Balada loupežnická
Pavel Havlíček
Uprostřed lesů na vysoké skále
od dávných dob starý hrad stál,
a "dále od hradu, dále!"
z jeho věže strážce volával.
Ten kraj je rájem loupežníků,
a každý se tam bojí jít,
a podle prastarého zvyku
nesmí tam ani slunce svit.
Kdysi tu dle staré pověsti
sídlil zlý a hamižný král,
a sídlo zla, intrik a neřesti
ze svého hradu udělal.
A obklopil se v něm zloději,
co kolem byl jich plný les,
a od těch dob tam lumpárny se dějí,
kraj obestřela hrůza, děs.
Král posvětil lotrům jejich zločiny,
a s lupem každý záhy frnk.
A jaký div – však on sám není jiný –
vždyť ukradl i husí brk!
Byly tu truhly plné zlata,
i diamantů oslnivý lesk –
vše ale zmizelo natotata –
dříve, než stačils říci švec.
A tak dnes v kdysi bohaté zemi
lidé jen holou bídu třou...
A sprostí lotři, proklínaní všemi
dál z nevolníků kůži dřou!
