Byl 21. srpen národní tragédií?
Rudolf Polanecký
20.8.2015
21. srpen 1968, datum, které se muselo vrýt do paměti každého Čecha i Slováka. Den, kdy se k nám pozvali dočasně "na pomoc" naši východní "bratři".
Pod rouškou tmy k nám před čtyřiceti lety vpadla vojska Varšavské smlouvy, aby potlačila zde "probíhající kontrarevoluci". Ona slavná "kontrarevoluce" spočívala v tom, že komunistické vedení našeho státu popustilo obyvatelstvu uzdu. Druhým důvodem byl chystaný útok na Západní Evropu a naše území mělo sloužit jako "nástupní plocha" a obětované území pro odvetný útok.
Kreml se nijak nežinýroval. Státy v bývalém komunistickém bloku považoval za své gubernie a svá území, kde se bez jeho souhlasu nesmělo nic dělat samostatně. Veškerá důležitá rozhodnutí musela být v těchto státech nejprve schválena právě Kremlem. Přitom vládci v těchto satelitech byli v postavení jakýchsi "místodržících", kteří byli vůči Kremlu ve stejném postavení jako řadový lid vůči svým vládcům v jejich zemích.
Sovětská okupace, která utnula Pražské jaro je vnímána jako národní tragédie. Jistě je v tom ohromný kus pravdy, o tom žádná. Napadnout bezdůvodně sousední stát a vojensky ho okupovat je určitě pro porobený národ tragédií. Zrovna tak skutečnost, že si Sověti na našem území dělali co chtěli, zbudovali zde desítky základen, na kterých operovalo na 150 tisíc sovětských vojáků. Sověti ani neváhali umístit na našem území rakety s jadernou náloží, aniž by o tom koho informovali.
Podle našich komunistů byla sovětská okupace v šedesátém osmém v naprostém pořádku. Komunisté se holt nikdy nezmění.
Ano, Sověti unesli naši vládu do Ruska a donutili ji podepsat souhlas. Daleko více ale dlouhá léta byl pro naše obyvatele zajímavější jiný dopis, který se na veřejnost nikdy dostat neměl a který se objevil až několik let po "plyšáku". Jde o onen slavný zvací dopis, kterým někteří komunističtí pohlaváři vyzvali Moskvu k zásahu.
Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka a Vasil Biľak jsou pod tímto dopisem podepsáni.
Zvací dopis (pravděpodobný text)
Vážený Leonide Iljiči,
s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu.
Náš kolektiv - vedení strany - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v naší zemi je ohrožena. Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.
V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.
Uvědomujeme si, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v ruštině.
Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak
Těchto pět komunistických papalášů se dopustilo i podle tehdejších zákonů vlastizrady a měli být za ni souzeni a odsouzeni.
Vždyť co jiného než vlastizrada je žádost jinému státu o zásah proti státu vlastnímu? Tito zrádci národa svému trestu unikli nejen za minulého režimu, ale i po revoluci.
Faktem je, že bychom si na těchto starcích, kteří beztak už všichni zemřeli, moc nevzali. Přesto by ale bylo víc než správné, kdyby bývali tito, v tomto případě se mi to slovo až příčí, lidé stanuli před soudem a byli veřejně označeni za zrádce.
Nicméně i přes zjevnou skutečnost, že 21. srpen 1968 byl velmi neblahým datem je na místě se ptát, zda byl skutečnou národní tragédií. Vždyť tehdy šlo o boj mezi dvěma skupinami komunistů, přičemž ani jedna z nich se nechtěla vzdát vedoucí úlohy strany a ani jedna skupina by neznamenala skutečnou svobodu.
Myslím, že i v případě pokračování Pražského jara by naše země v dohledné době nedošla nějaké výrazné demokratizace. Stále by vše řídili komunisté a míra svobody by se určovala rozhodnutím stranických orgánů a špiček. Naprosto nepochybuji o tom, že proces Pražského jara byl obyvatelstvem vnímán příznivě.
Já to nemohu přesně posoudit, protože v té době jsem byl ještě malý chlapec, kterého daleko víc zajímaly hračky a na okupační vojska v srpnu 1968 se nepamatuji. Vím ale hodně z vyprávění mých rodičů, například když můj otec a má sestra, kteří byli na procházce museli utíkat, protože se po Nuselských schodech dolů valil ruský tank.
Skutečná národní tragédie se odehrála o dvacet a půl roku dříve. Komunistický puč, který zemi uvrhl na čtyřicet let do jha právě Sovětskému svazu je příčinou sovětské okupace v roce 1968. V Únoru 1948 je zapotřebí hledat příčinu toho, co se v následujících čtyřiceti letech událo, tam je zapotřebí hledat viníky zmařených i "jen" zničených životů velké části národa kromě "vyvolené kasty" přisluhovačů ať už na nejnižších stupíncích vládní moci v podobě zapálených komunistů či lidských zmetků ve službách všemocné STB.
Přesto bychom neměli na 21. srpen zapomínat. Navždy bude zapsáno jako datum, které tento národ poznamenalo. Ať už datum 21. srpna nebo číslice 68 nás budou provázet ještě dlouho. 21. srpen znamenal pro nás neblahé datum v podobě sovětské okupace, ale i jako datum narození jednoho z poslanců s napoleonským komplexem, který se chlubí tím, že "on to má". Číslici 68 si dal na svá záda náš nejúspěšnější hokejista všech dob Jaromír Jágr jako připomínku sovětské okupace.
21. srpen můžeme považovat za datum další národní poroby, tentokrát od těch, kteří nás podruhé "osvobozovali". Za opravdovou národní tragédii bych ale považoval datum úplně jiné. To, které výše zmíněný poslanec tak krásně oslavoval deset let po sovětské okupaci v tisku.
Naše oštěpařka Barbora Špotáková odletěla včera do Pekingu, kde se jí před 7 lety 21. srpen paradoxně spojil s pocitem štěstí. 21. srpna 2008 svým posledním hodem překonala ruskou závodnici Abakumovovou a evropským a českým rekordem 71,42 m vybojovala zlatou olympijskou medaili. Přejeme jí, aby svůj úspěch zopakovala a vzpomněla si na svůj velký zážitek.
____________________________
Ruský pohled na srpen 1968 se nezměnil, invaze byla potřeba
Podle Josefa Pazderky, který mluvil s mnoha pamětníky při získávání podkladů pro dokument "Invaze 1968. Ruský pohled", je vztah Rusů k srpnu 1968 ambivalentní a čím dál víc spojený s minulostí. "Mladé Rusy toto období nezajímá. Na polské straně bylo odsouzení invaze jednoznačné, v Rusku je to složitější, mnoho vojáků věřilo a dosud věří, že dělali dobrou věc. Tvrdí, že zásah byl oprávněný a situace si ho vyžadovala. V tomto schématu zůstanou až do konce života," řekl Pazderka.
"Bohužel změně nenahrává ani současná nálada v ruské společnosti. Po nástupu Vladimira Putina do funkce prezidenta je snaha zakonzervovat nostalgické vzpomínky na Sovětský svaz a k nim patří i to, že zásah v Československu byl oprávněný," dodal.
Miroslav Karas, zpravodaj ČT v Rusku:
"Pokud jde o připomínku invaze, příliš se na toto téma v Rusku nemluví. Píší o tom některé sdělovací prostředky, ale jen na internetových stránkách. Zajímavý článek přinesl například list Kommersant, podle kterého se dodnes na ruských vysokých vojenských školách vpád vojsk do Československa označuje za příklad dobře zorganizované operace, jejímž cílem byla bratrská pomoc."
