Novinky.cz 29. srpna 2015
_________________________________
Jak se policista Kapusta přes noc bakalářem stal
Pavel Havlíček
V jedné malé zapadlé vesnici, která se jmenovala Vypráskaná Lhota, se před léty jedněm majetkem i duchem chudým rodičům narodil chlapeček jménem Zbyšek. Bylo to na první pohled docela obyčejné novorozeně, a tatínek s maminkou byli pyšní, že se jim kupodivu narodil zdravý synáček.
Vypadal jako celkem normální dítě, až na to, že měl o trochu větší hlavu, takže při kojení to vypadalo, jako když si maminka právě nese od zelináře meloun. Ona totiž ta jeho hlavička už od malička byla tak trochu do zelena.
A synáček rostl a rostl, až dorostl do školních let, a tak se s tatínkem a maminkou prvního září vypravili do místní jednotřídky, aby se tam dobře učil, a až vyroste, aby udělal jim i místní vesnici ve světě čest. Děti, když ho poprvé uviděly, ptaly se, jestli to není náhodou Marťan, protože dítě s tak velkou hlavou ještě v životě neviděly. Když jim paní učitelka sdělila, že je to docela obyčejný kluk jménem Zbyšek Kapusta, byly zklamané, ale musely se smířit s tím, že nebudou první školou na světě, kterou navštěvuje mimozemšťan.
Zbyšek si někdy po návratu ze školy stěžoval, že se mu ostatní děti kvůli jeho velké hlavě posmívají. Maminka jej však uklidňovala: "Ale Zbyšku, to víš, že máš docela normální hlavičku! Skoč mi k zelináři s čepicí pro pět kilo brambor!".
Když po třiceti letech Zbyšek vychodil místní jednotřídku, paní učitelka si nesmírně oddechla – byla z něj totiž po těch letech už zralá na blázinec – tak jí dalo zabrat, než mu do té jeho obří makovice něco napěchovala. Ale stejně to bylo tak málo, že na běžný život to nestačilo.
A tak se ze Zbyška stal pouze místní policista. Ve své funkci se pak mstil všem, kdo mu předtím ubližovali, či se mu posmívali. Často se stávalo, že jen tak pro nic za nic někomu rozbil hubu, nebo ho zavřel na pár dní do šatlavy. Prostě – byl to policajt, jak se patří, a vybojoval si časem pověst největšího sígra v širém okolí.
Nicméně – pro jeho rodiče to bylo pořád málo. Byli totiž na rozdíl od většiny vesnice přesvědčení, že mají doma budoucího génia, a že všem těm místním křupanům Zbyšek ještě jednou ukáže, kdo je tu nejchytřejší. A proto se začali hned poptávat, kde v okolí je nějaká vysoká škola, kde by jejich synáček mohl pokračovat ve studiu. A netrvalo dlouho, a jednu takovou našli.
"Tak jsem slyšel, maminko, že v Brně je nějaká Vysoká škola Karla Engliše – to bude jistě nějaký Angličan, co říkáš? Tam by se náš Zbyšek mohl stát slavným!", povídá jednoho dne tatínek, a hned druhý den tam běžel synka přihlásit. Ředitelem tu byl navíc jistý policajt Zapletal, který byl jeho dřívějším náčelníkem ve Vypráskané Lhotě. Zrovna potřeboval splnit náborovou kvótu, aby dostal dotaci z evropských fondů, a tak se s nějakým výběrem moc nezdržoval. Vzal všechno, co mu zrovna velká voda přinesla.
Zbyšek měl zde tedy nejen protekci, ale navíc i velkou kliku, a mohl tu zdárně zahájit cestu ke své světové proslulosti.
Ono to bylo vůbec dítě Štěstěny. Co jiní nedokázali poctivou prací, to pro něj bylo přímo hračkou. Tak tomu ostatně u nás vždycky bylo u dětí rodičů, kteří měli ten správný kádrový původ – a ten on jako proletářský synek měl, a také toho patřičně využíval.
A teď mu v pravý čas navíc pomohla šťastná náhoda. Přišlo se na to, že Zapletal, který to dotáhl až na rektora, ty školní peníze prošustroval, a tak ho odsud vyhodili. Ale on se rozhodl, že jim ukáže, kdo je tady pánem. Všechny své bývalé studenty pozval do hospody, spolu se tam náležitě ožrali, a on jim ze zbytku dotací nejen zaplatil útratu, ale ještě jim tam rozdal diplomy s titulem bakaláře, které si předtím sám doma vytiskl, orazítkoval a podepsal.
A tak se policista Kapusta přes noc bakalářem stal.
Stejně, jako předtím jistý strážmistr Flanderka z Putimi, který se stal dokonce známou postavou světové literatury v románu Jaroslava Haška "Osudy dobrého vojáka Švejka".
Absolventi Vysoké školy Karla Engliše - putimský strážmistr Flanderka s Bc. Pepkem Vyskočem