Trojí "Sbratření"

11. září 2015 | 17.26 |


Trojí "Sbratření"

Pavel Havlíček



Odjakživa jsem alergický na příliš demonstrativní projevy vzájemného přátelství, či lásky, při nichž se širokému okolí názorně ukazuje, jak my dva se strašně milujeme. Aby prostě všichni lidé věděli, že není pevnějšího a krásnějšího vztahu, než je ten, jaký panuje mezi námi dvěma.

Vadí mi to mezi milenci, kteří se někde veřejně předvádějí, místo aby si našli nějaké skryté zákoutí, kde by nikomu nevadili, a mohli si tam v klidu a mimo zvědavé zraky druhých říci, či jinak projevit, jak se mají rádi.

Přátelství a láska jsou určitě ty nejkrásnější věci na světě, ale natolik soukromé a intimní, že by je měli spolu prožívat pouze ti, jichž se to přímo týká. Zda o tom posléze dají vědět někomu dalšímu, to by mělo být už jen na nich samotných.

Ale vystrkovat se přitom na veřejnosti, to vždycky smrdí něčím falešným. Většinou chtějí takovíto exhibicionisté všem kolem sdělit: "Podívejte se všichni, jak my se úžasně milujeme! Na náš vztah nikdo z vás nemá! Nikdy nebylo na světě větší lásky, než je ta naše! Pohleďte a záviďte, vy ubozí a osamělí chudáčkové, jak my se máme úžasně rádi! No, a kdo jste se už dost vynadívali, tak koukejte mazat domů a nerušte nás tady v našich milostných hrátkách!"

A ještě daleko víc mi takové projevy vadí, pokud se jedná o předstírání přátelství a lásky v podání čelných státníků, kteří se takto snaží ztělesňovat nerozborné přátelství mezi dvěma zeměmi, politickými stranami, či jinými zájmovými spolky.

V naší historii jsme měli už několikrát názornou možnost přesvědčit se o tom, že když se dva vrcholní státní představitelé spolu objímají a líbají, není to zcela jistě tak upřímné, jak to na první pohled vypadá. Naopak to v nás většinou vzbuzovalo nejen pohoršení, ale v mnohých z nás dokonce pocity na zvracení, nehledě na to, že u dvou mužů to někdy zavánělo i buzerantstvím.

Když sochař Karel Pokorný v padesátých letech vytvářel sousoší Sbratření, které můžeme dnes vidět v tzv.

Bronxu - parku kolem pražského Hlavního nádraží, dalo se to ještě vysvětlit vděčností k sovětským vojákům, kterou lidé samozřejmě pociťovali ve chvílích, kdy se po hrůzyplných válečných letech konečně zbavili hitlerovské nadvlády.

Toto "Sbratření č. 1" jistě dodnes všichni dokážeme pochopit, i když se posléze události ubíraly zcela jiným směrem, než jsme čekali.

Z našich osvoboditelů se totiž časem vyklubali představitelé mocnosti, jež si nás po následná dlouhá desetiletí podrobila a učinila z nás svou kolonii, povinnou jí sloužit a ještě jí za to provolávat slávu. Z obyvatel kdysi svobodné země se tak stali vazalové a přisluhovači sovětského bolševického režimu.

A když jsme se v roce 1968 pokusili vydat se svou vlastní cestou, názorně nás poučili o tom, že: "Takhle tedy ne, soudruzi!" Vtrhli k nám se vší vlastní i spřátelenou vojenskou mocí a připravili nás o veškeré naděje na lepší budoucnost. Následná normalizace pak byla "Sbratřením č. 2", jež bylo ještě větší tragédií, než to první.

Po roce 1989 se nám zpočátku zdálo, že se konečně staneme svobodnými lidmi, kteří budou žít v opravdu demokratickém a svobodném režimu. Ale z našich představ jsme byli velmi brzy probuzeni.

Pokud se naše země několikrát v minulosti stala obětí velmocenských snah, pak naši občané se v současnosti stali pouhou hračkou samozvaných politiků, jejichž jediným cílem není pracovat v náš prospěch, ale pouze a jen ve svůj vlastní.

A toho názorným příkladem je dnešní "Sbratření č. 3", jehož jsme byli svědky nedávno na pražském magistrátu, a které je jasným dokladem toho, že občané jsou jen pouhou hříčkou v rukou politických stran.

Pokud ona předchozí dvě Sbratření byla tragédií, pak toto je již vyslovená tragikomedie.

Protože když si na přátele hrají ti, kdo se ještě před pár dny nemohli ani cítit, pak už se jen ptám, co si o tom všem mám doopravdy myslet.

A moje druhá otázka je nasnadě: Jak dlouho ze sebe ještě necháme dělat blbce?

Sbratření č.1
 

Sbratření č. 1

Brežněv, Husák 1

Sbratření č. 2

Krnáčová, Stropnický 1

Sbratření č. 3

www.blesk.cz/clanek/zpravy-blesk-praha/342197/usmireni-krnacova-libala-stropnickeho-jeho-rezignaci-uz-nepozaduje.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře