Zpráva o smrti Mistra Jana Husa

6. červenec 2015 | 11.09 |

Zpráva o smrti Mistra Jana Husa

Petr z Mladoňovic


Petr z Mladoňovic 1


Dramatickým předchůdcem moderních novinářů se stal při kostnickém procesu s Mistrem Janem Husem Petr z Mladoňovic [nar. kolem 1390], který se účastnil kostnického koncilu jako tajemník pana Jana z Chlumu. Pětadvacetiletý tajemník si pečlivě zaznamenával všechny podrobnosti a napsal o procesu s Janem Husem asi stopadesátistránkovou zprávu, která se zachovala ve dvou verzích, v češtině a v latině. Přinášíme poslední část závěrečné, velmi dramatické kapitoly v moderním překladu. Svou živostí a věcností připomíná současnou televizní reportáž. Až do Bílé hory se tato kapitola četla v českých protestantských kostelích na svátek Jana Husa namísto evangelia. V Husovi se střetl ve své rané formě moderní, pluralistický relativismus a právo na individuální úsudek a názor s monolitní hegemonií středověké, totalitní praxe.



25pt; line-height: 15.2pt;">Když pak byl Hus veden z onoho kostela tak korunován, na hřbitově toho kostela pálili právě knihy, prý jeho. Spatřiv to, jda kolem, pousmíval se tomuto jejich počínání. A cestou napomínal ty, kteří stáli okolo, i kdo šli za ním, aby nevěřili, že má zemříti pro bludy; poněvadž mu byly lstivě přiřčeny a lživě za vinu kladeny křivým svědectvím jeho úhlavních nepřátel. A věru skoro všichni obyvatelé města vyšli ve zbroji a provázeli ho na smrt.

A když přišel k místu, kde měl býti umučen, poklekl, pozdvihl ruce i oči k nebi a s plně oddanou zbožností modlil se žalmy, zvláště: ,,Smiluj se nade mnou, Bože'' [Ž. 51,3] a ,,V Tebe, Pane, jsem doufal'' [Ž. 31,2.6], opakuje verš ,,V ruce Tvé, Pane''. Krajané jeho, kteří tu stáli, slyšeli, jak se modlí radostně a s veselou tváří.

Místo, kde měl být umučen, bylo mezi zahradami na louce, kudy se jde z města Kostnice k tvrzi Gottliebenu, mezi branami a příkopy předměstí toho města. Někteří okolo stojící laikové hovořili: ,,Nevíme, co a jak dříve činil či mluvil, nyní však vidíme a slyšíme, jak svatými slovy se modlí i mluví''. A jiní pravili: ,,Jistě by bylo dobře, aby měl zpovědníka a byl slyšen''. Avšak nějaký kněz sedící na koni v zeleném oděvu, podšitém červeným hedvábím řekl: ,,On nesmí býti slyšen, ani mu nesmí být dán zpovědník, poněvadž je to kacíř.'' Mistr Jan však, dokud ještě byl v žaláři, vyzpovídal se nějakému doktoru, mnichovi, který ho dobrotivě vyslechl a dal mu rozhřešení, jak sám [Hus] vyznává v jednom z listů, jež poslal svým přátelům z vězení.

Když pak se modlil, jak již připomenuto, spadla mu s hlavy ona potupná koruna pomalovaná třemi ďábly; pohleděv na ni, pousmál se. A někteří z žoldnéřů kolem pravili: ,,Ať mu ji dají znovu na hlavu, aby byl upálen spolu s ďábly, svými pány, kterým sloužil.'' Povstávaje na rozkaz katův z místa, kde se modlil, zvolal hlasitě a zřetelně, takže i jeho přátelé dobře ho mohli slyšeti: ,,Pane Ježíši Kriste, tuto strašlivou, potupnou a krutou smrt pro tvé evangelium a pro kázání slova tvého chci poslušně a pokorně podstoupiti.'' Nato byl veden kolem okolostojících; napomínal je a žádal, aby nevěřili, že se jakýmkoli způsobem držel článků přičítaných mu křivými svědky, že je kázal neb jim učil. Pak byl svlečen ze svého oděvu a přivázán ke sloupu provazy tak, že byl k tomu sloupu uvázán rukama nazad, a když byl obrácen tváří k východu, řekli někteří z okolostojících: ,,Ať nestojí obrácen tváří k východu, protože je kacíř; obraťte jej k západu.'' Tak se i stalo. Když pak ho přivazovali za krk jakýmsi začerněným řetězem, podíval se naň a s úsměvem pravil katům: ,,Pán Ježíš Kristus, vykupitel můj a spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután; já bídný nestydím se nésti tenhle, pro jeho jméno jsa svázán.'' Onen sloup byl pak jako tlustý kůl, skoro na půl kroku široký; na jednom konci jej zaostřili a zatloukli do země na oné louce. Pod nohy Mistru podložili dvě svázané otepi dříví. Přivázán ke sloupu, měl ještě na nohou střevíce a jedno pouto. A takové otepi dříví, proložené slámou, kladli mu i kolem těla, jak stál, až k bradě; bylo toho dřeva na dva vozy neb káry.

