O zvonkových lidech

5. květen 2013 | 16.11 |

O zvonkových lidech

Pavel Havlíček

...A lidé zvonkoví

Ve zvoncích zrození

Když se stane neštěstí

Svým zvonkem zazvoní

Ring-o -ding, ring-o -ding...

Říká se, že když pukne srdce zvonu, je to vždy znamení blížícího se neštěstí...

Když třetí červnovou sobotu roku 2002, na svátek Sv. Víta, puklo srdce našeho největšího a nejslavnějšího zvonu Zikmunda v Chrámu svatého Víta na Pražském hradě, obávali jsme se nejhoršího. Jeho opravy se ujala naše nejslavnější zvonařská dílna rodiny Manoušků na Zbraslavi. Provedla ji skvěle, a v krátké době se mohl Zikmund znovu chlubit srdcem zdravým jako zvon.

Ale obavy v nás přesto žily dál. Nebylo by to poprvé, kdy se vyplnily. Naposledy to bylo před vypuknutím druhé světové války.

A ani tentokrát nás bohužel stará věštba nezklamala. Za pár týdnů poté, v srpnu toho roku, postihla naši zem tisíciletá povodeň. Voda Vltavy se rozlila do kraje a škody, které způsobila, nikdo z nás nepamatuje.

A hle, jaká ironie osudu! Mezi lidi, nejvíce postižené touto zkázou, se zařadila také naše proslulá zvonařská rodina. Byla zničena nejen dílna, ale hlavně její veškeré strojní vybavení. Peníze, které byly za vzniklou škodu vyplaceny, nestačily na obnovu, a náš nejslavnější zvonařský rod, jehož zvony znějí v chrámech a kostelích celého světa, byl nucen přesídlit do Holandska. Tak přišla naše zem o slavnou českou zvonařskou tradici.

Myslím, že je v tom skryta velká symbolika. Tato země si neumí vážit těch, kteří ji proslavili po celém světě. Všude jinde si takových lidí nesmírně cení, a udělají všechno pro to, aby si je udrželi a dali jim najevo, jak jim na nich záleží. Dobře vědí, jakou skvělou práci dovedou odvést, a že jejich země má být na ně náležitě hrdá. Postarají se o to, aby celý svět věděl, že tito mistři pocházejí právě od nich, a jejich kvality také náležitě odmění. Ne tak u nás. Už dlouho panuje v naší zemi jen závist, barbarství a ubohost. Malí bezvýznamní lidé se prosazují na úkor velikánů, ačkoliv každý soudný člověk vidí, že jim nesahají ani po kotníky.

A přece i u nás ještě žijí zvonkoví lidé. Když naší zemi hrozí nebezpečí, odebereme se k nim, abychom zde hledali oporu a víru v to, že zlé časy jednou skončí, a bude nám zase líp. Měli bychom je rozmístit do nejkrásnějších a největších chrámů a kostelů této země. Není jich zase tolik, aby se do nich nevešli. A kdyby náhodou nestačily, postavme jim nové. Jsou to lidé, kterým důvěřujeme, o které se můžeme vždy opřít a spolehnout se, že nás nikdy nezradí. Jsou to lidé věrní pravdě a lásce, kteří nás nenechají zahynout ani v nejtěžších chvílích našeho života. Važme si toho, že ty vzácné zvonkové lidi máme, že jsou tu přes všechna příkoří stále ještě s námi. Nedopusťme, aby se vytratili z naší paměti. Nebylo by pak už nikoho, kdo by nám v našem neštěstí pomohl. Zůstali bychom sami a opuštěni, bez víry v to, že...

...Tvá ztracená vláda věcí tvých

Zpět se k tobě navrátí

Lide, navrátí!

Děkuji vám, zvonkoví lidé, že vás máme! Nedopustíme, aby pukla srdce vašich zvonů, aby navěky umlkl váš hlas! Jste pro nás spásou, jste pro nás jistotou.

...Přichází i mezi nás

I mezi námi jsou

Na první pohled je nepoznáš

Když po ulici jdou

Zazvoní když přijde čas

Kde by mlčky stál každý z nás

Poslouchej...

     

                                                 Zvon Zikmund

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře