nikdy nedosáhnou. A někteří jsou dokonce jejich přímým opakem.

Ale na druhé straně jsou tu lidé, kteří jsou schopni se božím ideálům alespoň přiblížit.

A kdo je to schopen vnímat, ten je mezi námi dobře pozná. Takových lidí, kteří ještě s Bohem neztratili kontakt a snaží se alespoň trochu splnit jeho představy o ideálním světě, je málo. Ale jsou tady, a nechceme-li se Bohu zcela odcizit, měli bychom jim dobře naslouchat.

Bohužel, daleko více je na světě těch, kdo se mu přímo rouhají a odmítají jej uznávat, natož pak se zabývat něčím, co s ním souvisí.

V poslední době jsme dokonce svědky toho, že jistí fanatici ve jménu svého jediného Boha odmítají uznat právo na existenci i jiné víry, než té jejich. A dokonce chtějí násilně zavléct svou "svatou víru" do světa, kam nikdy nepatřila a patřit nebude. Ve jménu Alláha vraždí nevinné lidi, kteří se proti nim nijak neprovinili – jen proto, aby je přesvědčili, že nemají právo na křesťanství, tedy víru, jíž vzhledem ke svým kořenům vyznávají.

Žádný Bůh určitě nikdy neměl ve svých záměrech, aby jeden národ ve jménu jeho víry vraždil příslušníky jiného vyznání. To jen lidé, kteří se neprávem prohlásili za hlasatele jeho myšlenek, dokážou pod jeho jménem páchat tak krvavé zločiny, jako nyní Islámský stát.

Nikdo nemá právo se prohlásit za Boha. Kdo tak učiní, měl by jím být potrestán tím nejhorším způsobem. Stejně, jako ten, kdo ničí jeho představy o skutečné spravedlnosti.

Protože někteří lidé jsou schopni a ochotni zneužívat jeho myšlenek, a ještě se sami tvářit jako spasitelé. A to je jeden z nejhorších hříchů, jakých se člověk může dopustit.

Lidé ztratili úctu k Bohu a jeho ideálům. Tím, že vytvořili falešný kult různých osobností, z nichž mnozí byli dokonce i vrahy, význam slova "ideál" naprosto znehodnotili, a nahradili je slovem "ambice". A osobní ambice jsou něčím, co je s božími ideály v naprostém rozporu. Bohužel se ale staly tím, pro co dnes většina lidí žije, a jen pro ně je ochotna udělat cokoli. Jediným smyslem jejich života je, aby své osobní ambice prosadili za každou cenu, neohlížejíce se přitom vůbec na nic a na nikoho. Tento systém už znal i král Ludvík XV., jehož heslem bylo "po nás potopa", a toho se také celý život držel. Ale že by mu to přineslo nějaké velké štěstí, to se rozhodně říci nedá.

I dnes tu máme lidi, co si myslí, že jsou všemocní, a žijí stejně bezohledně a na cizí úkor, jako to činil on. Dělají to bez nejmenších výčitek svědomí a nevadí jim, jestliže vlastním egoistickým zájmům obětují kohokoli – byť by byli třeba i jejich blízkými přáteli.

Podle sebe soudím tebe – to je jedno z jejich hesel, kterých se drží. Ale mají vůbec právo podle svých – často úzce osobních a přízemních úvah, soudit někoho druhého, koho ani dobře neznají? Copak odmítají uznat, že člověk může mít ke svému jednání úplně jiné podněty, než si oni sami dokážou představit? A kdo má vůbec právo hodnotit člověka?

Je nám známo, kdo byli ti, kdo nás tu dlouhá léta kádrovali a ničili tak naše životy. Byli to fašisté a komunisté. Oni rozhodovali o tom, kdo má na co právo, kdo co smí či nesmí, kdo bude otrokářem a kdo pouhým otrokem, a dokonce i kdo bude žít a kdo zemře. Oni to byli, kdo si tu hráli na Bohy. Těch jsme si ale snad už užili dost.

Jen ti nejlepší z nás, kdo konají práci nejprospěšnější, by měli být pro každého z nás vzorem. Čím vzácnější člověk je, tím je skromnější, a tím spíše dokáže rozeznat dobré lidi od špatných.

Já stále věřím v konečné vítězství Boží spravedlnosti, a v to, že jedině Bůh má právo rozhodnout o tom, kdo dělá svou práci v jeho jménu, a kdo se mu naopak protiví. 


Boží oko 2

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře