S nepřítelem se nevyjednává

19. listopad 2015 | 22.30 |

  

S nepřítelem se nevyjednává



Pavel Havlíček 1

Pavel Havlíček


Čeho jsme se to, probůh, dožili?

Tomuto světu není dopřáno prožít snad ani jeden rok bez válečného konfliktu. Přestože každému je jasné, jak by skončila třetí světová válka, svět k ní, jak se zdá, neodvratně směřuje. Bezohlednost a dobyvačnost velmocí, ovládaná světovými bankovními a zbrojařskými monopoly, je naprosto neomezená. Světové nadvládě a ekonomické prosperitě jsou totiž schopny obětovat cokoliv. Ale "svatá válka", kterou vede Islámský stát ve jménu Alláha proti celému světu, nás nyní ohrožuje nejvíce.

A když k tomuto globálnímu nebezpečí přidáme ještě naše vnitrostátní problémy, je opravdu důvod obávat se o naši budoucnost.

Když vidím tu morální bídu, do níž se dnes dostal náš kdysi slavný, hrdý a statečný národ, je mi z toho opravdu smutno.  A to jsme si před čtvrt stoletím mysleli, že se nám po dlouhé době komunistické totality podaří navázat na slibnou, leč krátkou historii naší první republiky, založené národem milovaným T.G. Masarykem.

Tenkrát jsme doufali, že jsme našli někoho, kdo by nás mohl dovést do lepších časů. Byl to Václav Havel, první prezident po TGM, jehož lidé skutečně milovali a věřili, že s ním se nám podaří vrátit se tam, kam bychom měli vzhledem ke svým slavným tradicím patřit.

Jenže se stala chyba. Havel začal vyjednávat s komunisty, a tím jim umožnil uniknout z vlastní pasti, do níž se dostali. Je zřejmé, že i on byl jimi předem vytipovanou osobností pro uskutečnění jejich ďábelského plánu. I když je nám dnes definitivně jasné, že Listopad 89 byl předem připravenou akcí a nikoli revolucí, přesto tenkrát byla výjimečná šance komunisty tvrdým, důsledným a promyšleným taktickým postupem připravit o moc. Jenže tu jsme si nechali trestuhodně uniknout. Budiž to pro nás tvrdým poučením a potvrzením zásady, že s nepřítelem nelze jednat – toho je třeba pouze porazit a definitivně zlikvidovat. Jinak se nám kdykoli vrátí zpět, a to mnohem silnější a nebezpečnější, než byl dříve.

Naše velké naděje se bohužel nesplnily. Komunisté byli daleko silnější a prohnanější, než jsme si mysleli. Počítali se vším, a nahnali nás do předem připravené pasti. A my jsme jim na to skočili jako na myši na špek. Zatímco jsme se bláhově utápěli v radosti z domnělého konce zločinného režimu, oni zatím realizovali svou důkladnou bojovou strategii, aby naivním občanům připravili další "Poučení z krizového vývoje", jako tomu bylo v době normalizace v sedmdesátých letech.

A je nad slunce jasné, že nyní probíhá podobná normalizace znovu.

Chtěli jsme být jiní, než byli oni. Chtěli jsme se k nim zachovat velkoryse, a netrestat je tak, jak by zasloužili. Ale neuvědomili jsme si, že oni si toho nedovedou vážit, a jakoukoli naši slabost dokážou využít ve svůj prospěch. 

Proto si od nás jakékoli ohledy nezasloužili, a naše tolerance k nim se nám nyní krutě vymstila. Nepřátelé se pouze zamaskovali a jako mávnutím kouzelného proutku se proměnili z představitelů levice na bohaté kapitalisty, které dříve tak fanaticky nenáviděli.

Dnes, kdy se komunistické kreatury vracejí na své původní posty a smějí se nám drze do očí, můžeme jen litovat naší nerozhodnosti a naivity, s jakou jsme jim umožnili přežít. A budeme za to potrestáni dalšími léty morální bídy a beznaděje, protože tito všehoschopní lumpové se již dokonale opevnili na svých staronových pozicích v čele státu.

Když dnes člověk bezmocně přihlíží trapným populistickým exhibicím našeho současného prezidenta, který se díky hlouposti a nepoučitelnosti většiny našeho národa dostal k moci, je mu z toho zle. Ale je to bohužel důkaz toho, jak dalece se bývalým komunistům podařilo i dnes většinu lidí ošálit tak primitivními prostředky, jakých používali po desítky let – a my jsme jim je dosud neprokoukli. Tak hluboko jsme klesli.

Komunisté odnaučili většinu lidí vážit si nejcennějších lidských vlastností, a lidské myšlení jako nebezpečné a škodlivé dokázali věčným omíláním svých dogmat téměř vymýtit. Úctu k duševním hodnotám nahradili honbou za materiálním prospěchem. Vypěstovali v lidech závist a zlobu, jejich vstřícnost a pospolitost potírali svými estébáckými metodami sledování a udávání nepřátel režimu. Vzbuzovali v lidech strach a nechuť dělat něco pro společnou věc. Zlikvidovali nebo vyštvali odsud téměř všechny vzdělance a udělali z nich zrádce. Zavírali a zabíjeli lidi, odhodlané bojovat proti komunismu a jeho zhoubným metodám.

A po tzv. sametové revoluci okamžitě ovládli nevyšší pozice ve státě. Rozkradli veškeré materiální bohatství této země. Udělali ze sebe tzv. společenskou elitu, vyznačující se však jen neskutečnou duševní ubohostí, drzostí, bezohledností a panovačností.

A tomu všemu jsme nuceni dnes přihlížet. 

Pokud nechceme, abychom se navždy stali bezprávnými otroky samozvané zlodějské chásky, která se u nás po komunistickém puči v roce 1948 zmocnila vlády, jíž se za žádnou cenu nehodlá vzdát, musíme už konečně začít něco dělat.

Moc bývalých komunistů – současných kapitalistů – je krutá a bezohledná, a pokud jí budou mít, nikdy nedopustí, aby v naší zemi existovala skutečná demokracie, zaručující svobodu a rovná práva všem našim občanům.

S nepřítelem se nevyjednává – toho je potřeba definitivně zničit.

Ať už se jedná o současné islamisty, nebo bývalé komunisty.

Nálet 1

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře