Kdo umí, ten umí...

Kdo umí, ten umí...

Pavel Havlíček

Novinky.cz 12. srpna 2015

www.sport.cz/fotbal/ostatni/clanek/697561-fantasticka-prestrelka-ani-ctyri-goly-seville-nepomohly-bitvu-o-superpohar-vyhrala-barcelona.html#hp-sez

Snad nikdo z fotbalových fanoušků si včera nenechal ujít utkání o fotbalový Superpohár mezi FC Barcelona a FC Sevilla.

A určitě nebyl zklamán – takováto podívaná se vidí jen jednou za uherský rok!

Už v samotném úvodu bylo jasné, že se bude jednat o mimořádný zážitek. Jakoby si fotbalový Bůh schoval ty nejlepší okamžiky vrcholných fotbalových matchů na včerejšek.

První trestný kop měla Sevilla – a Banega s ním naložil tak precizně, že chudák brankář Barcy Ter Stegen mohl jen uctivě přihlížet, jak se mu balon snáší do protilehlé šibenice, než sám očekával.

A netrvalo dlouho, a podobný trestňák kopala i Barcelona. K míči se postavil samozřejmě Messi, a jakoby chtěl dokázat, že největším mistrem v tomto oboru je právě on, nasměroval míč tak dokonale, že vyhnal všechny pavouky v levém horním rohu Betovy brány. Po dalších pár minutách se situace opakovala a Messi zahrával trestný kop skoro z téhož místa, jako předtím. Nikdo nevěřil, že se dočkáme reprízy oněch fantastických chvil i potřetí – ale stalo se! Balón jen ťukl o levou tyčku a vzduchem marně plachtící Beto stačil ještě v letu hořce zaplakat, než bezmocně vylovil míč podruhé ze své sítě.

Barcelona se brzy dočkala zvýšení náskoku až na 4:1, a zdálo se, že zápas je definitivně rozhodnut.

Ale pak se stalo něco, co se stát nemělo, a nač bychom si i my v životě měli dávat velký pozor, aby se to nestalo i nám.

Hráči Barcelony totiž podlehli klamu o vlastní jedinečnosti a genialitě, přestali hrát a usnuli na vavřínech. A to se jim krutě nevyplatilo. Sevilla totiž dokázala V 81. minutě vyrovnat na 4:4!

Laxnost a bohorovnost barcelonské obrany připomínala v tu chvíli falešný lesk českých hvězd typu playboye Kadeřábka, který si zvykl na své časté procházky po molu v roli manekýna natolik, že je předvedl i v nedávném reprezentačním zápase a zavinil tak ztrátu tolik potřebných bodů.

Když si někdo myslí, že je středem světa a že nad něj není, může dopadnout zatraceně tvrdě a procitnout tak ze snu o své vlastní genialitě.

Hráči Barcelony se pak museli ještě těžce prát o vítězství v prodloužení, kterého nakonec přece jen docílili. A tak místo šťastných úsměvů mohli ronit krokodýlí slzy nad tím, jak svého soupeře hloupě podcenili. Měli si včas vzpomenout na přísloví, že pýcha předchází pád.

Ale ještě jedna věc stojí z včerejšího fantastického zápasu za zmínku, a měla by být důvodem k zamyšlení pro některé naše fotbalové primadony, které místo předvedení dobrého výkonu dokážou jen surově zfaulovat supeře, ale omluvit se mu, to už většinou neudělají.

Naopak světoví hráči Barcelony i Sevilly si po skončení zápasu navzájem uznale zatleskali za výborný výkon, a hráči Barcelony dokonce postavili soupeřům slavnostní špalír, kterým si šli pro své stříbrné medaile. A hráči Sevillly byli rádi i za ně, a při jejich přebírání od předsedy UEFA Michela Platiniho se usmívali a byli i za ně velmi vděčni.

Nezachovali se tak hanebně, jako třeba ruští hokejisté při přebírání stříbrných medailí na MS, kdy se šklebili jako žáby a někteří z nich je dokonce zahodili!

Při pohledu na objímající se hráče i trenéry obou vrcholných světových mužstev na mne padl velký smutek. Uvědomil jsem si totiž, jak se scény, jež jsme včera viděli, zásadně liší od těch, co často vidíme u nás. A to nejen na sportovních kolbištích.

Zde jsme totiž spíše svědky toho, jak si lidé mezi sebou místo vzájemné vstřícnosti a uznání házejí klacky pod nohy, nebo se rovnou perou či zabíjejí.

Uvědomme si, že výsostného postavení dosáhneme pouze pracovitostí a usilovným zvyšováním vlastních kvalit.

Nesmíme podlehnout falešnému dojmu, že jen a jen my jsme těmi nejlepšími.

Pak se nám totiž snadno může stát, že místo vítězství tvrdě dopadneme na hubu.