Než však hranice byla podpálena, přišel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu, a s ním syn nebožtíka Klema a domlouvali mu prý, aby si ještě zachoval život a aby odpřisáhl a odvolal někdejší svoje kázání a učení. On však pohlížeje k nebi hlasitě odpověděl: ,,Bůh je mi svědkem, že co se mi křivě připisuje a z čeho mne křiví svědkové obvinili, tomu jsem nikdy neučil ani toho nekázal, nýbrž mou přední snahou při kázání i při všech mých činech i spisech bylo, abych jen mohl odvrátit lidi od hříchů. A v té pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil i kázal podle výroků a výkladů svatých doktorů, dnes s radostí chci zemříti.'' A uslyševše to, ihned onen maršálek spolu se synem Klemovým zatleskali rukama a odešli.

Nato katové pod ním zapálili; a Mistr hned hlasitě jal se zpívati nejdříve ,,Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi'', potom ,,Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou'', a dále ,,Jenž jsi se narodil z Marie Panny''. A když tak potřetí začal zpívati, v tom vítr vmetl mu plamen do tváře; i modle se v duchu pohyboval rty a hlavou, a tak duši v Pánu vydechl. Co umlkl, bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl duši, asi tak dlouho, jak by bylo lze rychle odříkati dvakrát neb nejvýš třikrát Otče náš.

Když pak dříví oněch otepí a provazy shořely a zbytky těla ještě stály visíce za krk v onom řetěze, hned katové strhli to ohořelé tělo i se sloupem k zemi a spalovali je přiloživše na oheň ze třetího vozu dříví; a chodíce dokola, kyji rozbíjeli kosti, aby tím rychleji shořely na popel. A našedše hlavu, kyjem ji rozbili na kusy a znovu vhodili do ohně. A když našli jeho srdce mezi vnitřnostmi, nabodli je na konec zašpičatěného kyje jako na rožeň, a zvláště je opékajíce a spalujíce propichovali je oštěpy, a konečně všecko obrátili v popel. A šat vhodili katové do ohně i se střevíci z rozkazu onoho Klema a maršálka, kteří řekli: ,,Aby snad Čechové to neměli za svaté ostatky; a my ti to dobře zaplatíme.'' Což i učinili. A tak i všechen popel ze shořelých dřev naložili na káru a hodili do proudu Rýna, jenž tam blízko teče.

Jan Hus 3

www.stream.cz/slavnedny/10006263-den-kdy-byl-upalen-jan-hus-6-cervenec#nejnovejsi

Smýšlíte jako Jan Hus? Otestujte se!  (pokud odkaz nefunguje, navštivte webové stránky Aktuálně.cz)

zpravy.aktualne.cz/domaci/grafika-jan-hus/r e52d34a61a3911e593f4002590604f2e/

Jan Hus 4

                                                      Citáty Mistra Jana Husa


Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.


Zlořečený je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.


Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.


Zlo je trojího druhu: přítomné, minulé a budoucí.


Stálý pak je ten, koho úspěchy nesvedou a protivenství neodstraší.


Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě je zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobřě živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili... Také prosím vás, zvláště, Pražané, aby na Betlém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel sě rozhněval a proti němu farářóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. Ufámť v Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli..


 

________________________________________________



6. července 2015 vzpomínáme 600 let od upálení Mistra Jana Husa.

Je neuvěřitelné, že ani po tolika staletích jsme zdaleka nedospěli do takového stavu společnosti, o jakém snil, a za nějž obětoval svůj život ve víře, že svou nejvyšší obětí přinutí svět k zamyšlení nad tím, co je tou nejsvětější a nejvyšší hodnotou, za níž je nutno za všech okolností bojovat.

Touto hodnotou je PRAVDA.

Za ni po celý svůj život bojoval, a na její oltář položil nakonec i svůj život. Jeho životní odkaz je vytesán na jeho nesčetných pomníčcích, rozmístěných po celé naší vlasti, aby nám jeho slova navždy připomínaly:


"Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, naslouchej pravdě, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, opatruj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, kterou je věčné odloučení od boží milosti..."

Kdyby dnes Mistr Jan Hus žil, byl by určitě zděšen tím, co by spatřil.

I dnes je pravda něčím zakázaným a nežádoucím, ba dokonce smrtelným hříchem, za nějž se trestá vězením a mnohdy i smrtí.

Vládnou nám totiž stejní bezbožníci, falešníci, křivopřísežníci, lháři, rouhači a zloději, jako tenkrát.

Lež a podvod je jejich spojencem, a oni vždy raději poslouží Satanu, nežli Bohu, pokud jim to přinese osobní prospěch a blahobytný život.

Dokud jim budeme jen slepě a uboze přisluhovat, a mlčet k tak neodpustitelným zločinům, jaké dosud spáchali, a hodlají páchat i dále, nebude nikdy svět vypadat tak, jaký by dle Božích zásad vypadat měl.

Víme, co následovalo po smrti Mistra Jana. Byly to husitské bouře, které měly za cíl skoncovat s nadvládou zlodějů, zrádců a lhářů, protivících se všem Božím přikázáním, a žijících na náš úkor.

Vezměme si z nich příklad, a buďme ve jménu Božím odhodláni a pohotovi k tomu, abychom s těmito zrádnými, bezbožnými a prolhanými Jidáši co nejdříve skoncovali.

                                                                                                                                         Pavel Havlíček

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře